Alžběta Hanzlová

Narozena / born: 6. 6. 1978 , Ostrava
Studium / Studies:
1993 – 1997  střední uměleckoprůmyslová škola Uherské Hradiště (obor  užitá malba) / Painting Secondary School of Applied Art Uherské Hradiště
1999 – 2004 Pedagogická fakulta Univerzity Palackého Olomouc (učitelství výtvarné výchovy pro umělecké školy) / Faculty of Education at Palacký University Olomouc  (Teaching fine arts at artistic schools)
od 2002 Fakulta výtvarných umění  Vysoké učení technické Brně (ateliér  grafiky u  ak. mal. Margity Titlové-Ylovsky)  / Faculty of Fine Arts at Brno University of Technology (Graphics with Margita Titlová-Ylovsky)

Stáže / Scholarships:           
2004  Akademie výtvarných umění Krakow, Polsko (ateliér – malířství u prof. Adama Wsiołkovského)  / Academy of Fine Arts in Cracow, Poland (Painting with Prof. Adam Wsiołkowski )
2006   Painting Studio, Faculty of Fine Arts at Akdeniz University (Antalya, Turkey)

Hledání příběhů

Jako tvůrčí inspirace a východisko pro cyklus velkoformátových serigrafií Ulice měst posloužil mladé výtvarnici Alžbětě Hanzlové archiv vlastních fotografií, které vznikaly v průběhu několika posledních let na několika různých místech světa. Kompozičně dále upravované fotografie, které se staly předlohou pro monumentální sítotisky, tedy nespojuje čas ani místo jejich vzniku. Ve všech však můžeme najít trojí napětí, napětí mezi figurou a architekturou, světlem a tmou, pohybem a prostorem. Dějištěm obrazové imaginace Hanzlové je ulice, která pro ni představuje především místo, kde se odehrává množství lidských příběhů. Ve svých grafikách na rozdíl od fotografií nepracuje pouze s jedinou vteřinou, s jediným okamžikem lidské existence, jde mnohem dál, snaží se domýšlet a konstruovat příběhy, v nichž hrají hlavní roli tajemné postavy, které vždy kamsi odcházejí, ukončují jeden příběh, aby mohli začít nový, další etapu svého bytí. Obsahem grafického cyklu jsou mj. nezodpovězené otázky typu: co se odehrává mezi skupinkou lidí v pozadí, kam jde onen tajemný mladík zapalující si cigaretu, co stojí v dopise omylem upuštěném, ztraceném či záměrně zahozeném a jak jeho obsah poznamená život člověka opouštějícího toto místo? Právě motiv odcházení, opouštění, pohyb figur směrem ven, pryč z obrazu, patří k typickým obrazovým metaforám autorky. Důležitou roli ve všech, výrazněji však v pozdějších grafikách (Hagia Sofia, Ankara) hraje světlo, se kterým Hanzlová  (mj. divadelní scénografka) pracuje jako s jevištním reflektorem. Jeho prostřednictvím přetváří ulici či chrámové nádvoří v ryze divadelní prostor, v jeviště, na kterém se odehrávají lidské příběhy. Obsah grafického cyklu vytvářený pomocí figury, pohybu a světla je ještě umocněn až klasicky vyznívající vyváženou kompozicí. I po formální stránce Hanzlová dále s fotografiemi pracuje, ořezává je (Brno, Déšť, Dopis), či naopak zvětšuje přidáním další tmavé plochy (Ankara), aby tak zdůraznila světelnou část obrazu (tedy příběh). Takto vytvořená základní kompozice je ještě posílena všudypřítomnou architekturou s jejími horizontálami ulic a obrubníků a vertikálami domů a chrámových sloupů. Tímto způsobem vytvářený prostor Hanzlová dále záměrně tříští rozdělením na samostatná pole, přičemž dochází ke vzniku nových horizontál a vertikál, které sjednocují lidský příběh i obraz v univerzální teatrum mundi, v němž dochází k důležitému napětí mezi člověkem v pohybu a nehybným prostorem.

Přestože Hanzlová svoje příběhy hledala v nejrůznějších částech světa (střední Evropa, Velká Británie, Blízký východ), nijak v nich neakcentuje národnostní princip, nezajímá ji tolik omílaný rozdíl mezi evropským západem a muslimským východem nebo stále moderní multikulturalismus. Její úsilí je namířeno zcela jiným směrem. Prostřednictvím prostého, civilního umění vytvořila univerzální obrazový svět, v němž  hledá lidské příběhy.

Soňa Filipová

                         ZPĚT