Narozen 1977 v Praze

Studia

1999–2005 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, fotografický ateliér prof. Pavla Štechy

1998–1999 Institut tvůrčí fotografie, Filozoficko--přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita, Opava, obor fotografie

Stipendia a stáže:

2008 FONCA, Mexico City

2007 PROGR, rezidenční pobyt, Bern

2003 UIAH University Helsinky, ateliér fotografie

2002–2003 AVU Praha, ateliér malby prof. Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy

2011, 2012 finalista Cena Jindřicha Chalupeckého

Samostatné výstavy (výběr):

2002 Místa ticha pro moji sestru. Galerie Francouzského Institutu, Praha
2003 Místní území. Galerie CO14, Praha
2004 1+1. Galerie Jelení, Praha (+ Adéla Svobodová)
2005 Udělali jsme téměř všechno. Entrance Gallery, Praha (+ Dominik Lang)
2006 All the Best. Ateliér Josefa Sudka, Praha
2008 Čtyři rohy hotelu Hilton. etc. galerie, Praha
2009 50% šedá. Galerie 35m², Praha
2009 LESS. hunt kastner artworks, Praha
2010 Fotografie. Pražákův palác, Moravská galerie v Brně
2011 In Other Words. Galerie G99, Dům umění města Brna
2011 Odlitek ruky s malým torsem. Fotograf Gallery, Praha (+ Jan Haubelt)
2011 Předobrazy, prostor, abstrakce. Staroměstská radnice, Galerie hlavního města Prahy
2012 Katie Holten / Jiří Thýn. Centrum pro současné umění Futura, Praha
2012 Neon. Galerie Na shledanou, Volyně (+ Václav Kopecký)
2012 Základní studie 3. Dům umění, České Budějovice
2014 Vědomí jako základní předpoklad I, II. hunt kastner, Praha
2014 Základní studie, Nenarativní fotografie. Ateliér Josefa Sudka, Praha
2015 Dva konce vzdálenosti – Obrazy, které se nikdy nestaly. Fait Gallery MEM, Brno
2017 Hledání monumentu II. Galerie Jaroslava Krále, Dům umění města Brna
2019 Tvar, práce a dvě tlustá břicha. hunt kastner, Praha
2020 Pravda, ze série Hledání monumentu. Phoinix, Bratislava
2021 Mlčení, torzo, přítomnost. Dům fotografie, Galerie hlavního města Prahy
2022 Míň: Mlčení, torzo, přítomnost 2. Galerie Caesar, Olomouc

www.jirithyn.cz

Autora zastupuje galerie hunt kastner
 

Jiří Thýn - Míň: Mlčení, torzo, přítomnost 2
 

Jiří Thýn (*1977) je bezesporu jedním z nevýraznějších fotografů pohybujících se v současném českém umění. Absolvent fotografického ateliéru Pavla Štechy na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vystavuje pravidelně od půlky nultých let. Když se v českém umění tohoto období mluvilo o fotografii, respektive o fotografech, obvykle se používal termín „umělec pracující s médiem fotografie”. Jiří Thýn s tímto médiem pracuje opravdu vytrvale, a zmíněnou kategorii naplňuje snad víc než duo Jasánský s Polákem, Markéta Othová, Alena Kotzmannová nebo Michal Kalhous, pro které byla původně „stvořena”. Společně s Adélou Svobodovou, Janem Haubeltem a Tomášem Severou navíc působil ve skupině Ládví (od roku 2005), jejíž aktivity balancovaly na hraně angažovaného umění a lokálně-okrašlovacího patriotismu. Jiří Thýn nikdy nebyl otrokem jednoho média ani jedné tvůrčí strategie. Přesto nejdůsledněji prozkoumává právě hranice fotografie. Není to jenom kontrast mezi analogovou a digitální fotografií – kouzlením se zvětšovákem ve fotokomoře a softwarovou postprodukcí ve Photoshopu. Autor se nebojí do fotografií říznout skalpelem, domalovat je, doplnit plastickým reliéfem, výrazně doplnit textem, použít je do animace. U víceméně dvojrozměrného zpracování fotografie nekončí. Zásadní roli v jeho výstavách představuje médium instalace. Vedle různorodě adjustovaných/prezentovaných fotografií jsme se mohli na jeho výstavách setkat s neony nebo výraznými barevnými světly. V poslední době instalaci častěji doplňují objekty z prořezávaného, případě omítnutého sádrokartonu. Estetické tvary perforací kontrastují s nejobyčejnějším stavebním materiálem současnosti.

Tematicky je Thýnova tvorba ještě vrstevnatější. Nebojí se dotknout aktuálních témat – politických, i těch které jsou spíše pro umělecké insidery. Vedle toho se zabývá i uměním meziválečných avantgard. Výstava v Galerii Caesar představuje jeho inspiraci tvorbou sochařky Hany Wichterlové (1903–1990). Konkrétně se zaměřuje především na její tvůrčí etapu v duchu pozdního kubismu inspirovanou autorčiným pobytem v Paříži v druhé polovině dvacátých let. Hana Wichterlová bývá označována za první dámu českého sochařství, přesto zná širší veřejnost spíše jejího bratra, makromolekulárního chemika a vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterleho. Absolventka sochařského ateliéru Jana Štursy na pražské Akademii výtvarného umění navštěvovala v Paříži přednášky Františka Kupky a důvěrně se za svého pařížského pobytu seznámila s tvorbou sochařů Jacquese Lipschitze i Constantina Brancusiho. Jiří Thýn se s tvorbou Hany Wichterlové setkal na výstavě Fešandy ze šuplíků. Sudek a sochy v Galerii hlavního města Prahy. Josef Sudek věnoval Wichterlové celý soubor fotografií pojmenovaný Zahrádka paní sochařové. I ve fotografiích, které na první pohled vypadají jako čistě popisné, dokumentační, je jak u Sudka, tak u Thýna viditelný zásadní umělecký vklad. Fotograf není scanner, socha není kresba nebo grafika a neutrální fotografii sochy, která by byla stoprocentně objektivní, snad ani nelze pořídit. Této problematické kvality se Thýn nesnaží dosáhnout a rozhodně u ní nesetrvává. Dál rozvádí a významově posouvá fotografie sochařských děl Wichterlové (stejně jako před tím fotografie soch Gutfreunda, Katarzyny Kobro a dalších avantgardních umělců). Používá postupy jako jsou multiexpozice, koláž nebo fotogram a vede aktivní dialog s již nežijícími tvůrci.

Martin Fišr