|
Nikola Čulík o
výstavách přemýšlí jako o samostatných uměleckých kusech.
Instalaci rozmýšlí stejně důkladně, jako vlastní kresbu.
Kreslí a píše v prostoru podobně lehce, jako to dělá na papíře.
Sám říká: "Dřív jsem měl potřebu kresby kromě názvů doplňovat slovy.
Slova se od kreseb postupně osvobodila a stala se samostatnými texty,
názvy bez kreseb."
Nejinak uvažuje také v Olomouci - a výstavu tak tvoří in situ, na místě
a pro místo.
Nikola Čulík
SEN O
VÁLCE
Léto
nám pomalu končí
a za
okny si pobrukuje to své
schýza
a mánije
-
Nikola Čulík, 2022
Kreslíř, ilustrátor,
básník, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze,
„legenda“ české stále ještě mladé kresby Nikola Čulík se v Olomouci
představuje v ojedinělé formě
– jako umělec citlivý na světlo, na
vzduch,
na to, co se v nich chvěje a mihotá,
ještě před tím, než se to stane
skutečností a všimneme si toho i my ostatní.
Jeho projev je jako vždy cílený a přesný. Odehrává se v minimální ploše
papíru A4 a výhradně ve formě tužkové kresby.
Z nekonečné šedi, hluboké jako šero v podvečerní studni, vystupují
obrysy ostré jako čerstvě nabroušená sekyrka.
Chytnout, máchnout, zatnout – poodejít a popřemýšlet, nepadla-li rána
vedle. Nepadla.
Kurátorka:
Barbora Kundračíková
| Kreslíř, ilustrátor, básník,
absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, legenda české
„stále ještě mladé“ kresby Nikola Čulík se v Olomouci
představuje v dobré formě – jako umělec citlivý na světlo, na
vzduch, na to, co se v něm chvěje a mihotá, ještě před tím, než
se to stane skutečností a uvidí to každý z nás. Jeho projev je
jako vždy cílený a přesný. Odehrává se na minimální ploše papíru
A4 a výhradně ve formě tužkové kresby. Z nekonečné šedi, hluboké
jako šero v podvečerní studni, vystupují obrysy ostré jako
čerstvě nabroušená sekyrka. Chytnout, máchnout, zatnout –
poodejít a popřemýšlet, nepadla-li rána vedle. Nepadla.
V mnoha ohledech se jedná o
logické vyústění předchozích projektů, patrná je zejména
návaznost na výstavu Perly sviním, která proběhla v pražské Nau
Gallery v roce 2021. Řada obratů, s nimiž Nikola zachází, je
dobře známá a rozpoznatelná, je s ním spojena od prapočátku a
docela bytostně. Stále má tendenci vytvářet kresby evokující
principy prostorové instalace, a vice versa. Propojuje přitom
finální skici se zásahy do plochy zdi, kombinuje obrazy se
slovy. Opakovaně se také navrací do zón osobní intimity, kterou
ovšem sdílí podvratně – totéž nakonec platí pro zdánlivě
přístupné a neatakující, měkké stínování jeho kreseb a
organizaci prostoru –, takže se z jisté míry bázlivé naivity
překvapivě rychle stává docela solidní horor. Tolik ke klišé
média i tvůrce, invenčního, rychlého, osobního, které oponuje
podobně vousatému čtení pozitivistické, racionální, „mužské“
kultury Západu, jež se zde nutně připomíná.
Nikolův olomoucký „sen o válce“
je však v mnoha ohledech antitezí doposud platných mechanismů.
Kresby, které byly vybrány, pocházejí z delšího časového období,
vznikaly letech 2019 až 2022, a jsou v pravém slova smyslu
finální. Jsou to dokončené obrazy, ne náčrty, ústřižky,
variace na hraně konceptu, art brut a nalezeného artefaktu.
Nepostrádají lehkost, eleganci a vtip spojené s citlivým
vnímáním světa vně, zároveň jsou ale překvapivě bezčasé –
obrácené „jinam“, nazpět, dovnitř, do budoucna. A jsou v tomto
smyslu vážné. Obrysy pod-statného se v nich ustavují
postupně, v procesu záznamu, respektive vnímání – divák je totiž
součástí aktu kresby stejně jako tah tužky po papíře. V tomto
zůstává Nikola Nikolou. Vynořují se z mlhy, stávají se pevnými a
hmatnými. Pouze pomalu a náznakově se formující kolektivní
nevědomí tak pevně zakládá individuální přesvědčení, faktum
nového řádu. Nakonec, není to sen o míru, co se nám dnes zdá, co
se zde zjevuje, není to bezrozměrný stav potenciálního
ráje ani dno očistce, ale rozhodný prvek, zvrat, děj, napětí,
akce, která se kondenzuje, tak nějak naruby, v hranách mýtických
strojů, záblesků očí a vykloubených beder, v lomech, osách a
bodech denního světla, hrozících nás zavalit. Nikolova schopnost
říct věci tak, jak jsou, vyplývá z dovednosti je tak uchopit.
Výsledek je tím přesvědčivější, že prostě je – bez možnosti či
potřeby o něm pochybovat. Válka. V. Nás. Je. Od počátku.
Nikola Čulík (1983, Praha)
Kreslíř, ilustrátor, autor
instalací a efemérních konceptů, kurátor. Provozovatel dočasné
bytové galerie Blahobyt (2011-2012). Student Jaroslava Valečky a
Jiřího Jandy. Student Fakulty architektury Českého vysokého
učení technického (2005). Absolvent ateliérů kresby Jitky
Svobodové, konceptuální tvorby Miloše Šejna a experimentální
grafiky Vladimíra Kokolii na Akademii výtvarných umění v Praze
(2011). Nositel ocenění Art Prague Young Award (2014). Volné
tvorbě se věnuje od počátku milénia, vystavuje sám i ve skupině.
Je vypravěčem, čtenářem Bible, Kytice, J. R. R. Tolkiena,
Martina McDonagha a dalších. Také píše, spojení obrazu a slova
pro něj má zvláštní význam. Jeho tvorba je latentně společensky
angažovaná, je soustavně vedeným dialogem se sebou samým, samým,
samým. Odehrává se téměř výhradně na ploše papíru a ve spektru
šedi. Principy kresby přenáší do prostoru, principy prostoru
aplikuje v kresbě. Experiment chápe v pravém slova smyslu – jako
zkoušku, test povahy věci. Depresi vyvažuje kompresí, výdech
nádechem. Kresbu vnímá jako celistvý odraz světa v malém,
soustředěně odhaluje jeho architekturu. Volný cyklus nazvaný Sen
o válce zahrnuje práce z let 2019 až 2022. Je mimo jiné
připomínkou toho, jak pevně je umění ukotveno v kolektivním
nevědomí – a jak intenzivně dokáže předjímat časné děje.
Výstava je součástí programu
„domov a světů“ Muzea umění Olomouc – Středoevropského fóra pro
rok 2022. Vznikla ve spolupráci s Galerií Caesar.
|
Nikola Čulík
(1983, Praha)
studia
2002–2005
Fakulta architektury ČVUT, Praha
2005–2011
AVU, Praha
(ateliéry
kresby Jitky Svobodové, konceptuální tvorby Miloše Šejna a
experimentální grafiky Vladimíra Kokolii)
2007–2011
Pedagogické minimum, UMPRUM v Praze
2010
Facultad de Bellas Artes, Cuenca (stáž)
ocenění
2014 Art
Prague Young Award
výstavy
autorská
2009
Kresby, Galerie Pavilon, Praha
2009
Intimní požár, Dům U Zlatého prstenu, Praha
2011
Galerie 35 m², Praha 3
2011
Nevědomá kořist, Galerie výtvarného umění v Náchodě, Náchod
2012
Černá duše, Altán Klamovka, Praha
2013
Život a dílo / Life and Work, Staroměstská radnice, Praha
2014
–, Nau Gallery, Praha
2014
Vnitřnosti, Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
2015
Výstava Nikoly Čulíka, Nau Gallery, Praha
2016
Legenda Nikola Čulík, Galerie Havelka, Praha
2021
Perly sviním, Nau Gallery, Praha
kolektivní
2001/
2002/ 2013 Gymnázium Christiana Dopplera, Praha
2002
Kavárna Merkur, Praha
2005
Setkání na Mlatě, Lešany
2005
Jazzclub Akord, Praha
2005
Pohled z druhé strany, Galerie U kostela, Bílina
2007
Nikola Čulík, Dana Sahánková, Filmové lázně, Říčany
2007
11+2, Opava
2007
AVU 18, Národní galerie v Praze, Praha
2008
Pacientův pacient, Galerie Jána Šmoka, Jihlava
2009
Sériová monogamie, Galerie AVU, Praha
2010
Oranzove koukáš, Dvoudenní výstava v bytové galerii, Praha
2010
Koncentrát III. Nejskromnější umění, Galerie Crux, Brandýs nad Labem
2010
Sebrané úvahy, Entrance Gallery, Karlin Studios, Praha
2011
Láska je slepá, sex je jinde, Artinbox Gallery, Praha
2011
Idol: Ateliér kresby, Galerie AVU (GAVU), Praha
2011
Diplomanti AVU 2011, Karlínská hala, Praha
2011
Koncentrát IV.: Made by Readymade, The Chemistry Gallery II, Praha
2012
1+(1+1)+1, MeetFactory, Praha
2012
Cukr&bič, Městská obrazárna, Státní zámek Litomyšl, Litomyšl
2012
Kolektivní tělo, Entrance Gallery, Karlin Studios, Praha
2012
Koncentrát V, A4, Galerie Crux, Brandýs nad Labem / Galerie Apis, Rio de
Janeiro
2013
Nikola Čulík, Dana Sahánková: INFP (snílek), INFJ (umělec), Galerie
OFF/FORMAT, Brno
2014
O židli (BIP 2014), Hangar B9 (École supérieure des Arts Saint-Luc),
Lutych
2014
Nulla Dies Sine Linea, Galerie Pro design, Ústí nad Labem
2014
Veselé Vánoce! Nau Gallery, Praha
2022
Zóny – Nultá léta ze sbírek GKK, Galerie U Bílého jednorožce
v Klatovech, Klatovy
Kresby - bez názvu, 2022 |
