OTAKAR
HUDEČEK
Narozen
/ Born
: 12. 8. 1954, Přerov
Žije a pracuje v Citově / Lives and works in Citov
autodidakt
Samostatné
výstavy / Solo exhibitions:
1997 Restaurace U zvonu,
Praha
1999 Galerie ČSOB, Olomouc
2004 Galerie rt4u Dorfen, Műnchen
2004 Galerie Podkova, Olomouc
2004 Rathaus Lengdorf
2004 Nemocnice, Prostějov
2005 Národní dům, Prostějov
2006 Dvanáctým smyslem. Galerie Caesar, Olomouc
Společné
výstavy / Colective exhibitions:
1990–1995 výstavy se Sdružením umělců Moravy a Slezska. Brno,
Olomouc
1997 Galerie U zlatého prstenu, Praha
1998 Galerie Zlatá konvice, Praha
1999–2002
společné výstavy s lucemburským malířem Paulem Ewertem, Brno, Třebíč
2001–2002
Galeria D´Arte Moderna, Venezia
2003 Europa Forum II, Műnchen
2004 společná výstava se sdružením Kunstverain Erding,
Akademia Dorfen
Od r. 2004 je členem uměleckého sdružení Kunstverain Erding
2004 Kunstverain Erding, Frauenkircherl, Erding
2004 Kunstverain Erding. Landratsamt,
Erding
2005 Kunstverain Erding,
Frauenkircherl, Erding
Veřejné
realizace / Public projects:
2000 - obrazová výzdoba pro hotel Cavalletto Venezia e Doge Orseolo a
restauraci San Marco, Venezia
2003
- obrazová výzdoba restaurace Il Castello, Olomouc
Práce
pro soukromé sběratele / Works for private collectors:
2000
práce pro italského sběratele L. Cazzavillana, Venezia
2002
práce pro sběratele a galeristu R. Lopeze Diaze, Palma de Mallorca
2004
práce pro sběratele Fridricha Zobela, Műnchen
2005
práce pro sběratelku Maribi Palau,
Palma de Mallorca
Soukromé
sbírky / Private collections:
Česká republika (jeden z jeho obrazů vlastí mimo jiné i pan Václav
Havel), Slovensko, Německo, Švýcarsko, Lucembursko, Itálie, Španělsko,
Portugalsko, Irsko, Sýrie, Kuvajt
Veřejné
sbírky / Public Collections:
Archiv Národní
galerie v Praze (2001)
Muzeum
umění Olomouc (2005)
Za finanční
podpory Ministerstva kultury ČR / Financial support from the Czech
Ministry of Culture
Nová planeta Otakar.
Zdá se, že v některých osobnostech pulzují síly, které
mají schopnost provanout se do šílených dálek milionů světelných
roků a přitom zůstat na Zemi. Na Zemi mrzké a zavrženíhodné, Zemi
bláhových tužeb a marných nadějí, jež nás svádějí a dojímají.
Jednou z těch sil je světlo, složené ze zázračné růžice
barev. „Teď je zima“, píše Otakar Hudeček, „a barvy se objevují
někde uvnitř člověka a venku je vidí jenom, když je má v sobě.“
A je to právě on, kdo objevil planetu barevného blouznění,
svůj druhý svět, který si malířsky umí přivolat díky své
imaginaci a vzácnému dramatickému temperamentu. S útočišti
arkadické idyly má sotva co společného. Vychází ze symbolických
konfigurací, z jejich drahokamové tříště, a jsou neseny příboji
antroposofických oceánů anebo se skrývají mezi korálovými útesy
snů.
„Fenomén snu mě vždycky osobně fascinuje“, píše Hudeček..
„Je to poloha snu, co vyhovuje mému tvoření. Mne nezajímají
objekty, které ve snu vidím, ale spíš pocit, který za nimi je. A
ten barvou vyjádřit! Zapomene se děj snu, ale zbude pocit, pro nějž
nejsou slova. Jedině v rovině imaginace vyvstává moment, který
se tomuto pocitu podobá. A barva je s to vyjádřit takovou blízkost.“
Hra s poselstvím planetárního koloritu je vlastně
dialogem s obrazem. „Já jdu do toho jako do nějaké bitvy a nevím,
jak to dopadne. Je to věc intuice. Jen někdy mám určitou představu…,
ale vždycky se tam vklíní prvek čehosi nepředstavitelného, nepostřehnutelného.“
– Utváří se barevné dění, naznačující sounáležitost
univerza. Vršením kontrastních barvotvarů a styčných představ vyrůstá
obrovské zjevení plodivé živelnosti. Hájemství erosu vulkanicky
exploduje, barevné kaskády se rozlévají přes práh vědomí. Směs
smyslového a imaginativního, čím více nevýslovna spolyká, tím více
blouzní v hádankách a při tom míří do hlubin barevných
tajemství. – Dialog s obrazem nabírá mnohohlasu varhan. Opojná
osvobodivá rozkoš se mísí s hrozivou příznačností. Jsou tu
zašifrovány hrozby a úzkosti aktuální? Navíc v řeči barev,
která uniká našemu chápání…
V údivu tušíme, jak obdivovatel moderny Otakar Hudeček,
se hlásí k odkazu umělců z Blaue Reiter a zároveň se úspěšně
rve o vlastní výraz. Jeho obrazy
musel požehnat časný Kandinskij, oddaně se hlásí k van
Goghovi „otci nás
všech“ i k energiím Picassa.
Až vyjdou Otakarovy úvahy o zážitcích ze světa barev,
citliví diváci užasnou.
Arsén
Pohribny,
Darmstadt, 14. 12. 05
A
new planet Otakar.
It
seems that in some personalities, there are forces pulsing, capable to
blow into fantastic distances of millions of light years and yet remain
on Earth. On the mean and damnable Earth, on the Earth of foolish
desires and vain expectations, seducing and moving us.
Light
is one of those forces, composed from miraculous rosace of colours.
"It is winter now", writes Otakar Hudeček, "and colours
are appearing somewhere inside man and he is able to see them outside
only if he has them in him".
And
it is just him who discovered a planet of colourful wanderings, his
second world that he can invoke by painting thanks to his imagination
and a rare dramatic temper. It has hardly anything in common with the
refuges of an arcadic idyll. They emanate from symbolic configurations,
from their gemstone drift and they are born by surges of anthroposophic
oceans or hiding among coral reefs of dreams.
"The
phenomenon of dream always personally fascinates me", says Hudeček.
"It is the position of dream which fits with my creation. I am not
interested in objects that I can see in a dream, but rather in the
sensation which is behind them. And in expressing it in colour! You
forget the plot of the dream, but a sensation for which there are no
words remains. A moment resembling this sensation arises only in the
level of imagination. And colour is able to express such contiguity."
The
play with the message of the planetary colouring is, in fact, a dialogue
with the painting. "I start it like a kind of battle, not knowing
how it will fall out. It is a matter of intuition. Only sometimes, I
have a certain idea..., but an element of something unimaginable,
imperceptible always creeps in." – Colour events are forming,
suggesting the unity of universe. A great revelation of generative
spontaneity is growing by superposition of contrast colour forms and
contact representations. The preserve of Eros volcanically explodes;
colour cascades are spilling over the threshold of consciousness. The
mixture of the sensual and the imaginative, the more of the unspeakable
it swallows, the more it is raving in puzzles, while heading to the
depths of colour secrets. – The dialogue with the painting is taking
on the organ polyphony. An inebriant, liberating delight is blending
with a threatening signification. Are current threats and anxieties
encrypted here? Moreover, in a language of colours escaping our
comprehension...
In
astonishment, we feel how Otakar Hudeček, admirer of modernism,
indorses the heritage of Blaue Reiter artists, successfully fighting at
the same time for his own expression. His paintings must have been
blessed by the early Kandinsky; he is devoutly indorsing van Gogh,
"Father of all of us", as well as to Picasso's energies.
Sensitive
spectators will be astonished when Otakar's reflexions on the experience
from the world of colours appear.
Arsén
Pohribny, Darmstadt, 14/12/2005
ZPĚT
|