|
Pavel Mrkus
(1970) je výtvarný umělec, absolvoval u prof. Vladimíra
Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v roce
1995. Následné studium religionistiky spolu se čtyřletým
působením v Japonsku do jeho tvorby vneslo unikátní mix
kulturních paradigmat. Ve své práci používá zejména video, zvuk
a počítačovou animaci. Po účasti na Benátském bienále v roce
2003 byl prezentován na řadě mezinárodních výstav v zahraničí.
Za výstavu Next Planet v brněnském Domě pánů z Kunštátu byl
časopisem Art&Antiques vyhlášen Osobností roku 2012.
Společně s Danielem Hanzlíkem založil ateliér Time-Based Media
na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad
Labem, kde od roku 2015 působí jako děkan.
Videoinstalace Observatory, vytvořená pro olomouckou
Galerii Caesar, je sestavena ze tří videoprojekcí. Ty jsou
vytvořeny technikou počítačového modelování a animací sekvencí
pohledů na planety Merkur, Venuši a Mars, inspirovaných známými
záběry ze současných kosmických výzkumů. Divák se ocitá
uprostřed prostoru podobajícímu se fiktivní vědecké observatoři,
avšak vypočtená data ani metody zkoumání mu nejsou odhaleny.
Spolu se zdokonalováním technologií jsme nuceni stále
přehodnocovat dosavadní poznatky a představy o vesmíru. Planety
Merkur, Venuše a Mars však kromě svých fyzikálních parametrů
nesou bohaté významy spojené s prameny civilizací, ve
středoevropském prostoru pak zejména s řeckou a římskou
mytologií.
Merkur (v řecké tradici jako Hermés) oběhne Slunce za necelých
88 dnů, proto si zřejmě svou rychlostí vysloužil titul posla
bohů, boha obchodu, ochránce cest a poutníků, ale i zlodějů.
Jednou z mnoha jeho funkcí bylo mimo jiné i provázení duší do
podsvětí.
Hustá atmosféra Venuše je plná elektrických výbojů, její
vulkanicky aktivní povrch tvoří čedičová láva a vyvřeliny
sulfidu železnatého. V římských mytologiích nese mnoho významů,
k nejzobrazovanějším z nich patří půvab, krása a vnady. Její
pojmenování se u Řeků lišilo podle toho, kdy ji pozorovali, ráno
– Fósforos, nebo večer – Hesperos. Nakonec došlo k jejímu
ztotožnění s bohyní lásky Afrodité.
Mars dostal jméno podle římského boha války (řecký Areus), jeho
červená barva, způsobená vysokým obsahem oxidu železitého v
prachu pokrývajícím jeho povrch, byla pozorovatelná pouhým okem
již starověkými učenci. Současné výzkumy potvrzují domněnky o
dávném masivním utváření jeho terénu vodou, jejíž zbytky jsou
patrně součástí permafrostu tzv. bílých polárních čepiček. Jako
mužský symbol se staví do protipólu k ženské Venuši.
Přestože na všech těchto planetách nebyl zatím prokázán aktivní
život, poslední výzkumy naznačují, že prostředí k životu podobná
jako na Zemi tam před miliardami let mohla existovat. Současné
dystopické vize o terraformaci, kolonizaci či exploataci těchto
planet, jsouce jakkoliv hájeny energií technologického pokroku,
kladou jednu zásadní otázku: Za jak dlouho čeká podobný vývoj
Zemi?
PM
|
