|
René Hábl –
Osamělost prvočísel
1.
René Hábl je malíř –
alchymista, básník. Do roku 2000 je v jeho obrazech nejdůležitější velmi
živý rukopis. Redukovaná krajina. Mentální krajina Plátna nemají názvy –
pojmenovávají se samy organizací malířských skvrn. Co obraz, to
namalovaný ztajený název, jméno. Od roku 2001 rukopis mizí. Malířská
skvrna je nahrazena kvazifigurami a jejich atributy. Obrazy od teď
důsledně pojmenovává.
2.
Kalendárium:
-
1991 – Abstrakce (gestická),
tlumená barevnost.
-
1992 – Náznaky, skvrnité
vzorce, struktury, záhonky rukopisu.
-
1993 – Lyrické rastry,
struktury. Znamení (opakování).
-
1994 – Průhled, náhled,
pohled. Rukopis je líbezný. Tlumená barevnost. Lyrické rastry.
-
1995 – Jemnost, křehkost,
prchavost. Sbližování skvrn – shluky.
-
1996 – Barevný výbuch –
makrokosmos. Mikrokosmos.
-
1997 – Mediumní bujení.
-
1998 – Mediumní bujení.
Elegance.
-
1999 – Mžitky před očima.
-
2000 – Rostlinné buňky,
střeva kosmu.
-
2001 – Změna stavu.
Z mediumních zákrutů figury z paralelních světů. Jak na house party.
Někdejší rukopis, který byl v hlavní roli zmizel (Jak říká autor sám:
Doskvrnil jsem).
-
2002 – Množiny. Kosmos.
Někdo se dívá.
-
2003 – Zoe. Siam. Lilith.
Někdo se dívá – Nostalgie.
-
2004 – To, co bylo dřív
velmi živé rukopisem, se nyní realizuje hráči hry na vyjevení možností.
-
2005 – Organické a
geometrické na tabulích vyučují podílení se na kosmickém tkaní.
-
2006 – Hra hry na zjevování
se. Stále figury a figurky.
-
2007 – Oblé nebo hranaté se
předvádí ve své čistotě.
-
2008 – Ústřižky něčeho
noblesního jsou noblesní a dívají se.
-
2009 – Malíř – alchymista
praktikuje noční bdění.
-
2010 – Tetování plátna
kvazirostlinnými prvky. Ztuhnutí rozlívané myšlenky. Odstřižky vidění.
-
2011 – Čtenář zrcadla.
Tvarosloví posledních let: oblé, hranaté, kombinované, stále přitažlivé.
-
2012 – Na hranici
geometrické abstrakce, ale i nadále se zjevují figurální tvary které
hledí.
-
2013 – Objeví se první
obrazy, které zobrazují figuranty dějů, činností, pouze v čisté lince. I
nadále ozvuky předcházejících let.
-
2014 – Redukce tvarosloví až
na prostou linku (obraz „Mnemonic“) už předznamenává to, co se bude dít
dále, stále se cosi dívá.
-
2015 – 2016 – subtilní linky
v situacích, které se pokusím interpretovat vzápětí.
Tolik malé
kalendárium a teď už k obrazům posledních let:
Přes můj obdiv
k celému Reného dílu, musím říct, že malby poslední mi učarovaly nejvíc.
Naplnily mne posvátným vytržením.
3. Obrazy posledních
tří let. Obrysy rané renesance v 21. století. Ambient – šum trecenta a
quatrocenta. Svatý kosmonaut. Elegance snoubící se s pokorou. Kruh,
elipsa, čtverec, obdélník. Aluze (název některých obrazů), je odkaz
jednoho obrazu na další.
Domek nebo
hospodářské stavení jsou stavby, ve kterých se bydlí, medituje, básní.
Nejsou to nakreslené nápady, je to hra doopravdy. Asketické výjevy
elegantních figur v komfiguraci se strohou geometrií. Vše pouze
v linkách na barevném, jednolitém podkladě. „ Osamělost prvočísel“ je
melancholická ikona zobrazující tajuplné souznění figury se znakem
prvočísla. Osamělost prvočísel? Zvuk struny. Které? Druhé, třetí, páté,
sedmé, … Čtyřicáté sedmé … padesáté třetí … Dvěstě padesáté první,
dvěstě padesáté sedmé …
Obrazy posledních tří
let jsou pro mne vrcholem Reného dosavadního rozmanitého a přitom
jednolitého díla.
Pavel Preisner
|
