Text Jiřího Hůly v katalogu k výstavě.
Nemohu žít bez pachu benzínu
Nemohu žít bez výfukových plynů
Všude je smog, všude je smog, všude je smog.

Michal Cimala se narodil v Havířově, industriální krajina měla na jeho výtvarné formování podstatný vliv. Z Ostravska odchází do Turnova, na Střední uměleckoprůmyslovou školu zaměřenou na uměleckořemeslnou tvorbu (obor zlatník/stříbrník), rok pracuje ve dvou pražských klenotnických firmách, ve studiu pokračuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Kov a šperk profesora Vratislava Karla Nováka. V roce 1997 je na stáži v Instituto Europeo di Design v Miláně, 1998 absolvuje stáž v ateliéru Sklo v architektuře Mariana Karla na VŠUP, o rok později získá roční stipendijní pobyt na berlínské Universität der Künste (ateliér britského sochaře Davida Evisona). Od roku 2006 je nejen asistentem sochaře a malíře Jaroslava Róny na pražské Akademii výtvarných umění, ale i členem volného seskupení Trafačka.
Tvorba Michala Cimaly je výslednicí dlouhé řady – často velice protichůdných – schopností, zkušeností, dovedností, zájmů a setkání. Ovlivnila ji literatura, klasická a elektronická hudba, film, komiks, počítačové hry, sci-fi, technika, graffiti, kosmický design, periferie, město – svět.
Když dostal od kamaráda nalomený snowboard, vyrobil z něho první kytaru. Dnes je jich několik desítek. Většinou dvoustrunné nástroje s výraznými vzory doplňuje drobnými předměty, součástkami z aut a počítačů. Dá se na ně „hrát“, ale spíš to jsou dekorační předměty. První zvukové realizace, hudební nástroje-sochy vznikly při pobytu v Berlíně.  „Chtěl jsem vytvořit neobvyklý design, který odkazuje k tomu, jak by mohl vypadat současný nástroj pro neobvyklého muzikanta nebo performera“.
Až později si uvědomil, že se jeho díla podobají plastikám Antoine Pevsnera, Naumo Gaba, Barbary Hepworth. Cimalovy struny ale nepropojují vzdálené části plastik, nevytvářejí prostupné plochy podobné křídlům nebo harfám, mají zvukovou funkci posouvající prostorová díla (velká Cimalova výstava v Centru současného umění DOX se jmenovala Posun – Shift) na společné území výtvarného umění a hudby. „Jsem příznivcem hybridizace oborů“.
V sochařské i malířské tvorbě používá zlomky plakátů a reklam, nalezené věci. Nejsou to ready-mades povýšené na umění, náhodná seskupení, kumulace, skrumáže, čisté koláže a asambláže, ale komponované plošné a prostorové skladby. Cimalova tvorba působí lehce, jako okamžitě realizovaný nápad, říká, že klade „věci vedle sebe a čeká, co z toho vyleze“, ale jeho práce nejsou dílem náhody. Na začátku může být nalezený předmět, podstatná je však silná a neodbytná představa, nutkavost vyjádření zhmotněná v případě objektů nejdříve v kresebných skicách a malých modelech. Cimalův přístup je velkorysý, malbo-kolážím a hudebním objektům dává přesně tolik, co potřebují, velkorysou formu, dokonalý detail, ne víc, a ne méně.
Zabývá se postavením člověka v dnešním přetechnizovaném světě, ale angažované umění mu připadá podezřelé. Jasně se vyjadřuje ve zhubeněných textech: 
Velký bratr velký ucho má - všude jsou kamery
Velký voko má-má
Kam může dohlídne
Kam nemůže tam brzo bude, bude - bude, úplně všude!
Bude ti koukat na lžíci!
Bude vědět, co si dělal včera večer ve svý ložnici!
Situace mladých výtvarných umělců se po roce 1989 podstatně změnila, volně cestují, studují v cizině, zúčastňují se zahraničních výstav, stipendijních a rezidenčních pobytů. Díky internetu a sociálním sítím vědí prakticky okamžitě, co se na druhém konci světa děje, pohotově reagují na nové trendy, na úspěšné strategie. Pro mnohé je stále obtížnější nerozpustit se, neztratit ve směsici vlivů, postupů, stylů. Michalovi Cimalovi se to zatím daří. Možná i proto, že jeho umění je – jak říká - „trochu ujeté“.

Jiří Hůla

Stručně :
Narodil se v roce 1975 v "městě mladých " v Havířově (založeno 1954). Vystudoval  Supš v Turnově, obor zlatník/stříbrník. Poté rok pracoval u dvou pražských klenotnických firem. Od roku 1994 studoval na pražské VŠUP u V. K. Nováka  v sochařském atelieru  kovu a šperku.
V roce 1997 absolvoval stáž na Istituto europeo Disegno v Miláně,  o rok později stáž u Mariana Karla v atelieru Sklo v architektuře na VŠUP.
V roce 1999  získal roční stipendijní pobyt na Berlínské UDK (Universitat der Kunste) v atelieru britského sochaře Davida Evisona. Berlinský pobyt určil další tvůrčí směřování. Do tohoto roku spadají počátky tvorby  objektů - nástrojů, na které autor také hraje. V roce 2000 absolvoval Umprum velkoformátovou industriální ocelovou sochou Rider a souborem stříbrných konstruktivistických šperků. O rok později absolvoval soukromý tvůrčí pobyt v San Franciscu.
Od roku 2000 do roku 2003 navrhoval  interiéry. V roce 2001 Butik Mýrnyx týrnyx (s arch. A. Jirkalem). V letech 2002 a 2003 dvě patra klubu Karlovy Lázně s Martinem Káňou (zničeno). Od roku 2003 pracoval střídavě u filmu jako výrobce rekvizit, nebo jako storyboardista pro různé reklamní agentury (Kaspen, Ogilvy , Yinachi ...). V roce 2007 navrhnul do rusko-amerického filmu Timura Bekmambetova Wanted, sérii šperků pro hlavní postavy (Angelina Jolie, Morgan Freeman, Common). Od roku 2006  je členem volného uskupení umělců Trafačka (Kaláb, Nepraš , Cimala), které se stále rozrůstá. 
V budově Trafačky a její Trafo galerii se ůčastnil několika výstav a spolupořádal mnoho kulturních akcí.
Od roku 2006 působí na pražské AVU jako asistent u sochaře a malíře Jaroslava Róny.
Od roku 2004 hraje jako DJ  pod různými jmény. Byl členem pražské  industriální skupiny Roxxxor -Vysočany, pro kterou natočil několik Lo-fi klipů. Nízkorozpočtová videa točil také pro Ohm square (I need Love/ a Stephunk T / Modřany).
Natočil také krátký film Čistič.
Jako výtvarník pracoval na absolventském filmu Jana Zajíčka, Cesta Mouchy (2000) a na klipu pro kapelu Clou, který režíroval Richard Řeřicha (Klip roku 2005). S Janem Loukotou natočil v roce 2008 pro představení Laterny Magiky 20 minutový film: Kode 5808, na kterém se podílel jako režisér a výtvarník.
Konstruuje specialní nástroje, na které hraje a věnuje se sochařství a malbě.
V roce 2011 pobýval jako resident na  tvůrčích pobytech, spojených  s výstavami v Helsinkách a Bukurešti.