Neustále se setkávám při hodnocení tohoto druhu umění, nebo při pohledu na mé obrazy, se stejným výrokem: to je geometrie! Omyl, není to geometrie! Používám jen elementů, které mají geometrický charakter. Ale k čemu je používám, to je úplně jiný druh myšlení!!! (Jan Kubíček)

Jan Kubíček
Malíř, kreslíř, grafik, fotograf, ilustrátor, přední reprezentant české školy konstruktivního umění
Narozen: 30. 12. 1927, Kolín nad Labem
Zemřel: 14. 10. 2013, Kolín nad Labem
Žil a pracoval v Praze.

V letech 1948–1954 studoval v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a v letech1954–1957 na Akademii múzických umění, obor scénografie.

Od realistické malby, přes lettrismus a informel ve svém výtvarném projevu velice brzy dospěl k čistému konstruktivnímu řádu 
a od 60. let se systematicky zabýval nejrůznějšími geometrickými modely. Charakteristické pro jeho obrazy a grafiky jsou linie, které zároveň oddělují barevné plochy. Stejně dobře se dokázal pohybovat i v oblasti fotografie a objektu.
Jan Kubíček patřil vždy k nejradikálnějším a nejautentičtějších představitelům z řady důležitých jmen českých racionalistů generace 60. let.

Svým dílem je řazen k předním reprezentantům české školy konstruktivního umění a v grafické tvorbě k zakladatelským osobnostem české serigrafie. Byl dlouholetým členem spolku českých grafiků Hollar.

Od konce 60. let se zúčastňuje výstav českého konstruktivismu, rovněž jako člen Klubu konkretistů, který sdružuje české i zahraniční elementaristy.
Vystavuje samostatně od roku 1965 a od roku 1953 se účastní skupinových výstav doma i v zahraničí.

Na přelomu let 1993–1994 Janu Kubíčkovi Wilhelm-Hack-Museum v Ludwigshafen am Rhein uspořádalo rozsáhlou monografickou výstavu, doprovázenou obsažným katalogem.

Kromě malby je známá  i Kubíčkova fotografie či ilustrace. Jeho rozsáhlá grafická tvorba má vedle malířské rovnocenné postavení. Jan Kubíček byl oceněn za nejlepší Grafiku roku 1999 Cenou Vladimíra Boudníka.

V roce 2014 mu Galerie hlavního města Prahy uspořádala retrospektivní výstavu doprovázenou monografií, jejímž autorem 
je Kubíčkův dlouholetý přítel, umělecký kritik a sběratel, Hans-Peter Riese.

Zastoupení ve sbírkách:

Národní galerie, Praha; Galerie hl. města Prahy; Památník písemnictví, Praha; České muzeum moderního umění, Praha; Moravská galerie, Brno; Regionální muzeum, Kolín; Galerie Benedikta Rejta, Louny; Muzeum umění, Olomouc; Galerie umění, Karlovy Vary; Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem;

2014 Jan Kubíček: Retrospektiva. Galerie hlavního města Prahy
Městská knihovna
2013  Jan Kubíček, Kateřina Zvelebilová: Dvě brány, jeden svět. Galerie 1. patro, Praha
Jan Kubíček: Systémy, struktury a progrese. AP atelier arch. Pleskota, Praha
                          Pavel Hayek und Jan Kubíček. Galerie Hoffmann, Görbelheimer Mühle, Friedberg, Německo
2012     Jan Kubíček: Systémy a geokonstrukce. Museum Kampa, Praha
  2011 Jan Kubíček: Geokonstrukce, systémy a náhody. Galerie Zlatá husa, Praha
2010 /2011 Geofyzikální ústav, přednáškový sál, Praha
2010     Jan Kubíček: Cykly (1951–1985)-Fotografie. Galerie Zlatá husa, Praha
Jan Kubíček/Kateřina Zvelebilová:  Spolu. Regionální muzeum Kolín
2009 Dvořákovo muzeum Kolínska, Kolín (Kolín)
2006 Galerie moderního umění v Hradci Králové, Hradec Králové (Hradec Králové)
2001 Galerie Caesar, Olomouc
2000 Galerie Václava Špály, Praha
1999 Galerie Goller, Selb (Německo)
1998 Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
Galerie Aspekt, Brno (s Pavlem Haykem)
1995   České muzeum výtvarných umění, Praha
Galerie 60/ 70, Praha
1994 Galerie Ruce, Praha
1993 Obrazy 158_1993, Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen am Rhein (Německo)
1992 Dům umění, Brno
1990 Galerie Hoffmann, Friedberg (Německo)
1989 Kulturní středisko Opatov, Praha
1985 Fotografie a fotogramy, Dům pánů z Kunštátu, Brno
1979 Jacques Baruch Gallery, Chicago (USA)
1970 Jacques Baruch Gallery, Chicago (USA)
Galerie Benedikta Rejta, Louny
1969 Galerie Václava Špály, Praha
 Galerie Schütze, Bad Godesberg (Německo)
1968 Galerie Teufel, Koblenz (Německo)
Galerie du Disque Rouge, Brusel (Belgie)
1967 Galerie Václava Krále, Dům umění, Brno
1965 Galeie Holar, Praha
1962 Divadlo Na Zábradlí, Praha
1954 Regionální muzeum, Kolín (s J. Balcarem)

Städtische Kunstgalerie, Bochum (Německo); Kupferstichkabinett, Drážďany (Německo); Museum Folkwang, Essen (Německo); Mittelrhein Museum, Koblenz (Německo); Museum of Modern Art, Hünfeld (Německo); Sammlung Etzold, Städtisches Museum Abteiberg, Mönchengladbach (Německo); Städtische Sammlung, Norimberk (Německo); Musée Municipal, Cholet (Francie); Museo Da Arte Moderno della Fundatión Soto, Cuidad Bolívar (Venezuela); Muzeum Sztuki, Lodž (Polsko); Riklis Collection of MC Crory Corporation, New York (USA); Stedelijk Museum, Schiedam (Nizozemí); Muzeum Narodowe, Vratislav (Polsko); Galerie Hoffmann, Friedberg (Německo); Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen am Rhein (Německo)

Kolínský rodák Jan Kubíček patří společně s Karlem Malichem, Zdeňkem Sýkorou a Radkem Kratinou k výrazným zástupcům českého konstruktivismu.

V počátcích své tvůrčí dráhy zpracovával inspirace  několika různých směrů.    Po válce vycházel z civilizační poetiky Skupiny 42, koncem padesátých let tvořil krátce pod vlivem informelu a posléze, do počátku šedesátých let, ho ovlivnil lettrismus.  V tomto úvodním životním období jako by si chtěl co nejvíce vyzkoušet práci s nejrůznějšími médii. Vedle klasických olejomaleb ale i tašisticky litých obrazů tvořil monotisky,  „typotisky“,     koláže, reliéfy,    asamblážové objekty, ale také kreslil pastely, ryl linoryty, navrhoval filmové plakáty, významně zasáhl do grafické úpravy knih a v neposlední řadě fotografoval.

Tuto pestrou škálu uměleckých aktivit pak během tří čtyř let opustil. Vše osekal, pročistil, zjednodušil. Písmena jeho lettristických obrazů ztratila sémantický význam, zůstal jen jejich optický tvar.    Umělec tento tvar uchopil a začal s ním pracovat jinak. Nově, nesémanticky, minimalisticky. Vše odhodil ve jménu čistoty a odpoutanosti od emotivního účinku.    Maloval akrylem.   Podobně „přežily“ jen ty nejpřímější způsoby znázornění: malba a kresba.

Nedlouho před sovětskou okupací tak Jan Kubíček začal stavět základy svého konstruktivismu. Postupoval radikálně, redukovaně – směrem k čistotě a jasnosti. Pracoval se základními geometrickými tvary – čtvercem, kruhem, linií – a zkoumal jejich vztahy na čisté ploše: dělení, minimální a maximální kontra-pozice apod. Maloval akrylové obrazy, ale vytvořil též sérii plexisklových a novodurových objektů či reliéfů. Odvážil se rozdělit čistou plochu jednoduchou linií. Vzrušovalo ho to, ale taky trochu děsilo. „Je to dost? Je tohle ještě umění?“ Ale vnitřní hlas ho přesto táhl dál. V roce 1969/70 vystavil ve Špálově galerii v Praze první českou minimalistickou instalaci z plechových objektů. To bylo první vrcholné období jeho tvorby.

Během dvaceti let po normalizaci doma víceméně nemohl vystavovat. Pracoval hodně uzavřen ve svém ateliéru. Osamocený, ale zato velmi soustředěný. V těch letech postupně opustil důsledně logické přístupy a vpustil do své tvorby náhodu – v určitém období dokonce výhradně jen ji, později jako doplněk či uvolnění logických konstrukcí. Akcentoval geometrické tvary barevnou škálou, kde se barvy stávaly konkrétními prvky celé kompozice.

Druhého vrcholu své umělecké cesty dosáhl Kubíček v 80. a 90. letech. V sérii obrazů rozvíjel možnosti dělení (dislokování) kruhů i jiných útvarů osami, posléze pak skládal vedle sebe do kontrastu další dimenze těchto útvarů. Vznikaly rozměrnější dvou i vícedílné obrazy, kde logická operace vyústila ve svobodnou hravost a v sepětí vytvořily organický celek, tak jako  svoboda jde ruku v ruce s odpovědností.

Po sametové revoluci se ukázalo, že Kubíčkova tvorba i nadále snese srovnání s konstruktivisty v Západní Evropě. Jeho dílo znovu vzbudilo zájem na retrospektivní výstavě v Ludwigshafenu v první polovině devadesátých let a našlo si cestu i do řady sbírek zahraničních galerií a sběratelů. Jan Kubíček je také dalším z umělců tvůrčí skupiny Křižovatka, kteří se během posledních let představili v Praze rozsáhlými retrospektivami. Ze skupiny vzniklé na podzim 1963 jako protipól „romantického sentimentu a přemíry subjektivity“ nedávno vystavovali i K. Malich, H. Demartini a R. Kratina.

Vedle malování Jan Kubíček celý život kreslil. Mnohé myšlenky a nápady tak nejprve prozkoumával, jiné prováděl paralelně s obrazy jako jejich další možné varianty, které nestačil všechny namalovat. A ještě jiné vznikaly jako svébytná díla využívající právě specifické možnosti kresby. Ke konci života se pak Jan Kubíček věnoval kresbě prostě proto, že již velká plátna nezvládal namalovat. Značná část této jeho tvorby nebyla dosud vystavena. Možná také proto, že ji Kubíček považoval za svoji intimní doménu, krajinu myšlenkového usebrání, do níž vstupoval ve svém neluxusním a trochu tajemném ateliéru. Kubíčkovy kresby nepůsobí na první pohled tak silně jako jeho malby, zato z nich vyzařuje komorní tichost, hloubka, klid a soustředění.

Jan Kubíček měl hezké vztahy s moravskými galeriemi či muzei (a jejich zastupiteli) již od dob komunismu. Vystavoval v Brně (částečná retrospektiva v roce 1992), Olomouci, v Ostravě, v Boskovicích. Jeho dílu se v Brně dlouhá léta věnoval Jiří Valoch, početnou sbírku Kubíčkových prací má olomoucké Muzeum umění a Moravská galerie v Brně vlastní některé vzácné rané objekty. Pokud jde o Galerii Caesar, ani tady se malíř nepředstavuje moravským divákům poprvé.

Vedle „klasických“ vícedílných obrazů z osmdesátých a devadesátých let tentokrát představujeme v premiéře několik ukázek Kubíčkových kreseb a prací s papírem. Kromě řady vyřezávaných plastických koláží ze souboru „Forma-akce“ jde o výběr prací ze souboru „Akce s liniemi“. Na základě stejné myšlenky také vznikly asi tři poměrně vzácné obrazy. Pro srovnání je vedle kreseb vystaven i jeden z nich.

Kateřina Zvelebilová