Vzpomínka na návštěvu Václava Havla v Galerii Caesar.

Jak jsem „převezl“ prezidentskou kancelář.

Nějakou dobu jsem věděl, že Olomouc navštíví prezident Václav Havel. 
Napsal jsem tedy na prezidentskou kancelář pozvání k návštěvě Galerie Caesar.  
Nic jsem nechtěl ponechat náhodě a poprosil jsem přítele, který měl blízký vztah k Havlovi, aby moje pozvání podpořil. Václava Havla jsem obdivoval již od počátku osmdesátých let a osobní setkání s ním považuji za velkou čest. 
Pan prezident přihlížel slavnostní vojenské přísaze na Horním náměstí, poté navštívil vedení města na radnici. 
Rovněž pomohl tehdejší primátor Ivan Kosatík, kterého jsem „zaúkoloval“, aby návštěvu galerie připomenul, neboť jsem věděl, že o mém pozvání byl pan prezident informován. 
Kolem poledne nastal ten okamžik, kdy Václav Havel se svým doprovodem galerii navštívil. Seznámil jsem ho s historií galerie a on velmi živě reagoval při prohlížení katalogů výstav. Některé umělce osobně znal a došla řeč i na Cenu Jindřicha Chalupeckého, kterou spolu s Jiřím Kolářem a Theodorem Pištěkem inicioval. 
Na moji žádost mi věnoval několik svých podpisů – do kroniky galerie, knihy Dopisy Olze a rovněž s úsměvem se podepsal na zeď galerie. Podpis zdobí stěnu dodnes. Když jsme se rozloučili a já ho ještě doprovázel, procházeli jsem restaurací Caesar. Při jeho průchodu celá „hospoda“ tleskala. 
Jen sednout na pivo nějak nezbyl čas.

A jak jsem vlastně „převezl“ prezidentskou kancelář? V pondělí mi z kanceláře prezidenta s omluvou volali, že kvůli náročnému programu pan prezident již nemohl galerii navštívit. Tak jsem se vlastně (asi) nesetkal s prezidentem, ale s občanem Václavem Havlem. O to více jsem hrdý, že jsem s ním mohl hovořit a podat mu ruku. Jistě i jako prezidentovi, ale hlavně člověku, který pro své morální a lidské vlastnosti zůstane vždy v (a nejen) mém srdci.

Čest jeho památce.

Miroslav Schubert