Igelit
s fialovým obdélníkem.
2009
akryl na igelitu |
Baku.
2012
akryl na plátně |
Podzimní II. 2010
akryl
na plátně |
Texty
v katalogu k výstavě:
Ve chvění
Hranice prostoru mizí
A mizí pojmy času.
Ve vodě z kapek,
Ve vzduchu z vůní,
V těle vzruchů,
V mávání křídel ptáků,
V páře nad kávou,
V psím dechu.
Myšlenky – domy plují.
KŠ
Kateřina Štenclová
patří k několika málo českým umělcům, kteří se
systematicky a téměř výhradně zabývají abstraktní malbou.
Jejími hlavními výrazovými prostředky jsou čistá barva,
vtahy geometrických a organických ploch, malířské gesto a
tvar malířské podložky. Okrajově se dotkla i problematiky
monochromní malby nebo vztahu malířství a architektury. Po
expresivních začátcích z konce 80. Let její malířské
gesto ztratilo kresebný charakter a pracuje převážně s velkými
plochami čistých barev. Obrazy nemají symbolický program ani
narativní obsah, což od počátku ztěžovalo jejich pochopení
a přijetí českou uměleckou komunitou a kritikou. Průlomovou
se pro umělkyni stala její výstava v Nové síni v roce
1994, kde představila sérii malířských pláten a kde na každém
z nich byly pouze dva nebo tři rovnoběžné barevné pruhy.
Obrazy byly instalované v nepravidelné řadě vedle sebe a
dohromady vytvářely jedinou malířskou instalaci.
Experimenty se
skladbou obrazů do jednoho celku vyvrcholily v cyklech
Hranice události I a II z let 1998–99, které se dočkaly
i reflexe v mezinárodním tisku (Artforum, Art in America).
Na přelomu tisíciletí Štenclová opustila geometrii a začala
pracovat se vtahem kruhového malířského gesta a pravoúhlým
formátem podložky, a současně se vtahem různých vrstev malby
na sobě. Od roku 2005 používá širší a pružnější štětce,
které v její nové práci zdůraznily kaligrafický
charakter stop.“
Tomáš
Pospiszyl
„Igelity
malířku inspirovaly k obrazům, které jsou blízké jejím
expresivním počátkům. Jednobarevnost se rozbila, najdeme tu
plno zastavených tahů, a kruhový pohyb skoromonochromů
nahradil pohyb různých barev v různých směrech.“
Kateřina Černá
„Kateřina
Štenclová již několik let pracuje se zvláštním kontrastem
mezi obrazy malovanými na plátně a kompozicemi vznikajícími
na průsvitných fóliích, dovolující prorůstání různých
prostorových plánů a hlavně úplně jiné působení světla.
Jde vlastně o jakési ne zcela definitivní kompozice, které svým
surovým tvarem podtrhují výraz vedle nich instalovaných
„klasických“ obrazů. V její tvorbě dochází
nyní k výraznému posunu, kdy převládají výrazně
barevné struktury, tvořící protipól k monochromům,
Daleko důležitější úlohy v nich hraje gesto, které v čistých
plochách ztrácelo svou důležitost, nové navázání na
lyrickou abstrakci nebo na strukturální tvorbu se rozvíjí v nových
souvislostech a s aktuální zkušeností.
Jiří
Machalický
„Souslednost
vzniku jednotlivých děl je křišťálově jednoduchá –
jako pracovní podložku při práci používá autorka rozměrné
igelity, které v nějakém okamžiku začnou „žít“
vlastním životem a stávají se plnohodnotným výtvarným
artefaktem. Jsou stopu (ve smyslu indexu) již existujících
obrazů, indexový charakter igelitových obrazů umožňuje
zachytit i kombinaci geometrické struktury (dané otiskem vlastního
plátna) a uvolněného záznamu gesta malby. Zároveň slouží
jako inspirace pro vznik nových pláten.“
Helena
Musilová
|