Pešková je malířka. A je zážitek, jakými způsoby své téma zobrazuje a obohacuje o další významy, anebo jinak řečeno, jakými způsoby svým motivům dává duši.

Kontrasty: chladná, precizní kresba v černobílých grafikách jako by vyjadřovala odstup, nepřipouštěla žádné emoce. Z černé, pravítkem vedené, do měděné desky zažrané linky zobrazující kostru geometrického tvaru, zeje agrese. Ubrus pod touto nepravidelnou krychlí oproti tomu dýchá bohatou škálou valérů, oko se v ní ztrácí jako v tazích štětce čínské tušové malby. Bohatost rukopisu a jeho kultivovanost, ale i zacházení s barvou a se světlem, mají pozoruhodnou působivost.

Obrazový cyklus, který připravila jako diplomovou práci na pražské AVU, vytvořila zdánlivě nemalířských způsobem: pracovala airbrushem anebo otiskovala barvou natřené šablony na plátno. Obrazy jsou často monochromní: bílá na šedém plátně.  Do toho vnáší někdy ještě třetí, jemný, ale zvučný tón. Zajímavá je specifická atmosféra světla, která takto vzniká. Zobrazené prostory jsou prozářené zvláštním světlem, kterým nabývají jakousi neskutečnou, atmosféru. A tu jsme při dalších momentech zmíněné kultivovanosti. Grafiky připomínají monumentálností architektonické kresby, fascinací z prostoru a jistou metafyzičností bílé obrazy Čestmíra Kafky ze 70. Let. Něco z toho žije dále i v tomto cyklu. Protkanost hmoty světlem, tedy její efemérnost, připomíná vzdáleně pastely Václava Boštíka. Povšimněme si v této souvislosti i hutného, vznešeného, růžového tónu anebo v jiné monochromní práci překvapivě vlhkou a zároveň vážnou jarní zeleň.

Odkazy na českou malbu u Kafky a Boštíka nekončí. Dá se dále pokračovat a vystopovat prvky pedagogů AVU, jejichž ateliéry Martina Pešková prošla: v preciznosti kresby jakož i zdánlivé chladnosti motivu najdeme Jitku Svobodovou a exaktnost Jiřího Lindovského. Po ročním období u Jiřího Sopka zůstala fascinace ze světla a barevného tónu, bez toho, aby i v tomto případě podlehla síle učitele na úkor svého osobního projevu. V dobrém slova smyslu uplatnila svůj koloristický cit v minimalistickém přístupu na hraně monochromie. (To činil svým způsobem i Giorgio Morandi.) A ještě jedna souvislost stojí za zmínku: v rukopise některých maloformátových kreseb stejně tak jako v intimnosti motivu (průsvitnost záclon, zrcadlení) cítíme křehkost jakou známe z díla Adrieny Šimotové. Zmíněné  vzory se v jejím díle uplatňují tak, jak se ingredience v dobrém receptu sloučí do nového celku.

Dílo Martiny Peškové je fascinující i tím, že v jejích pracích není ani stopa po tápání a nejistotě. Jsou kreslené anebo malované s lehkostí a přesvědčením. Je z nich zřejmé, že autorka ovládá celou výrazovou škálu od intimity až po monumentalitu bez toho, aby jedno vylučovalo druhé,  a co se týká zručnosti, žádná překážka ji neodradí zobrazovat fascinaci z vlastního dívání a pozorování. Čerpá z hlubokého procítění života. 

Dušan Brozman

Celoroční výstavní program Galerie Caesar podporuje
Ministerstvo kultury ČR, Olomoucký kraj a statutární město Olomouc.

Year-round programme of Galerie Caesar is supported by
Czech Ministry of Culture and Olomouc Region and the City of Olomouc.

mediální partner / media partner