Jiří Valoch

Narozen 6. 9. 1946 v Brně. Básník, tvůrce vizuální a konceptuální poezie, fotografické poezie a fotografických konceptů, minimálních akcí a intervencí v přírodním prostředí, konceptuálních kreseb, autorských knih a textových instalací. Od roku 1966 působí rovněž jako teoretik umění, kritik a kurátor. Od roku 1966 působí rovněž jako teoretik umění, kritik a kurátor. V letech 1962–1965 studoval na Gymnáziu v Brně-Husovicích a následně v letech 1965–1970 na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně, obory bohemistika, germanistika a estetika. V letech 1972–2001 byl zaměstnán jako teoretik a kurátor v Domě umění města Brna. Nyní pracuje v Národní galerii v Praze. Samostatně vystavuje od roku 1966 (Česká republika, Slovenská republika, Německo, Polsko, Itálie, Holandsko, Rakousko), kolektivně od roku 1966 (Česká republika, Slovenská republika, Velká Británie, Mexiko, Španělsko, Itálie, USA, Argentina, Německo, Švýcarsko, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Francie, Belgie, Jugoslávie, Rakousko, Izrael, USA, Kanada). V letech 1968–1972 byl členem Klubu konkretistů a od roku 1997 je členem brněnské sekce Klubu konkretistů 2, od roku 1991 je členem TT Klubu výtvarných umělců a teoretiků. Trvale žije a působí v Brně.

Jiří Valoch

Born 6 September 1946 in Brno. Poet, author of visual and conceptual poetry and photographic concepts, minimal events and interventions in natural settings, conceptual drawings, author’s books and text installations. Since 1966 he has been concurrently an art critic, theoretician and curator. From 1962–1965 he studied at the Gymnázium in Brno-Husovice and afterwards from 1965–1970 at the Philosophical Faculty of Masaryk University in Brno in the fields of Czech, German, and Aesthetics. From 1972–2001 he was employed as a theoretician and curator at the Brno House of Arts. Currently, he is working at the National Gallery in Prague. He has exhibited in solo shows since 1966 (Czech Republic, Slovakia, Germany, Poland, Italy, The Netherlands, Austria), as well as in group shows since 1966 (Czech Republic, Slovakia, Great Britain, Mexico, Spain, Italy, USA, Argentina, Germany, Switzerland, Hungary, Poland, Portugal, Austria, France, Belgium, Yugoslavia, Austria, Israel, Canada). From 1968–1972, he was a member of the Klub konkretistů (Concretists’ Club) and since 1997 he has been a member of the Brno section of the Klub konkretistů 2; since 1991 he has been a member of the TT Klub of Creative Artists and Theoreticians. He lives and works in Brno.

Od roku 1963 jsem se velice intenzívně zabýval vizuální a konkrétní poezií, byl jsem nejmladším příslušníkem okruhu, jenž se vytvořil kolem (o generaci starších) protagonistů nového usilování, které mělo propojit výtvarné a básnické aspekty do podoby nového, intermediálního díla. Protagonisty byli Ladislav Novák, Jiří Kolář a autorské duo Bohumila Grögerová – Josef Hiršal. Každý usiloval o nalezení nové problematiky, to nejdůležitější v mé tehdejší práci bylo asi soustředění se na většinou naprosto racionální repetitivní struktury mnohokrát opakovaných znaků psacího stroje, jednotlivých grafémů, ale též teček či pomlček. V rocích 1968 až 1969 jsem – alespoň ze svého hlediska – považoval tyto možnosti za vyčerpané a vrátil jsem se k verbalizovaným významům, ovšem v naprosto redukované, minimální podobě. Izolované slovo, zpočátku sémanticky modifikované grafickými zásahy, později vsazované do určitého ozvláštňujícího kontextu (slovo na dívčím těle, na kameni, na cestě atd.), dotýkajícího se sféry land artu či body artu. Ale nejdůležitější se postupně ukázala slova úplně izolovaná, která měla fungovat sama o sobě, s vůlí maximálně oslabit konvenční vztah označující – označované. Jakmile jsem začal uvažovat o jednotlivých slovech, začala mne zajímat také možnost jednotlivé slovo vystavit jako samostatný exponát. Ještě roku 1970 na výstavě Klubu konkretistů v brněnském Domě pánů z Kunštátu jsem mohl prezentovat jedno slovo na ležícím panelu. Politická situace se ale radikálně měnila, u nás nebylo možno vystavovat z aktuálního umění prakticky nic, takže jsem se musel smířit, že moje úvahy o prezentaci jediného slova jako náplně celé výstavy zůstávaly v podobě projektů (a někdy takto vystavovány v cizině). Postupně se realizace instalací, většinou omezených na jeden, dva či tři významy, kterých přibývalo v řadách projektů, ukázalo možné – a to nijak často – v neoficiálních prostorech. Teprve po politických změnách u nás se objevily možnosti v některých galeriích a díky možnosti cestovat také v zahraničí. Tak se podařilo některé projekty realizovat a vyzkoušet jejich fungování v konkrétním prostoru. To ovšem byly instalace velice lapidární, tvořené vztahy mezi dvěma či třemi významy a určitým prostorem, který mnohdy přinášel velice důležitý kontext. Nutnost uplatnit celou řadu různých sekvencí jsem objevil díky pozvání Jana Stolína do liberecké Galerie Die Aktualität des Schönen, s jejími na sebe navazujícími místnostmi bývalého bytu. Uvědomil jsem si, že již od roku 1981/1982 vznikají serielní „vymezovací“ texty, v nichž se snažím dostat do jednoho  kontextu hierarchicky různé pojmy či významy (Milan Knížák jim říká „Valochovy romány“). V takových instalacích se setkávají ryze konceptuální tautologie s různými podobami reflexe přítomnosti diváka, sémantickými paradoxy, ale dokonce i metaforami ... Tato cesta vedla přes instalace v Domě umění města Českých Budějovic a v Moravské galerii v Brně až k té současné, nejkomplexnější, v Národní galerii v Praze ve Veletržním paláci. Naopak jeden z nejminimálnějších projektů si letos na jaře vybral Michal Pěchouček do Galerie v Jelení, kde se většinou objevují mnohem mladší umělci ... A věřím, že také realizace v Galerii Caesar stvrzuje, že i linie velice lapidárních textových instalací může přinést nové aspekty ... Objeví se nejen nové významové vztahy, ale také sama estetická hodnota užitých grafémů či v mé práci méně obvyklé obrácení pozornosti diváka k podlaze. Většinu svých textových instalací ponechávám samozřejmě bez názvů ...

Jiří Valoch