Po dobu posledních šesti let
dominují v tvorbě Martiny Peškové motivy interiérů. Nalezneme
je v kresbách, grafikách a částečně i ve velkoformátových
malbách. Často jde o
pohledy do obývacích pokojů s pohovkami a polštáři, záclonami
na velkých skleněných oknech, kde výtvarnici zajímá
transparentnost skel a světelné odrazy. Vidíme židle,
ledničky a jídelní stoly. Čitatel může myslet na časopisy Schöner
Wohnen, svět designu. Ve
zmíněných motivech autorka rozehrává svoje téma: nálady obytného
prostoru. Ten můžeme vnímat jako stopu po životě nezobrazených
obyvatel, jako obraz anonymity architektury
a bytového zařízení.
Pešková je malířka. A je
zážitek, jakými způsoby své téma zobrazuje a obohacuje o další
významy, anebo jinak řečeno, jakými způsoby svým motivům dává
duši.
Kontrasty: chladná, precizní
kresba v černobílých grafikách jako by vyjadřovala odstup, nepřipouštěla
žádné emoce. Z černé, pravítkem vedené, do měděné desky
zažrané linky zobrazující kostru geometrického tvaru, zeje agrese.
Ubrus pod touto nepravidelnou krychlí oproti tomu dýchá bohatou škálou
valérů, oko se v ní ztrácí jako v tazích štětce čínské
tušové malby. Bohatost rukopisu a jeho kultivovanost, ale i zacházení
s barvou a se světlem, mají pozoruhodnou působivost.
Obrazový cyklus, který připravila
jako diplomovou práci na pražské AVU, vytvořila zdánlivě nemalířských
způsobem: pracovala airbrushem anebo otiskovala barvou natřené šablony
na plátno. Obrazy jsou často monochromní: bílá na šedém
plátně. Do toho vnáší
někdy ještě třetí, jemný, ale zvučný tón. Zajímavá je
specifická atmosféra světla, která takto vzniká. Zobrazené
prostory jsou prozářené zvláštním světlem, kterým nabývají
jakousi neskutečnou, atmosféru. A tu jsme při dalších
momentech zmíněné kultivovanosti. Grafiky připomínají monumentálností
architektonické kresby, fascinací z prostoru a jistou
metafyzičností bílé obrazy Čestmíra Kafky ze 70. Let. Něco z toho
žije dále i v tomto cyklu. Protkanost hmoty světlem, tedy
její efemérnost, připomíná vzdáleně pastely Václava Boštíka.
Povšimněme si v této souvislosti i hutného, vznešeného,
růžového tónu anebo v jiné monochromní práci překvapivě
vlhkou a zároveň vážnou jarní zeleň.
Odkazy na českou malbu u Kafky
a Boštíka nekončí. Dá se dále pokračovat a vystopovat
prvky pedagogů AVU, jejichž ateliéry Martina Pešková prošla: v preciznosti
kresby jakož i zdánlivé chladnosti motivu najdeme Jitku
Svobodovou a exaktnost Jiřího Lindovského. Po ročním období u
Jiřího Sopka zůstala fascinace ze světla a barevného tónu,
bez toho, aby i v tomto případě podlehla síle učitele na
úkor svého osobního projevu. V dobrém slova smyslu uplatnila svůj
koloristický cit v minimalistickém přístupu na hraně
monochromie. (To činil svým způsobem i Giorgio Morandi.) A ještě
jedna souvislost stojí za zmínku: v rukopise některých maloformátových
kreseb stejně tak jako v intimnosti motivu (průsvitnost záclon,
zrcadlení) cítíme křehkost jakou známe z díla Adrieny Šimotové.
Zmíněné vzory se v jejím
díle uplatňují tak, jak se ingredience v dobrém receptu sloučí
do nového celku.
Dílo Martiny Peškové je
fascinující i tím, že v jejích pracích není ani stopa
po tápání a nejistotě. Jsou kreslené anebo malované s lehkostí
a přesvědčením. Je z nich zřejmé, že autorka ovládá
celou výrazovou škálu od intimity až po monumentalitu bez toho, aby
jedno vylučovalo druhé, a co
se týká zručnosti, žádná překážka ji neodradí zobrazovat
fascinaci z vlastního dívání a pozorování. Čerpá z hlubokého
procítění života.
Dušan Brozman
Celoroční
výstavní program Galerie Caesar podporuje
Ministerstvo
kultury ČR, Olomoucký kraj a statutární město Olomouc.
Year-round
programme of Galerie Caesar is supported by
Czech Ministry of
Culture and Olomouc
Region and the City of Olomouc.
mediální partner / media partner
ZPĚT
|