Miroslav Šnajdr ml. – Ohlédnutí vpřed
Galerie Caesar 8. 3.– 2. 4. 2005

Vernisáž 8. 3. 2005 v 18 hodin
Výstavu uvede Ladislav Daněk, kurátor Muzea umění Olomouc

                                           Pohled do výstavy

Od zasmušilé figurace k rodinnému kruhu

Říká se, že čas je nejpřísnější kritik. S radostí jsem tedy uvítal odvahu malíře a kreslíře Miroslava Šnajdra juniora ohlédnout se bez sentimentu za svou více jak dvacetiletou tvorbou. Přesněji za tou její linií, která je spjata s jeho zprvu snad až obsedantní posedlostí prostřednictvím kresby "zmrazit v čase" cosi z podstaty jemu blízkých lidí, s nimiž žil či žije - sebe jako prvního nevyjímaje. Být v životě se sebou samým je ovšem úkolem z nejobtížnějších. Může nás však také napadnout, že kdo rád zpodobňuje sám sebe, je člověkem zahleděným až příliš do vlastního nitra. Jenomže co když je všechno trochu jinak? Třeba tak, že ten, kdo dlouhodobě kreslí či maluje svou tvář nebo postavu, jen nevěří žádnému zrcadlu, neboť jak víme, máme sklon vidět se lepší, než jací skutečně jsme. Jak se tedy dobrat pravdy o své pravé podobě? 
Miroslav Šnajdr jr. si kdysi dávno zvolil následující způsob: Nejprve si lehl nahý s tužkou v ruce na velký papír a pak pomalu začal obkreslovat svůj obrys. A když byl s prací hotov, tak se svým dvojníkem zapředl rozhovor. Někdy zadrhávali v řeči, jindy to bylo asi docela veselé povídání, pak na sebe zas křičeli. Tedy jako v životě. A když byla kresba po čase dokončena, tak celý ten zvláštní rituál mohl začít znovu - jen s "jiným" dvojníkem. Až se jednoho dne kreslíř probudil v ateliéru, zaplněném do posledního místečka svým já. Bylo ho všude tolik, že nemohl ani slézt z postele. Tak začal přemýšlet, jak z bryndy ven. Tehdy si uvědomil, že malovat sám sebe není to pravé, a chce-li se v sobě vyznat, měl by vykročit k lidem, které má rád. Potřeba lásky otevírá oči, a on najednou mohl klidně vstát z divanu a vyjít ze svého příbytku v bývalé dělnické kolonii – kde dlí dodnes – na dvorek zalitý ranním sluncem. Když se po chvíli vrátil do ateliéru, všiml si ke svému nemalému překvapení, že na kresbách, jež byly všude kolem, se na místech, kde by mohlo tlouct jeho srdce, třepetají duhově zbarvené chomáčky světla. – To byl definitivní konec jeho dosavadních nočních schůzek s dvojníkem. Znamení pochopeno, cesta se otevřela dál. Od toho dne začal "obkreslovat" sestru, přátele, později svou ženu. Skrze kresby si dláždil trpělivě, byť s vášní nezkrotného kreslíře, cestu k jejich srdci. Tedy vedl s nimi na dálku dlouhé a intimní rozhovory. Z dnešního pohledu je však pozoruhodné, že nikdy – pokud se dobře pamatuji - neobkresloval své rodiče. Zřejmě už tehdy velmi dobře tušil, že čas ještě neuzrál. 
A tak i současnou výstavu berme jako jeho upřímný tvůrčí i osobní mezisoučet v dosavadní rovnici má dáti – dal. A ať už tato bilance dopadne z hlediska kritika nejpřísnějšího jakkoliv, osobně si velmi vážím toho, jak autor obdivuhodně brzy dokázal najít cestu z labyrintu vlastních nejistot. Jeho starší i nové práce jsou svědectvím o tom,  že se vždy zúročí jít v každé době neochvějně a s otevřeným srdcem za svým cílem. Všimněme si, jak ty nejvřelejší a z mého pohledu zároveň výtvarně nejzdařilejší kresby-malby z posledních let prozařuje aura lidí mu nejdražších - ženy Broni a dětí Hynka a Viktorky. Šťastný malíř! – povzdychne si možná někdo z diváků. Jenom nezapomeňme, že autorova radostná zvěst je tu i pro nás, ačkoliv před lety vše začalo v říši zrcadel. 

Ladislav Daněk, leden 2005



Miroslav Šnajdr ml.

Narozen 7. prosince 1961 v Olomouci. Malíř, kreslíř. Vedle výtvarné činnosti se od mládí zabývá historií letectví se zaměřením na období II. světové války. K této problematice vydal od roku 1991 šestnáct knižních titulů. V letech 1977-1981 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, obor knižní a užitá grafika (prof. Dalibor a Ivan Chatrní) a v letech 1981-1985 na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor speciální pedagogika. Od roku 1985 je zaměstnán jako speciální pedagog. Samostatně vystavuje od roku 1983 (ČR, Švýcarsko). Kolektivních výstav se zúčastňuje od roku 1984 (ČR, SR, Německo, Švýcarsko). Jeho práce je vedle řady domácích i zahraničních soukromých sbírek zastoupena ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou a ve sbírce akciové společnosti Královopolská, Brno. V letech 1990-2002 byl členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků v Brně a od roku 1991 je členem Spolku olomouckých výtvarníků. Žije a působí v Olomouci.
Se základními řemeslnými znalostmi se seznámil už v dětství u svého dědečka a otce, malířů Františka a Miroslava Šnajdra st. S vlastní výtvarnou činností započal přibližně už ve dvanácti letech, kdy začal - inspirován zahraničními komiksy a četbou mayovek - kreslit do školních sešitů vlastní dobrodružné příběhy, které posléze rozšířil i o válečnou tematiku. K formě komiksu, včetně reinterpretace vlastních raných výtvorů (např. komiks Hrdinové válečného nebe asi z roku 1976), se po letech vrátil v několika cyklech obrazů na plátně (např. Rytíř Čestné legie, 1996-1999; Hrdinové, 2002). Mezistupněm mezi ranými komiksy a obrazy z posledního desetiletí pak byly ilustrační kresby ke knihám Saint-Exupéryho, jež vznikaly během jeho středoškolského studia v Brně. Po skončení studia se vrátil zpět do Olomouce a v jeho tvorbě lze vedle doznívání zájmu o ilustrační tvorbu vysledovat už od konce 70. let jednoznačný příklon k vypjaté, expresivním rukopisem ztvárněné figuraci. V roce 1982 si vytvořil svoji techniku mačkaných reliéfů a později vrstvených reliéfů, v nichž výchozí  figurální téma (nejčastěji ženská postava) postupně opouštěl ve prospěch emocionálního účinku vlastního procesuálního vzniku díla (např. vrstvení a následné drásání papírového reliéfu) s akcentem na to, že do papírové hmoty lze vcelku bezprostředně otisknout své momentální psychofyzické rozpoložení. Od této představy byl už jen krok ke zpětnému návratu ke zřetelně čitelné figuře, tentokrát však v monumentálním měřítku. Šnajdrovy první velkoformátové kresby vznikly už v roce 1985 a s občasnými přestávkami se jim autor věnuje dodneška. Přestože prvotním impulsem k jejich vzniku, byla touha navždy si pro sebe zachytit alespoň kousek milované bytosti (přítelkyně) formou obkreslení jejího obrysu, tak první nejvýraznější soubor prací zhruba z let 1985-1986 se týká jeho vlastní introspekce. Teprve potom začal obkreslovat i jiné osoby - především sestru, přátele a později svou budoucí ženu. "Rodinným kresbám" se ostatně autor věnuje - s různými odskoky (komiksové obrazy, reflexe kreseb vlastních dětí a nejnověji cyklus obrazů s tématem svatých) - od roku 1997 dodnes. V nejnovějších pracích z posledních dvou let pak můžeme pozorovat zřetelné zklidnění dříve většinou až existenciálně vypjatého výraziva směrem k harmonické malbě, vyjadřující malířovo přesvědčení, že rodinný život je tou nejlepší inspirací i pro jeho další tvorbu. 

Základní literatura: Miroslav Šnajdr ml. Kresby. [Katalog výstavy.] Text Ivo Janoušek. Praha, Kulturní středisko Blatiny 1987. - Miroslav Šnajdr ml. Kresby. [Katalog výstavy.] Text Václav Voják. Brno, Galerie mladých 1989. - Miroslav Šnajdr ml. [Katalog výstavy.] Text Jan Balabán. Olomouc, Galerie Caesar. - Boháčová, Yvonna: Šnajdr ml., Miroslav. Nová Encyklopedie českého výtvarného umění N-Ž. Praha, Academia 1995, s. 833. - Luhan, Jiří - Pouba, Petr - Pečinková, Pavla: Splátka na dluh. Dokumentace českých výtvarníků narozených v padesátých a šedesátých letech. Praha, Torst 2000, s. 23, 378, 379. - Daněk, Ladislav (ed.): Miroslav Šnajdr ml. Práce z let 1973-2000. Olomouc 2001 [podrobná bibliografie]. - Konvergence. František Šnajdr, Miroslav Šnajdr st., Miroslav Šnajdr ml. [Publikace k výstavě.] Texty Ladislav Daněk. Prostějov, Muzeum Prostějovska 2004.

Ladislav Daněk


TUTO VÝSTAVU AUTOR VĚNUJE RODIČŮM, SESTŘE KAMILE, SVÉ ŽENĚ BRONI A DĚTEM HYNKOVI A VIKTORCE.

ZPĚT