|
Již po patnácté
se bude ve dnech 15.–20. března 2016 konat veletrh současného
umění ART PRAGUE.
V Kafkově domě na náměstí Franze Kafky představí 36
galerií to nejlepší ze své dramaturgie.
Galerie Caesar je jedna z prvních soukromých galerií v České
republice. Je činná od července 1991 (Dům U zeleného věnce,
Dolní náměstí), od září 1992 sídlí v budově olomoucké
radnice. Program je zaměřen na prezentaci a prodej současného
vizuálního umění, na výstavy významných českých umělců
i autorů zahraničních. Stejně tak je věnován prostor mladým,
začínajícím či neznámým autorům. Od svého vzniku
galerie realizovala více jak 280 autorských i kolektivních výstav,
řadu kurátorských projektů (Tryskáči, Touha stát se indiánem,
Mladé sovy, Co zde sním a co zde vypiju ad.), mimo to se podílela
na organizování řady výstav a kulturních akcí doma i v
zahraničí. Ke každé výstavě je vydáván katalog s
reprodukcemi, textem a biografickými údaji, pro návštěvníky
galerie zdarma.
UMĚLCI
PREZENTOVANÍ GALERIÍ CAESAR NA ART PRAGUE 2016
Jiří Georg Dokoupil, Adéla Janská, Veronika Holcová, Jan
Knap, Jan Kubíček, Milan Kunc, Michal Macků, Ludmila Padrtová,
Oldřich Šembera, Miroslav Šnajdr, Miroslav Tichý, Jan Vyleťal
Biografie vystavujících umělců
Jíří Georg Dokoupil (1954)
je jedním z významných reprezentantů současného světového
malířství. Po návratu ze studií v New Yorku se stal
spoluzakladatelem radikálního uměleckého uskupení Mülheimer
Freiheit a Die neuen Wilden, přinášejícího nové myšlenkové
i malířské postupy. S podněty, které přinášela tvorba členů
těchto sdružení, je spojován nástup postmoderny, jež zásadním
způsobem ovlivnila orientaci evropské umělecké scény.
J. G. Dokoupil je jedním z mála českých umělců, kteří se
výrazně prosadili v mezinárodním kontextu a ovlivnili vývoj
soudobé malířské produkce.
Využívá často experimentálních malířských postupů,
vytváří obrazové cykly.
Adéla
Janská
Narozena: 16. 8. 1981, Olomouc
Studia:
2007–2009 Akademie umění, Volné výtvarné umění, Bánská
Bystrica (prof. akad.mal. František Hodonský )
2004–2007 Akademie umění, Ateliér současné malby, Bánská
Bystrica (prof. akad.mal. František Hodonský)
2003–2004 Akademie umění, Přípravný ateliér (Doc. Mgr.
art. Klaudia Kosziba, ArtD.), Bánská Bystrica
2000–2003 PdF UP, Olomouc
Adéla Janská
je figurální malířka patřící ke generaci, která se umělecky
formovala po roce 2000. Oproti předešlé dekádě se postoj k
figurální malbě změnil. Modernou odsunutá figurální malba
se vrátila již bez nutnosti obhajovat své pozice vůči
abstraktním a konceptuálním tendencím.
Adéla Janská
dva roky studovala na katedře výtvarné výchovy PdF v
Olomouci, později pak obor malba v Bánské Bystrici. Jako
studentka se zabývala krajinomalbou a projevoval se u ní zvýšený
zájem o techniku malby, technologii, tradiční postupy, počínaje
přípravou plátna až po závěrečnou úpravy laky.
Veronika
Holcová (1973)
Narodila se v Praze, kde také dnes žije a pracuje. V
letech 1992 až 1999 studovala Akademii výtvarných umění v
Praze. Za sebou má stáže v Egon Schiele Centre v Českém
Krumlově a ve švýcarském Bernu. Samostatné výstavy měla v
galerii Affa (1993), Galerii Caesar v Olomouci (1997, 2012), v
galerii Behémót (2001), v Galerii Jiří Švestka (2005), v
mnichovské galerii Albrecht (2008). v roce 2016 vystavovala v
Muzeu moderního umění ve francouzském Saint–Étienne, v
galerii Hangar 7 v Salcburku. V roce 2015 proběhla její výstava
v Centru současného umění v Gdaňsku. Její obrazy jsou součástí
soukromých sbírek v USA, Itálii, Švýcarsku a Německu.
Veronika
Holcová má výjimečnou představivost, intuitivně balancuje
mezi realitou a fantazií. Svět intuice a imaginace nemá pevné
hranice, proto její obrazy umožňují volnou interpretaci. Do
všech se promítá její osobní život, pocity, zážitky,
vzpomínky, představy, sny. Její tvorba se rozvíjí ve dvou základních
liniích – kresbě a malbě.
Malby jsou poetické a křehké, nacházejí se na pomezí mezi
malbou a kresbou štětcem, spojují volnost náhodně utvořené
skvrny s propracovanými detaily. Vznikají postupně jako výsledek
dlouhého procesu a intenzivního soustředění. Malířka ráda
vrství barvy v jemných lazurách, čímž dociluje působivých
barevných nuancí. Typickým rysem jejího rukopisu je hra s
barvou a světlem. Uprostřed temných ploch září světelné
průhledy, pohled je orientován k horizontu a daleko za něj do
prostoru, což vyvolává dojem hloubky, ale také intenzivní
pocity touhy po osobní svobodě.
Michal
Macků
Narozen: 17. 4. 1963, Bruntál
Žije a pracuje v Olomouci
fotograf
Studia: 1981–1985 Technologická fakulta VUT Brno
1986–1989 Institut výtvarné fotografie Praha
Zastoupení
ve sbírkách / Collections: Museum Ludwig, Cologne; Museum of
Fine Arts, Houston; Museum for Fotokunst, Odense, Denmark; The
Royal Library of Denmark, Copenhagen; Maison Européenne de la
Photographie, Paris; Harvard Visual Center, Cambridge,
Massachusetts; The Art Institute of Chicago, Illinois; Moravská
galerie v Brně, Brno, Czech Republic; Muzeum Umění Olomouc,
Czech Republic; MOPA - Museum of Photographic Arts, San
Diego, USA, Smith College Museum of Art, Northampton,
Massachusetts, USA.
Michal Macků
fotografuje již celá léta sebe sama. Fotografie se mu za tu
dobu stala nejen vyjadřovacím prostředkem, ale také nástrojem
sebepoznání. Oprostil pohled na sebe od falešného studu i od
detailního zpytování povrchu. Vytvořil figuru, nebo spíše
bytost, průvodce, vypravěče, postavu bez minulosti, bez
zakotvení. Tak jako geometr pracuje s bodem, Macků
variuje základní stavební prvek své tvorby – figuru. Vyprázdněnou
formu lidského korpusu znova přetváří a naplňuje. Tělo
neabstrahuje, ale jen odlehčuje od nedůležitých podrobností.
Macků začíná tvořit a vystavovat ještě před rokem 1989,
tedy v době, která příliš nepřála individuálnímu
rozvoji a osobitému projevu jednotlivce. Již od počátků však
reaguje spíše na základní otázky o smyslu a omezenosti
lidského života než na tlaky totalitního systému, který však
do určité míry hloubání nad neodbytně lidskými otázkami
vyvolal. Pro vyjádření složitých pocitů mu však
nestačí tradiční fotografie. Vytváří symbolické obrazy,
které se vzdáleně napojují na dekadentní a symbolistní
projevy počátku 20. století. Objevuje geláž, techniku práce
s uvolněnou fotografickou emulzí na principu koláže.
Aktivními, haptickými zásahy do ještě vlhké a vláčné
fotografické emulze, jejím rozpohybováním, se mu daří na
krátký čas znovuoživit výchozí fotografický záznam. Ten
se ve výsledku stává spíše plastickým obrazem než
fotografií. Geláž umožňuje pracovat nejen v čase, ale
i ve vrstvách. Zpočátku osamocené figury se později začínají
zmnožovat, překrývat. Dochází k seriálně řazeným
kompozicím, k prolínání figur, u nichž potlačuje
individuální projevy i rysy.Vzniká řada velkoformátových
obrazů o ztrátě identity, odpovědnosti, rozmělnění se v davu,
které vrcholí zobrazením osamocenosti, vykořenění a
rozplynutí. A jde ještě dál. Tak jako objev geláže umožnil
fyzický vstup tvůrce do snímku, nové práce se skleněnými
objekty přivádí fotografii na hranici plastiky. Macků už ne
v ploše, ale v prostoru několika vrstvených a lepených
skleněných desek vytváří hmatatelné objekty s průhledy
do svého bizarního světa. Postavy se tu kříží s přírodními
elementy, opět se ke slovu dostává živoucí a organické
zmnožování motivů, deformování postavy i hra s měřítkem.
Tvorba Michala Macků vyrůstá z pevného základu osobní zkušenosti.
Přes drastické a kruté obrazy destruovaného těla, křičících
úst až po práci s tělesnými fragmenty se postupně
propracovává hlouběji, k pokusu zachytit emoce, napětí
a rozkolísanost lidského nitra.
Jan
Knap
Narozen: 8. 7. 1949, Chrudim
Malíř, kreslíř, ilustrátor, grafik.
Studoval v letech 1968–1969 na Stavební fakultě VUT v Praze,
obor architektura. V roce 1969 odešel do Brazílie a později
do Německé spolkové republiky.
V roce 1971 studoval na Akademii výtvarných umění
v Düsseldorfu (prof. Gerhard Richter).
V letech 1972–1982 žil a pracoval v New Yorku,
roku 1979 Jan Knap s Milanem Kuncem a Peterem Angermannem
spoluzakládá skupinu Normal.
V letech 1982–1984 studoval teologii v Římě,
1984–1989 žil a pracoval v Kolíně nad Rýnem,
1989–1992 v Modeně.
Od roku 1992 žije a pracuje v České republice.
Samostatně vystavuje od roku 1985 (Německo, Španělsko, Itálie,
Anglie, Belgie, Nizozemí, Rakousko, ČR, USA), kolektivně od
roku 1981
Jan Knap
nikdy nedává svým obrazům názvy, tvoří okouzlující svět,
obestřený „pohádkovým“ oparem, se závanem radosti, spočinutí,
klidu a míru. Umělec je věrný vlastnímu výtvarnému
projevu, hledá krásu a harmonii, spojuje středověkou a předrenesanční
malbu, meditativní vize, něco mezi snem a realitou. Každý
jeho obraz má vynalézavou svěžest, vždy nový pohled, i když
téma je stejné – Boží přítomnost. Knapův svět je
obydlen anděly a Svatou rodinou. Poklidné rodinné výjevy v strohém
interiéru či tiché krajině, příprava večeře za pomoci a
kontroly poletujících andělíčků – strážníčků.
Madona je oděna do pláště ze zlatem, ale také do civilního
oděvu s kratší sukní či zástěry. Josef je většinou
zaměstnán prací, češe ovoce, pracuje se dřevem nebo jen z povzdálí
pozoruje hrající si děti. Jeho obrazy nám „připomínají
léta štěstí , kdy jsme si užívali opravdovou lásku našich
rodičů“ – píše v jednom z mnoha Knapových
katalogů Arnaldo Romani Brizzi. Umělec neustále hledá
dokonalost, pracuje dlouho a soustředěně s pochybnostmi,
zda jí již dosáhl. Také proto vznikají verze vybraných témat
a některých kompozic, malíř studuje a přemýšlí o barvách,
náladách a kompozicích. A zároveň diváka, který jeho práci
delší dobu sleduje, neustále příjemně překvapuje. Jeho práce
může být pro někoho neaktuální – vždyť přece nevyjadřuje
naši dobu, mluví o ztraceném snu, snu o štěstí, o dávno
ztracené realitě. Vize, kterou nám Knap předkládá, napomáhá
uvědomit si naše křesťanské kořeny a identitu.
65x65_1972.jpg)
Jan Kubíček
Narozen: 30. 12. 1927, Kolín nad Labem, zemřel v říjnu 2013
Žil a pracoval v Praze
Malíř, kreslíř, grafik, přední reprezentant české školy
konstruktivního umění.
Člen skupiny Křižovatka.
V letech 1948
– 1954 studoval v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové
a v letech 1944 – 1957 Akademii múzických umění obor
scénografie.
Od realistické malby, přes lettrismus a informel přešel
k nejradikálnějším formám geometrie. Stejně dobře se
dokázal pohybovat i v oblasti fotografie a objektu. Strohá
analýza řádu a systému, logika, zkoumání formy a akce.
Jan Kubíček je jeden z nejautentičtějších z řady
důležitých jmen českých racionalistů generace 60. let
Svým dílem je řazen k předním reprezentantům české školy
konstruktivního umění a v grafické tvorbě k zakladatelským
osobnostem české serigrafie.
Milan Kunc
Narozen 27. 11. 1944, Praha
1964–1967 studia: AVU, Praha
1969 emigroval
1970–1975 studia: Staatlichen Kunstakademie, Düseldorf (prof.
Joseph Beuys, Gerhard Richter)
1979 s Janem Knapem a Peterem Angermannem spoluzakládá skupinu
Normal
1984 žije a pracuje v Kolíně nad Rýnem
1988–1991 žije a pracuje v Římě
1995–1996 ateliér New York, East Hampton
1996–1997 pracuje na keramických sochách v Den Haag
od 2001 střídavě žije a pracuje v Praze a Kolíně nad Rýnem
od 2004 žije a pracuje v Praze
Mezinárodně
uznávaný český malíř, kreslíř, keramik, sochař,
fotograf a v neposlední řadě i performer Milan Kunc po
neukončeném studiu na AVU v Praze (1964–1967)
v roce 1969 emigroval a svá další umělecká studia
absolvoval na Staatlichen Kunstakademii v Düsseldorfu
(1970–1975) u profesorů Josepha Beuyse a Gerharda Richtera.
V roce 1979 spoluzaložil s Janem Knapem a Peterem
Angermannem skupinu NORMAL.
Jeho výrazně figurativní práce jsou většinou zařazovány
do proudu postmoderního umění. Autor si však již v 70.
letech minulého století vytvořil vlastní styl, jenž svého
času nazval poněkud provokativně Trapný realismus a OSTPOP.
Dnes je Kuncovo umění oceňováno širokým spektrem diváků
pro jeho srozumitelnost a vizuální atraktivnost. V 80.
letech pracoval transavantgardickým způsobem v Evropě a
USA, kde během dlouhodobých pobytů nechal svoji tvorbu
ovlivnit i tamními uměleckými scénami (New York – East
Village 1982–1985, Řím 1988–1990). Milan Kunc si během
let osvojil různé styly, které podle potřeby cíleně užíval.
Ve svém mnohostranném díle pracoval i s prvky
surrealismu, naivity, pop artu, kýče, socialistického
realismu (OSTPOP), spotřební reklamy a používal symboly
konzumní společnosti jako nositele nových obsahů. Za pobytu
v Německu (Kolín nad Rýnem, Düsseldorf) se distancoval
od německého neoexpresionismu – Neue Wilde – svérázným
neoklasicismem, ke kterému byl přitahován během svých pobytů
v Itálii. Hlásil se otevřeně k tradiční malbě
mezi Pop artem a kýčem. Nazýval tento styl Popsurrealismus.
V mnohovrstevnatých tématech svých alegorických obrazů
se pohybuje na rozmezí fantazie a esoteriky, dotýká se někdy
i ekologie, kriticky a zároveň s humorem či ironií
komentuje kulturu dnešní společnosti.
Milan Kunc dnes patří k českým umělcům, jejichž
tvorba je známá a respektovaná po celém světě a v České
republice je doposud prezentován méně než v zahraničí.
Jeho díla jsou součástí mnoha veřejných i soukromých
sbírek na celém světě.
Samostatně vystavuje od roku 1979, kolektivních výstav se účastní
od roku 1975.
Miroslav Šnajdr st. (1938)
Malíř, kreslíř, příležitostný grafik.
V letech 1952–1956 studoval na Vojenské hudební škole
v Liberci a v letech 1962–1967 na Státní
konzervatoři v Brně, obor lesní roh. V letech
1961–2001 působil jako hornista v Moravské filharmonii
Olomouc. Samostatně vystavuje od roku 1967 (ČR, SR). Kolektivních
výstav se zúčastňuje od roku 1965 (ČR, SR, Španělsko,
Rumunsko, Polsko, Německo, Francie, Švýcarsko, Holandsko,
Kanada, USA). Jeho práce je vedle řady domácích i zahraničních
soukromých sbírek zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze,
Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Galerie
Benedikta Rejta v Lounech. Moravské galerie v Brně,
Horácké galerie výtvarného umění v Novém městě na
Moravě, Muzeu umění Olomouc, Krajské galerii výtvarného umění
ve Zlíně, Staatliche Kunstsammlungen v Drážďanech, a v Galerii
Benedet v Ovideu (Španělsko). V letech 1963–1965
byl členem olomoucké tvůrčí skupiny Ohnisko, v letech
1968–1971 byl kandidátem olomoucké pobočky Svazu československých
výtvarných umělců a v letech 1972–1991 byl evidován
při Českém fondu výtvarných umělců. Od roku 1990 je členem
TT kubu výtvarných umělců a teoretiků v Brně, od roku 1991
Spolku olomouckých výtvarníků a od roku 1992 Umělecké
besedy. V roce 1999 mu byla udělena Cena města Olomouce,
kterou obdržel za celoživotní tvorbu. V roce 2001 obdržel
Cenu Michala Ranného za významný přínos jeho tvorby české
výtvarné kultuře.
Žije a působí v Olomouci.
Miroslav Šnajdr st. je
typem umělce, jehož
dílo se neustále rozvíjí a zároveň vrací v jakýchsi
spirálách zpět k tematickým okruhům - citace, parafráze
jsou častými tématy jeho práce, prostupují celým jeho dílem.
Šnajdr patří ke generaci umělců spjatých s českou
informelní malbou.
Již na počátku 70. let umělec začal pracovat na souboru
Reminiscencí. Ve volných parafrázích, v malířských reflexích,
přehodnocuje a nově artikuluje,
tedy interpretuje cizí díla jemu blízkých umělců.
Vzniká vzájemný dialog, kdy vznikají figurativní obrazy
interpretací podobizen italské
renesance a autor komunikuje a vede dialog s mistry jako je
Piero della Francesca, Botticelii. Podobně pracuje i na rozsáhlém
cyklu interpretací krajin Gustava Klimta,
jimiž je umělec nejen okouzlen a silně ho inspirují,
aby si s nimi svým způsobem našel novou cestu.
Oldřich
Šembera
Narozen 6. 7. 1948, Rýmařov, od r. 1951 žije a pracuje
v Olomouci
Studia: 1963–1967 Střední uměleckoprůmyslová škola v Brně
1970–1975 Univerzita Palackého Olomouc, Katedra výtvarné
teorie a výchovy Filozofické fakulty.
Malíř, kreslíř, fotograf, grafický designér a autor
realizací do architektury, od roku 1998 se zabývá rovněž počítačovou
grafikou a vytvářením obrazů pomocí počítače, tzv.
fotografik.
První Šemberovy
fotografiky vznikly v roce 2005. Jejich základem jsou
fotografie pořízené autorem, jež následně převede do počítače,
který mu usnadní vyhledat to, co ho na záběru nejvíce
zaujalo. Vzhledem k tomu, že výtvarník bezvýhradně
respektuje zdrojové informace snímků a pouze v nich
posiluje změnou parametrů počítačových programů své
výchozí představy, tak výsledné tisky pořízené na plotru
(prezentované ovšem jako tradiční závěsné obrazy) jsou
obsahově i esteticky velmi pozoruhodné.
Vystavuje od roku 1977 (ČR, SR, Finsko, Francie, Německo,
Holandsko, Rusko, Švédsko, Švýcarsko, USA)
Zastoupení ve veřejných sbírkách: Galerie výtvarného
umění v Liberec; Muzeum umění Olomouc
Miroslav
Tichý
Narozen: 20. 11. 1926 v Nětčicích (dnešní součást města
Kyjov). Zemřel 12. 4. 2011 v Kyjově.
V letech 1945 až 1948 studoval na pražské Akademii výtvarných
umění v ateliéru Jána Želibského. V létě 1948 odešel ze
studií, zřejmě z osobních a politických důvodů.
Samostatné výstavy
(výběr):
2005 Kunsthaus, Zürich, kurátor Tobia Bezzola
2006 DeHallen, Frans Hals Museum, Haarlem
2006 Dům umění města Brna, Brno
2006 Dům umění města Brna, kurátor Pavel Vančát a Jana Vránová
2008 Museum für moderne Kunst, Frankfurt am Main, kurátor
Andreas Bee
2008 Centre Pompidou, Paris, kurátor Quentin Bajac
2009 Gallery Kewenig, Cologne, Germany
Gallery
Elisabeth & Klaus Thoman, Innsbruck, Austria
2010 International Centre of Photography, N.Y.C., USA; Howard
Greenberg Gallery, N.Y.C., USA;
Galerie hlavního města Prahy, Praha
2011 Braunschweig University of Art, Braunschweig, Germany;
Wilkinson Gallery, London, Great Britain
Fotograf a
malíř Miroslav Tichý byl zřejmě největší podivín české
výtvarné scény, který se před lety dobrovolně uzavřel do
ústraní. Přesto, že se jeho fotografie prodávají za závratné
částky a jsou vystavovány v prestižních galeriích po celém
světě.
Miroslav Tichý patří dnes ve světě mezi nejprodávanější
české umělce. Tichý je příkladem fotografa, který pro
sebe vytvořil svébytný styl, nezávislý na vývoji média,
ale zároveň korespondující se soudobým světovým uměním.
Valná část jeho díla vznikla v 70. a 80. letech. Tichý
postupně rezignoval na standardní společenské normy, stala
se z něj postava na okraji společnosti, žil z invalidního důchodu.
Svéráznými aparáty vlastní výroby zachycoval atraktivní
partie kyjovských žen různého věku nejčastěji na veřejných
prostranstvích a v běžných životních situacích. Při různých
rekreačních aktivitách, jako jsou jízda na kole, lehký běh,
chůze po městě, postávání v hloučcích či ve frontách,
při sezení na lavičkách nebo slunění se na koupališti (častěji),
při nakupování a nakonec přece jen při práci – v nočních
pořadech rakouské televize pro dospělé. Zvětšovacími přístroji
z domácího haraburdí vytvářel neostré fotografie malých
formátů, které procházely chemickým procesem zakončeným
na dvorku v sudu s dešťovou vodou. Na některých fotografiích
zvýraznil tužkou kontury ženských těl, některé adjustoval
do papírových paspart často doplněných rukou malovaným rámem
nebo ornamentem napodobujícím jihomoravský folklórní dekor.
Většina fotografií končila na podlaze, kde podléhala času
a nešetrnému zacházení.
Ludmila
Padrtová
Narozena 14. září 1931 v Třeboni, zemřela 24. 1.
2016 v Praze
Malířka, kreslířka, fotografka se narodila v Třeboni,
kde potom také později vystudovala reálné gymnázium. Počátky
její rané tvorby sahají do 50. let minulého století, kdy téměř
v utajení vytvořila pozoruhodné dílo, za které ji
dodnes odborníci považují za jednu z klíčových
osobností české poválečné lyrické abstrakce a informelu.
K tvorbě se vrátila až po padesáti letech, v roce
2011, kdy začala opět kreslit a během tří let vytvořila
jedinečný pandán ke své rané tvorbě. Její dílo je
zastoupeno například ve sbírkách Národní galerie v Praze,
Muzeum umění Olomouc, Galerie Klatovy / Klenová.
Její dílo je řazeno do širokého proudu lyrické
abstrakce. Padrtová v 50.
letech dosáhla také pozoruhodných výsledků v experimentálních
pracích na papíře, ať už jde o koláže, barevné tušové
kresby na savém papíru a originální jemné kresbo-malby na
nešepsovaných prostěradlech, která namáčela do vody a v
nichž svobodně kombinovala tuš se suchým pastelem, ale také
třeba kávou či rzí. Její tehdejší úsilí ji podle
historiků umění povyšuje vedle Vladimíra Boudníka na ústřední
postavu počátků české poválečné abstrakce. Vrcholnou část
svého díla autorka uzavřela v roce 1960 cyklem desítky obrazů
nazvaných Pomsta informelu, čímž ale měla na mysli
„pomstu“ vlastním obrazům. V následujícím roce se
rozhodla tvorbu ukončit a poté značnou část své práce
rozdala, nebo dokonce zničila, neboť informelní malba, které
se tehdy věnovala již řada autorů, jí začala připadat módní.
Jan
Vyleťal
Narozen: 18. 6. 1940, Brno, zemřel 2013 v Praze
Od roku 1964 žil v Praze
Vystudoval Vojenskou technickou akademii v Brně
autodidakt
Od roku 2004 se začal zabývat drobnou grafikou a od roku 2005
přešel k geometrické malbě.
Jako dlouholetý člen České astronomické společnosti s úzkým
vztahem k astrofyzice a vývoji kosmu je většina obrazů
abstraktním ztvárněním řady fyzikálních a vývojových dějů
v kosmu.
Tvůrčí příběh
doposud nedoceněného malíře Jana Vyleťala (1940–2013),
dvojčete známého imaginativně zaměřeného malíře a tvůrce
plakátů Josefa Vyleťala (1940–1989), je pozoruhodný hned v
několika ohledech. Vystudovaný elektroinženýr, který prošel
řadou technicky zaměřených zaměstnání včetně práce v
konstrukční kanceláři, se začal malířstvím zabývat až
v pokročilejším věku, kdy řada lidí pomalu ztrácí větší
životní ambice. Jan Vyleťal začal soustavně malovat až ve
svých 65 letech a svoji tvorbu ze zdravotních důvodů ukončil
o pět let později. Během relativně krátké doby však vytvořil
velmi vyrovnané a pozoruhodné dílo čítající bezmála dvě
stě obrazů, které dle předního znalce geometrického umění
Jiří Valocha nemají svojí originalitou ve sféře geometrické
abstrakce patrně obdobu jak v domácím, tak světovém umění.
Jeho technicky mimořádně náročné malby plné fantazie a
tajemství jsou zároveň jedinečným výtvarným projevem
autorova úzkého vztahu k astrofyzice a vývoji kosmu.
Na rozdíl od výtvarníků, kteří zobrazují vesmír v rámci
vágních pojmů pseudomystiky, jde Janu Vyleťalovi především
o vynalézavou vizuální a estetickou reflexi lidského vnímání
kosmických událostí.
|
