|
Barvy noci
Název první olomoucké výstavy
malíře Richarda Konvičky (*1957) v Galerii Caesar není
jen samoúčelnou parafrází sbírky Básně noci od Vítězslava
Nezvala. BARVA a NOC jsou pro Konvičkovu tvorbu naprosto klíčové.
Noc je skloňována v mnoha názvech jeho obrazů, promítá
se do jejich atmosféry a zároveň v sobě skrývá jistý
paradox: barvy ve tmě neexistují, noc je šedočerná. Barvy z ní
dokáže vyvolat jen světlo. A právě okamžiky osvícení,
kdy kotouč reflektoru rozčísne temnotu, kdy blikající neon
ozáří vrávorající postavu, a kdy se pod trychtýřem pouliční
lampy odehrají drobné etudy krutostí i vášní, jsou námětem
mnoha obrazů a kreseb Richarda Konvičky – toho
dychtivého „pijáka nezachytitelných odstínů, pijáka světel
potopených do stínů,“ -
řečeno slovy básníka. Jakoby Nezval některé své verše
psal Konvičkovi přímo na tělo, jakoby oba umělce v určitém
momentě života protnul stejný existenciální pocit, který
jeden zbásnil a druhý o mnoho desítek let později namaloval:
„...něco těžkého co drtí, smutek stesk a úzkost z života
i smrti.“
Jak bylo již dříve znalci
jeho díla konstatováno, Konvičkův malířský výraz je
jednoznačně expresivní. Na jeho plátnech i pracích na papíře
naráží štětcová – a často i štětková - malba na ostré
hrany šablon, které jsou v zápětí znejistěny rozptýlenými
sprejovými nástřiky, rozbrázděny urputnou kresbou, překryty
otisky materiálů i cákanci barev. V dynamice, kompozici
a především v charakteristickém světle jeho děl lze vycítit
vliv El Greca i českého barokního mistra Petra Brandla. Jeho
úhlavní spřízněnci se však rekrutují především z řad německých
expresionistů, jako byli Emil Nolde či Ernst Ludwig Kirchner,
francouzských fauvistů jako byl Henri Matisse a dalších
revolučních uměleckých osobností, jakými byli Hans
Hartung, Jean-Michel Basquiat či Nicolas De Staël. I když je
spojuje podobné vidění světa a snad i příbuzný naturel,
Konvička u nich nehledá přímou inspiraci. Čerpá z nich
energii - odvahu k radikálnímu gestu. Už dávno se nezabývá
tím, jak něco „dobře namalovat“. Při tvorbě se dnes cítí
svobodnější než kdykoliv dříve. Vychází sice z figurace,
ale nekompromisně ji abstrahuje až ke znaku. Tvary redukuje na
soubor prvků, které se ustálily v jeho charakteristický
slovník. Konvičkova svébytná vizuální poezie je brutální
ve své přímočarosti a úderná ve svém malířském sdělení.
Častým námětem je pro něj žena: černá bohyně z nádražního
bufetu, nedotknutelná vznešená Egypťanka i vulgární venuše
z výkladní skříně amsterodamského přístavu. Tuto
nezvalovskou „ženu v množném čísle“, označenou
univerzálním názvem ONA, Konvička štěpí na fragmenty –
prsy, rty, oči či linie nohou, které tvoří bázi jeho výtvarné
abecedy. Patří do ní i otisky jeho vlastních dlaní, písmena
– především jeho monogram - R a K, ale také věci tak všední
a zdánlivě neosobní, jako nůžky nebo žehličky. Tyto
elementy, sestylizované do podoby grafického znaku, fungují
jako autorovy „tagy“, staly se jeho signaturou. I když
Konvička odmítá akcentovat jejich symbolický význam, přesto
se stěží ubráníme pocitu, že například na starých žehličkách,
ho fascinuje nejen jejich zaostřený tvar, ale i jejich tíha a
potenciální žhavost - podobně jako na nůžkách jejich
ostrost a z ní vyplývající schopnost rozpárat plátno
a tím i prostor obrazu. Tyto vlastnosti jinak banální předměty
heroizují, a Konvičkovu tvorbu přibližují syrové
civilizační poetice, o níž ve svém textu z roku 2005
hovořil již Ludvík Ševeček. Konvičkův vizuální repertoár
je jednoznačně zakotven v urbánním prostoru, Konvička
je malířem města. Absorbuje barvy, zvuky a pachy jeho nocí,
z nichž pak na plátně či na papíře krystalizují
vjemy prudké jako zaskřípění brzd či blesknutí pohledů...
jež šlehají nás až k horké závrati. Je v tom cosi krásného
co drtí, zapomnění na stesk života i smrti.
„Při malování si sám kladu otázky,“
tvrdí malíř a naznačuje tím, že na obraze je v důsledku
nejdůležitější to, co nelze vysvětlit. Naše doba přesycená
textem, návody, vysvětlivkami a popiskami na tento primární
význam malířství občas zapomíná. Tvorba Richarda Konvičky
je ale hmatatelným důkazem, že obraz je stále obraz je obraz
je obraz.
Terezie Zemánková, léto 2016
|
Narozen | Born: 30. 4. 1957, Praha, CZ
Studium a
stipendia | Studies and scholarships:
1973–1977 Střední odborná škola
výtvarná V. Hollara v Praze
1977–1983 Akademie výtvarných umění v Praze, prof. Jan
Smetana
1990 Půlroční pobytové stipendium | Six-month residential
scholarship – The
Pollock-Krasner Foundation, Inc. New York
Od roku 1997 je členem
Umělecké besedy | Member
of the Umělecká beseda (Czech Artists‘ Forum) since 1997
Samostatné výstavy
– výběr | Solo exhibitions – selection:
2016 Barvy noci. Galerie Caesar, Olomouc
2016 Světlo noci. Galerie Morzin, Vrchlabí
2014 Amsterdam blues. Galerie
U Bílého jednorožce, Klatovy
2013 Na ostrém bodu. Topičův salon, Praha
2012 Úsměv bohyně. Galerie Aspekt, Brno
Ostrá metoda. Galerie
Vltavín, Praha
2011 Obrazy, kresby. Galerie umění Karlovy Vary
2010 Obrazy, kresby. Alšova jihočeská galerie, Wortnerův
dům, České Budějovice
Maso a kost – dvě
podoby figurace (+ J.
Hendrych), Severočeská
galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice
2006 Richard Konvička, malba a kresba. Západočeská
galerie v Plzni, Výstavní
síň Masné krámy, Plzeň
2005 Richard Konvička,
malba a kresba. Krajská galerie výtvarného umění
ve Zlíně, Dům umění, Zlín
2001 Cesta naostro, kresby a obrazy. České muzeum výtvarných
umění v Praze, Praha
Cesta naostro, kresby a
obrazy. Galerie výtvarného
umění v Chebu, Cheb
1999 Pastely. ODC Gallery
San Francisko, USA
1996 Obrazy, kresby. Alšova jihočeská galerie, Wortnerův
dům, České Budějovice
Obrazy, kresby. Dům
umění, České Budějovice
1994 Obrazy, kresby. Galerie Václava Špály, Praha
1993 Obrazy. Dijkstra Gallery, Waalwijk, Nizozemsko
1992–1993 Obrazy, kresby. Galerie moderního umění v
Hradci Králové, Hradec Králové
1992 Kresby, grafika. Galerie
Gema, Praha
Kresby, obrazy. Galerie
Via Art, Praha
1991 Kresby. (+ J. Kalousek), Canessa Gallery, San
Francisko, USA
1989 Kresby, obrazy. (+ J. Kalousek), Galerie mladých (U
Řečických), Praha
1987 Kresby, plastika. Galerie mladých, Brno
1985 Kresby. Malá scéna DK ROH, České Budějovice, pořadatel
AJG v Hluboké nad Vlt.
Zastoupení ve
sbírkách | Represented in collections:
Národní galerie
v Praze; Galerie hlavního města Prahy; GASK – Galerie
Středočeského kraje; Alšova
jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou; Galerie
moderního umění v Hradci Králové; Galerie výtvarného umění
v Chebu; Galerie moderního umění
v Ostravě; Galerie umění Karlovy Vary;
Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně; Moravská
galerie v Brně; Oblastní
galerie v Liberci; Severočeská galerie výtvarného umění
v Litoměřicích; Západočeská galerie v Plzni; Galerie
Klatovy/Klenová; Galerie Gema Praha; Česká spořitelna a.s. v
Praze; The Zimmerli Art
Museum; The State University of New Jersey (USA); The
University Art Museum, Berkeley, Kalifornia (USA)
Soukromé sbírky
doma i v zahraničí | Private collections, both domestic
and abroad
|
