MICHAL NESÁZAL

Narozen / Born: 26. 6. 1963, Brno

Žije a pracuje v Praze / Lives and works in Prague

Studia / Study:
1977-1981 Střední uměleckoprůmyslová škola, Praha
1984-1991 Akademie výtvarných umění, Praha /prof. Jíří Sopko/

Ocenění / Awards:
1992 Laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého

Studijní pobyty / Scholarships:
1992 Univerzity of Western Sydney, Sydney, Austrálie
1993 New York
1993 Headlands Center for the Arts, Artist in Residents, San Francisco
1998 Jižní Francie a Monako
1999 Srí Lanka, Kandy, Unawatuna, Colombo

Samostatné výstavy / Solo exhibitions :
1991 Česká duše. Galerie Pi-Pi Art, Praha
Galerie Irena, Karlovy Vary
1992 Galerie MXM, Praha (s P.Lysáčkem a F.Turkem)
Co pro Vás mohu udělat. Univerzity of Western  Sydney, Austrálie
1993 Ropa v nás. Galerie MXM, Praha
Vítejte v dřevěném světě. Headlands Center for the Arts, San Francisco, USA
Cena Jindřicha Chalupeckého. Galerie Václava Špály, Praha
1994 Californie a dál…Americké středisko pro kulturu a obchod, Praha
1995 Stará dobrá tráva. Galerie JNJ, Praha
Galerie Archa, Zlín
Galerie U dobrého pastýře, Brno
Moravská galerie, Brno
1996 Galerie Behémót, Praha
1997 Představte si co se mi zdálo, ono se mi to nezdálo. Galerie V. Špály, Praha
1998 Free Down Load Area. Klub U černého pavouka, Ostrava
Nejkrásnější svět. Galerie Nová síň, Praha
2000 Parlament České Republiky, Praha
2002 NEONLAND 2202. Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
2003 Neonland. Galerie Jelení, Praha
2006 Čistá země. Galerie Caesar, Olomouc

Skupinové výstavy / Collective exhibitions :
1989 Konfrontace VIII. Statek Milana Periče, Svárov
1990 Cesty k postmoderně, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
Skupina Pondělí. Galerie u Řečických, Praha
1991 Beitrag zum Glück.  Galerie der Künstler, München, Německo
1992 Mezi Ezopem a Mauglím. Galerie Václava Špály, Praha
Arte giovane in Europa, Messen halle, Bolsano, Itálie
České umění. Gent, Belgie
Nová intimita. Výstavní síň ÚLUV, Praha
Petr Lysáček, Michal Nesázal, Filip Turek. Galerie MXM, Praha
Skupina Pondělí. Galerie M+, Bratislava
1993 2. Aukční salon výtvarníků; 195 dárců pro konto Bariéry. Karolinum, Praha
Cena Jindřicha Chalupeckého za rok 1992; Michal Nesázal, Petr Nikl. Galerie Václava Špály, Praha
Cena Jindřicha Chalupeckého. Galerie Sýpka, Vlkov
Jako ženy. Galerie Nová síň
1995 Test Run. Galerie Mánes, Praha
1996 Nový zlínský salón. Dům umění, Zlín
Shake – Šejk. Galerie Václava Špály, Praha
1997 Cena J.Chalupeckého. Muczarnok Muzeum, Budapešť
Cena J.Chalupeckého. Starý královský palác, Pražský hrad, Praha
Michal Nesázal, Simona Vladíková. Přestavte si co se mi zdálo, ono se mi to nezdálo. Galerie Václava Špály, Malá Špálovka, Praha
Ouplná lůna. ČMVU, Praha
Paralely. České centrum, Paříž, Francie
1998 4. Aukční salon výtvarníků; 312 dárců pro konto Bariéry. Karolinum, Praha
Cena  J.Chalupeckého. University of Twente, Enschede, Holandsko
Nevymyslíš. Galerie na bidýlku, Brno
1999 CZ 99. Václavské nám. 15, Praha
2000 5. Aukční salon výtvarníků; 331 dárců pro konto Bariéry. Karolinum, Praha
2001 New Connection. World Trade Center, New York, USA
New Connection. Veletržní palác, Praha
2002 6. Aukční salon výtvarníků; 305 dárců pro konto Bariéry. Karolinum, Praha
2003 Artnow. Galerie Mánes, Praha
2004 7. Aukční salon výtvarníků; 372 dárců pro konto Bariéry. Karolinum, Praha
Art Prague 2004. Veletrh současného umění. Galerie Mánes, Galerie Václava Špály, Praha
Art Safari 7. Sochařské studio Bubec, Praha
Perfect Tense. Jízdárna, Pražský hrad, Praha
Čistá krása / Pure Beauty. Galerie Kritiků, Praha
2005 Imprese. Galerie Rudolfinum, Praha

Veřejné sbírky / Public Collections:
Sbírka současného výtvarného umění, Národní galerie, Veletržní palác, Praha
Muzeum umění Olomouc, Olomouc
Galerie U Bílého jednorožce Klatovy - Klenová

Soukromé sbírky / Private Collections: 
Česká republika, Sydney, New York

Základní literatura / Primary leterature:
6 individuálních katalogů    
Nová encyklopedie českého výtvarného umění.  Akademia, Praha, 1995, str. 564
Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století - 5000 biografických hesel nejvýznamnějších osobností na přelomu století. Praha 1998, str. 411


Za finanční podpory Ministerstva kultury ČR / Financial support from the Czech Ministry of Culture

Michal Nesázal: PURE LAND  ČISTÁ ZEMĚ

„Není mnoho cest, ale zkusme je.“  M.N.

Začátky tvorby Michala Nesázala jsou spojené s působením skupiny Pondělí. Jeho díla v té době charakterizuje, alespoň tak se to v uměnovědné literatuře píše, ironie a nadhled, je považovaný za jednoho z prvních českých postmodernistů. Prostřednictvím asambláže a koláže spojuje pokleslé materiály, bezcenné cetky a obrazové banality v objekty podobné pouťovým atrakcím, obřadním, rituálním nebo magickým předmětům.

Při studijním pobytu v Austrálii (1992) dospěje k poznání, „že v přírodě je zakódováno, jakým způsobem se má člověk na Zemi chovat, a že tento kód je i v každém z nás“ (Lenka Lindaurová, Lidové noviny, 25.8.1994). Něco podobného říkal kdysi i malíř Miloslav Moucha (1942) -  víme všechno, aniž bychom o tom věděli. O rok později se Michal Nesázal stává laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1992.

O vztahu člověka a přírody má Michal Nesázal nevalné mínění. „Krajina a její charakter se téměř nemění a neměnila by se v podstatě vůbec, pokud by do jejího reliéfu nezasahoval člověk svou činností. Pokud však člověk do krajiny zasahuje, dopady jeho působení jsou ve většině případů negativní, někdy dokonce katastrofální. Ekologické katastrofy způsobené těžbou nerostů, nebo tvorbou přehrad, dokáží brutálně poznamenat tvář krajiny na dlouhou dobu. - Naproti tomu pozitivní utváření krajiny je pro evropskou civilizaci téměř neznámým pojmem. Uvažování o tvorbě krajiny, přesahující jednotlivé generace, téměř úplně vymizelo. Harmonické tvarování a modelování krajiny je omezeno na malá území zahrad a parků, které jsou ponejvíce odkazem minulých historických období. - Mému pohledu na vnitřní harmonizující utváření krajiny s důrazem na symbolický smysl kultivovaného prostoru asi nejlépe odpovídá japonské umění tvorby zenových zahrad. Ty jsou pro mne symbolem pozitivního utváření prostoru krajiny.“  Michal Nesázal, Projekt Neonland, 2002.

Od roku 2000 maluje obrazy, které pracovně nazval „silikonové“ krajiny. Podobají se kompozicím vytvořeným za pomoci grafických programů v počítačích. Při delším vnímání by prý mohly navozovat stavy podobné pocitům jako po požití psychotropních látek. Na dvojrozměrné rovině plátna konstruuje  přehledné, ale ve své podstatě značně komplikované kompozice.

Malíři vždycky usilovali o zobrazení trojrozměrného prostoru, o zachycení pohybu a času, o vytvoření obrazového časoprostoru. Užívali k tomu nejrůznější prostředky a metody, např. vícečetnost motivů, jejich časovou následnost a prostorovou souvztažnost, prostou i vícenásobnou perspektivu, rastrové zobrazení, prolínání několika obrazů, reverzibilitu zrakového vnímání, zvláštní figury označované v psychologii jako nemožné obrazce. Tradiční malba je kupodivu stále vhodnější formou k vyjádření složitých stavů a pocitů, než digitální obraz či počítačová manipulace.

Nesázalovy krajiny lákají k virtuální hře. Když do nich divák myšlenkově vstoupí, tak brzy zjistí, že prostor, který působil na prvý pohled jako důvěrně známý, přestává fungovat, vzpouzí se jeho zkušenostem. Tím připomínají inženýrsky budované stavby a konstrukce holandského kreslíře a grafika Mauritse Cornelise Eschera (1898-1972). Ty také nelze rozumově uchopit, vysvětlit si jinak, než jako souběžnost dvou či více stejně pravděpodobných, ale neslučitelných možností.

Nesázalovy statické, hladce malované krajiny si také uchovávají silnou vazbu na spatřenou skutečnost, vyvolávají podobně protichůdné emoce ztotožnění s viděným obrazem a rozladění nad jeho neuchopitelností. Vypadají jako skutečnost, ale skutečnosti úplně neodpovídají. Podobně jako dva stereoskopické, na první pohled stejné, obrazy, které se díky drobným odlišnostem složí v mysli diváka v plastický obraz. 

Nesázalovy krajiny nejsou skutečné, jsou to napůl vysněné a z polovice vymyšlené prostory. To jenom zkušenost nám nalhává, že je odkudsi  známe. Nezbývá než opustit viděné a přestoupit do jiné dimenze. Michal Nesázal říká, že chtěl tímto způsobem dostat do svých obrazů pátý rozměr.

Nesázalovy „harmonicky tvarované a modelované krajiny“ nevznikly samovolně, ale zřejmě ani nejsou (viz výše) dílem člověka.  Kdo a proč je takto vykultivoval není jasné, jiné vědomí než lidské si nedokážeme představit. Jsou založené jako parky, lesy, sady nebo pole, jako soustava jihočeských kanálů a rybníků. Připomínají čajové plantáže, do nedohledna vyhlazené svahy osázené hustými keři. Podobají se vinařským oblastem jižní Moravy.

Poslední Nesázalovy obrazy jsou jako zenistické koány. Vedou k myšlenkové a citové aktivitě, k meditaci, nedávají odpovědi.

Jsou to obrazy ráje. A ráj může být jenom bez člověka.

Jiří Hůla

Michal Nesázal: PURE LAND

"There are not many ways, but let's try them." M. N.

The beginnings of Michal Nesázal's creation are connected with the activities of the group Pondělí ("Monday"). At that time, his works are characterised, at least according to the fine-art literature, by irony and top view; he is considered one of the first Czech post-modernists.

By means of assemblage and collage, he puts together dejected materials, worthless frippery and picture banalities into objects similar to country-fair attractions, ceremonial, ritual or magic objects.

During his study stay in Australia (1992), he realised that "the way how man should act on the Earth is encrypted in nature and this code is also in each of us" (Lenka Lindaurová, Lidové noviny, 25/08/1994). The painter Miloslav Moucha (1942) also said something similar – we know everything, without knowing about it. One year later, Michal Nesázal becomes laureate of Jindřich Chalupecký Prize for 1992.

Michal Nesázal has low opinion on the relation of man and nature. "The landscape and its character almost do not change and in principle, it would not change at all if man did not intervene in its relief by his activities. However, in the event man does intervene in the landscape, impacts of his activities are usually negative and sometimes even catastrophic. Environmental disasters caused by mineral mining or by the construction of dams are able to brutally mark the landscape for a long time. – On the contrary, a positive creation of landscape is almost an unknown concept for the European civilisation. The consideration about the landscape creation overlapping the individual generation has almost disappeared. The harmonic shaping and modelling of the landscape is restricted to small areas of gardens and parks, which are mostly a heritage of past historical periods. – Japanese art of Zen garden creation probably corresponds best with my view on the internal harmonizing creation of landscape with an emphasis on the symbolical meaning of the cultivated space. For me, they symbolize a positive creation of the landscape space." Michal Nesázal, Project Neonland, 2002.

Since 2000, he has made paintings with a working title "silicon" landscapes. They are similar to compositions created with the help of computer graphic programs. They are said to be able to induce states similar to sensations after the use of psychotropic drugs if they are perceived for a longer time. On the two-dimensional plane of the canvas, he constructs well-arranged, but substantially quite complicated compositions.

Painters have always tried to figure the three-dimensional space, to capture the movement and time, to create picture time-space. For that purpose, they have used various means and techniques, e. g. multiplicity of motifs, their time sequence and spatial correlation, simple and multiple perspectives, raster image, cross-fade of several pictures, reversibility of visual perception, special figures that are called impossible images in psychology. Surprisingly, the traditional painting remains a more convenient form for the expression of complicated states and feelings than digital picture or computer manipulation.

Nesázal's landscapes attract to a virtual game. If the spectator intellectually enters them, he will soon find out that the space, looking familiar at first sight, stops functioning and opposes his experience. By this feature, they remind of engineering buildings and constructions of the Dutch graphic artist Maurits Cornelis Escher (1898-1972). They also cannot be rationally grasped, interpreted otherwise than a parallelism of two or more equally probable, but incongruous possibilities.

Nesázal's static, smoothly painted landscapes also retain a strong relation to the seen reality, they evoke similarly contrary emotions of the identification with the seen picture and the resentment associated with its ungraspability. They look like a reality, but they do not fully correspond to the reality. Like two stereoscopic, at first sight identical pictures that compose a plastic picture in the spectator's mind thanks to tiny differences.

Nesázal's landscapes are not real. They are half-dreamt and half-invented spaces. It is only our experience who evokes a false idea that we know them from somewhere. We have no choice but to leave the seen picture and get to another dimension. Michal Nesázal says that he wanted to obtain a firth dimension from his paintings in this way.

Nesázal's "harmonically shaped and modelled landscapes" did not arise spontaneously, but they are probably not a man's work (see above). Who and why cultivated them in such way is not clear; we cannot imagine another consciousness than the human. They are founded like parks, forests, orchards or fields, like a system of channels and ponds in the southern Bohemia. They remind of tea plantations, vast slopes planted with dense shrubs. They are similar to viticultural regions of the southern Moravia.

The last Nesázal's paintings are like Zen Koans. They are leading to intellectual and emotional activity, to the meditation, they do not provide answers.

They are pictures of paradise. And paradise is possible only without man.

Jiří Hůla

                                                            ZPĚT