|
 |
Otto Bébar
Narozen 16. 11. 1947 v Rašovicích
Sochař, malíř, kreslíř, keramik, autor veřejných realizací
Žije a pracuje v Horce nad Moravou
Studia:
1964–1967 Střední průmyslová škola kožařská ve Zlíně
1968–1973 Katedra výtvarné teorie a výchovy Filozofické fakulty
Univerzity Palackého v Olomouci
Od roku 1982 pracuje jako samostatný umělec
Členství: 1991 Spolek olomouckých výtvarníků; TT klub
Brno, UVU ČR
|
Samostatné výstavy (výběr):
1979 M-klub, Valašské Meziříčí 1982 Nemocnice ve Šternberku 1983 Galerie
pod podloubím, Olomouc; Kulturní dům v Ostravě--Hrabůvce 1987 Ústav
makromolekulární chemie ČSAV, Praha 1986 Zbrašovské aragonitové jeskyně,
Teplice nad Bečvou 1988 Dům kultury, Žilina 1989 Divadlo hudby, Olomouc
1990 Galerie Dílo, Olomouc 1991 Galerie Dílo, Přerov 1997 Galerie
Spirála, Ostrava, Havířov 2000 Galerie Sklep, Hranice na Moravě 2008
Galerie Jiřího Jílka, Šumperk 2009 Galerie Caesar, Olomouc 2013 Vila
Primavesi, Olomouc 2014 Galerie Konírna, Lipník nad Bečvou 2017 Galerie
Caesar, Olomouc (+ Miroslav Koupil, Milena Valušková)
Společné výstavy (výběr):
Řada kolektivních výstav v Čechách a na Moravě, ale také na Slovensku,
ve Francii, Švýcarsku, Rakousku, Německu, Nizozemí.
Účastnil se sochařských sympozií v Olomouci (1995), Hradci nad Moravicí
(2007) a zámku Mostov (2007).
Pravidelně vystavuje své práce na každoročních přehlídkách autorské
tvorby Spolku olomouckých výtvarníků.
Jeho práce jsou součástí veřejných a soukromých sbírek v ČR i v
zahraničí.
Realizace:
Řada realizací pro architekturu – např. bronzový model historického
centra města Uničova, znak města a návrh brány s mříží, monumentální
dřevěné plastiky pro Roškopov u Nové Paky, keramické panó pro hotel
Belária u Hradce nad Moravicí a pro Základní školu v Horce nad Moravou,
návrh fontány pro náměstí v Hranicích na Moravě ad.
Rozsah výtvarného talentu Otto Bébara je široký a vyznačuje se neustálým
vizuálním hledačstvím, spojeným se zvláštní poezií, okouzlením mnohdy
napohled všedními předměty a jevy, s neomylným smyslem pro paradoxy,
jemným humorem, přemýšlivostí, sebezpytem, otázkami... Organické a
geometrické tvary, různorodý materiál, barvy, linie, věci vytvářené, ale
také readymade, tj. objevené, nalezené objekty mají u Otto Bébara v
rámci uměleckého vyjádření plnohodnotnou kvalitu. Rezonují s autorovým
vnitřním světem, odrážejí jeho osobitou imaginací, opřenou o bytostnou
potřebu hravosti a objevitelství. V obrazech a prostorových barevných
objektech z aktuální tvorby se opět setkáváme s jeho s respektem k
předmětnosti zobrazovaných věcí a tvarů, v němž je však zakódován i
autorův smysl pro monumentalizaci jevů, pro emoční vizualizaci
neustálých proměn světa i potřebu zastavení v čase.
Anežka Šimková
„…říkáš
pár řádků, o inspiraci a tak, ale já už se tím mořím dva dny – a pořád
nic. Jestli to není tím, že nepracuji podle nějakého plánu, nemám žádné
motto či „projekt”.
Do výtvarného světa se však dostávám naopak snadno, je totiž všude
kolem. Raduji se z kdejakého útržku papíru, světla, situace, rezavého
plechu, krajiny, souzvuku barev...
Do podobné situace mne uvádí také hudba, ta je možná ještě silnější,
není v ní ta všudypřítomná literárnost. Takže pouštím si Stinga a jdu
bojovat s dvoumetrovou lepenkovou krabicí a uvidím, co se z ní vyklube.
Možná ale je slovo, které je pro mne klíčové a které podvědomě řídí moje
tvoření – a tím slovem je HRA.”
Otto Bébar, 2017
|
Miroslav
Koupil
Narozen 4. 6. 1947 v Olomouci
Malíř, kreslíř, sochař, ilustrátor. Žije a pracuje v Kroměříži
Studia:
1958–1965 LŠU Olomouc
1965–1971 studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého
Olomouc, obor psychiatrie
1980–1988 Škola výtvarného myšlení (Igor Zhoř)
1969–1989 pracuje jako lékař v Psychiatrické léčebně v Kroměříži
– od 1988 primářem Psychiatrického oddělení
Členství: 1991 Spolek olomouckých výtvarníků
|
Samostatné výstavy (výběr):
1975 Nemocnice v Kroměříži, Kroměříž 1980 Psychiatrická léčebna,
Kroměříž 1981 M-klub, Valašské Meziříčí 1984 Galerie pod podloubím,
Olomouc 1986 Muzeum Prostějovska, Prostějov; Sovinec 1987 Malá výstavní
síň OKS Liberec, Liberec 1987 SZK ROH, Uničov 2002 Knihkupectví Velehrad
v Olomouci 2010 Benediktinské opatství Rajhrad u Brna; Galerie u Artuše
Kroměříž, Holandiana 2014 Břevnovský klášter, Praha (noc kostelů);
Benediktinské opatství Rajhrad u Brna. 2016 Kostel sv. Cyrila a
Metoděje, Kroměříž 2017 Klášter Milosrdných sester sv. Vincenta,
Kroměříž; Galerie Caesar, Olomouc (+ Otto Bébar, Milena Valušková)
Společné výstavy (výběr):
od 1973 každoroční výstavy v odděleních Psychiatrické léčebny v
Kroměříži 1974 Trienále 15/30. Brno 1977 Konfrontace 77.
Psychiatrická léčebna v Kroměříži – oddělení 17A, Kroměříž; Trienále
15/30. Dům umění města Brna, Brno 1979 Výstava výtvarných prací
zdravotnických pracovníků v Brně. Brno 1984 Bienále amatérské
kresby a grafiky. Liberec 1985 Grafiky. Pracovní setkání v
ateliéru Jana Nízkého, Olomouc 1988 Lubenec 88. Střediskové
kulturní zařízení v Lubenci; Sdružený klub pracujících, Třebíč 2003
Civitas Dei. Galerie G, Olomouc 2009 Skleník. Kapitoly z dějin
olomoucké výtvarné kultury. Muzeum umění Olomouc od 1991 každoroční
výstavy Spolku olomouckých výtvarníků, Galerie Caesar, Olomouc
Knižní ilustrace:
Život jurských otců, Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv.
Markéty, 2004; Bible – český překlad Jeruzalémské bible. Praha:
Euromedia Group, 2013
Od začátku sedmdesátých let se Miroslav Koupil stává součástí olomoucké
výtvarné scény. V letech 1974–1988 byl spoluorganizátorem neoficiálních
výstav výtvarníků v areálu Psychiatrické léčebny v Kroměříži, kde
vytvořil svobodnou platformu hlavně pro výstavy svých generačních
souputníků. Věnuje se především tvorbě figurativní, opírající se o
niterný zájem o úděl člověka – jako bytosti rozpolcené, odsouzené k
osamělosti (pohled posílený
i osobními profesními zkušenostmi). V počátcích tvorby proto nepřekvapí
jeho obdiv k dílu Van Gogha, Jeana Dubuffeta či Francise Bacona.
Expresivní a dramatický akcent Koupilovy tvorby byl i odrazem pocitů
absurdity a protestu v období normalizace v autorově žánrově pestrém
díle – v kresbě, malbě, grafice a sochařských objektech. Miroslav Koupil
na sebe upozornil mj. svými výraznými drátěnými figurami, jimiž se
přiblížil dobovým tendencím nové figurace. V tématech jeho malby je od
konce osmdesátých let patrný posun formální, ale především se zesílilo
jeho zaměření na křesťansky orientovaná témata, zastoupená na současné
výstavě
Velikonočním cyklem.
Anežka Šimková
„Chci
sloužit příběhu, tedy vyprávění o podstatných událostech, které se mne
týkají, vyvolávají úžas, dojímají mne. Na použité formě až tolik
nezáleží. Příběh dokážu vyjádřit pouze figurální kompozicí, při práci je
pro mne podstatné zobrazení světla, ale spíš vnitřního, „duchovního”,
ale často si pomáhám iluzí fyzického světla. Příběhy, které mne silně
oslovují, jsou převážně biblické, novozákonní. Nemyslím si, že by můj
přístup byl revoluční. Spíš vnímám renesanční a barokní malíře jako své
učitele. Ani ne tolik ve formě, ale spíš v úsilí o vyjádření svého
vztahu k věčným tématům. Jde o osobní odpověď, často využívám i
individuálně prožívané anatomické deformace k posílení výpovědi.”
Miroslav Koupil, 2017
 |
Milena
Valušková
Narozena 6. 10. 1947 v Olomouci
Fotografka, žije a pracuje v Olomouci
Studia:
1978–1983 FAMU v Praze, obor umělecká fotografie
1987–2016 vyučovala fotografii na Základní umělecké škole v
Olomouci
Členství: 1991 Spolek olomouckých výtvarníků, Asociace
profesionálních fotografů ČR
|
Samostatné výstavy (výběr):
1973 Divadlo hudby, Olomouc 1975 Fotochema, Ostrava 1976 Galerie Pod
podloubím, Olomouc; Divadlo v Nerudovce, Praha 1981 Sovinec 1985 Divadlo
hudby, Olomouc 1992 Galerie Bellini, Florencie (I) 1996 Galerie Profil,
Bratislava 2001 Galerie G, Olomouc 2006 Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
2007 Divadlo hudby, Olomouc; Bez ohledu na mě. Galerie Caesar,
Olomouc 2017 Milena Valušková | Fotografie 1971–2017. Muzeum
umění Olomouc; Galerie Caesar, Olomouc (+ Otto Bébar, Miroslav Koupil)
Společné výstavy (výběr):
od roku 1971 se podílela svou účastí na více než čtyřiceti výstavách v
České republice a v zahraničí (Holandsko, Itálie, Kanada, Slovensko,
Švýcarsko). V průběhu let se zúčastňovala četných fotografických soutěží
a přehlídek
v rámci aktivit FAMU v Praze, Unie výtvarných umělců, Spolku olomouckých
výtvarníků. Byla jako výrazná autorka zařazována do důležitých přehlídek
české fotografie, např. 1994 Česká fotografie 1989–1994. Mánes,
Praha 2005 Česká fotografie 20. století. Galerie hlavního města
Prahy, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha 2004 Krajina. Národní
muzeum fotografie, Jindřichův Hradec 2009 Skleník. Kapitoly z dějin
olomoucké výtvarné kultury. Muzeum umění Olomouc 2012
Civilizované iluze. Fotografická sbírka Muzea umění Olomouc. Muzeum
umění Olomouc
Realizace:
Fotografie M. V. doprovázejí kolem sta publikací, katalogů, odborných
studií i beletrie
Autorské publikace:
Vztahují se především k olomouckému regionu: Olomoucko – krajinné
imprese, Fontána 2004, Olomouc. Fontána 2004. Průvodce po tajemstvích
hradů, Fontána 2004
Rozpětí profesionálních fotografických zkušeností a praxe Mileny
Valuškové je pozoruhodně široké a komplexní, v průběhu let se pohybuje
od ateliérové fotografie přes fotografii dokumentační i reklamní,
zahrnuje i práci fotografa – pedagoga. Její osobitý fotografický
„rukopis”,vždy opřený o precizní technické provedení, však kulminuje ve
fotografii umělecké, které se autorka věnuje od 70. let, v ní uplatňuje
své vidění světa, které je introvertně jemné a křehké, leckdy sbratřené
se zázračnem. Cykly
Stromy. Hladiny. Zarůstání. Parky a městské periferie.
prozrazují autorčin bytostný životní zájem o krajinu, pojímanou
kontemplativně, v jejích krajinách cítíme tichý úžas i nostalgii,
souznění vjemů oka i srdce. Podobně je tomu i u cyklu
Zátiší.
Její postupy a finální umělecké dílo přirovnala Alena Nádvorníková k
alchymii:
„Výsledný artefakt, výsledek možná alchymických operací v temné
komoře, je doslova prozářen podivuhodnou noblesní lyrickou esencí.”
Práce Mileny Valuškové znamenají nesporný, pozoruhodný a osobitý vklad
do historie české fotografie.
Anežka Šimková
„K
zemi – ke krajině patří i horizont, jakási pomyslná čára mezi zemí a
nebem. Často si to při putování krajinou uvědomuji… Horizont zdá se, že
je stále na dohled, ale nikdy k němu nedojdeme. Dohlédneme jen na jeho
okraj, ale nevíme co je za ním.
Při pokusu o přiblížení přestává být horizontem, ale nekončí… stává se
místem zjevení…”
Milena Valušková, 2017 |
