|
Bezděk / Stratil – Něco třetího.
Ruční papír z Velkých
Losin je papír krásný, na pohled i na dotek. I starý psací stroj
Underwood má půvab na pohled i na dotek, i když trochu jinak. První
texty – básně jsem psal na ruční papír z Velkých Losin v roce 1982.
Václav Stratil na plochu papíru, někdy i přímo do textu, kreslil. Byl to
náš rozhovor, i když na dálku. Celý tento cyklus vznikal několik let.
Poslední básně a kresby jsou z roku 1985. V lednu 1987 v brněnském klubu
Esenc, zvaném také Křenka, byly texty s kresbami poprvé vystaveny. Tak
jak to bývalo za bolševika zvykem, do poslední chvíle, v tomto případě
do odpoledne, jsme nevěděli, zda výstava bude. Nakonec byla, narychlo
jsme nalepili tenkými papírovými páskami básně s kresbami na stěny
klubu. Úvodní slovo měl Ludvík Kundera. Herci z HaDivadla Miloslav
Maršálek a Miloš Černoušek přečetli několik básní a povídek. Poté
v klubu pokračoval divoký večer. Výstava trvala měsíc. Všechny kresby
nalepené na stěnách klubu přežily, jen byly cítit kouřem. V té době
nebyla šance cyklus básní a kreseb jakkoliv vydat.
Nevyšel ani pokus o vytištění krátkého programu k samotné výstavě.
K básním a kresbám
jsem se nevracel několik desítek let. Publikoval jsem poslední sbírky a
nebyl důvod proč vytahovat staré věci. Ilustrace s básněmi ležely
v původním obalu ve skříni. Naposledy si je půjčil Dalibor Chatrný
v roce 1987 a pak už je nikdo neviděl. Před nedávnem, a to nedávno je
myšleno v rocích, jsem každý z těchto popsaných a pokreslených
losinských ručních papírů pročetl, prohlédl a znovu se k tomu vrátil, a
pak mi došlo, že Ludvík Kundera měl pravděpodobně pravdu
– začal jsem to vnímat jako Něco třetího.
Antonín Bezděk
O
autorech
Antonín Bezděk
(nar. 29. 3. 1955 v Brně), absolvoval Zahradnickou fakultu Mendelovy
univerzity v Lednici.
Vystřídal několik zaměstnání, pracoval jako čerpač.
Po roce 1989 měl na starost zeleň města Olomouce, poté pěstoval stromy a
keře pro zahrady, parky a krajinu.
Koncem osmdesátých
let se podílel na vydávání literárního časopisu ArchA5. Vydal básnické
sbírky Deset na patnáct (ilustrace Inge Kosková, vydalo nakladatelství
Burian a Tichák 2014) a Parčík na Štursovce (ilustrace a grafická úprava
Vladimír Kokolia, vydalo nakladatelství Burian a Tichák 2018).
Václav Stratil (nar. 7. 10. 1950 v Olomouci. Malíř, kreslíř,
performer, autor objektů, instalací a fotoperformancí, od 80. let se
věnuje také literární činnosti, hudebník (CD
Všechno bude fajn /2013/,
Láška /2016/). Po maturitě na Gymnáziu Jana Opletala
v Litovli studoval v letech 1970–1975 na katedře výtvarné teorie a
výchovy na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech
1998–2015 působil jako vedoucí Ateliéru kresby (později Ateliéru
intermédií) na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického
v Brně. V roce 2010 mu mladí umělci, kritici
a teoretici udělili ocenění Umělec má cenu, symbolické uznání
generačně staršímu umělci či umělkyni.
Poprvé samostatně vystavoval v roce 1975 v Galerii v podloubí v
Olomouci. Záhy se však připojil ke zdejší neoficiální kulturní sféře a
stal se ústřední postavou bohémské výtvarné a hudební komunity HU HABA.
V roce 1983 se přestěhoval do Prahy a během několika let se
na neoficiální výtvarné scéně prosadil souborem převážně rýsovaných
monumentálních „černých kreseb“, kterým se věnoval až do závěru 80. let.
Od 90. let se Stratilův přístup k tvůrčímu procesu rozvinul do mnoha
stran.
V
letech 1991–1995
vznikl první ze Stratilových fotografických souborů nazvaný Řeholní
pacient, v němž poprvé začal využívat služeb komunálních
fotografických ateliérů pro zachycení vlastních body artových
fotoperformancí. Svůj neobvyklý přístup k médiu fotografie následně
rozpracoval v souborech Nedělám nic, Nic není lepší než Camel
se rtěnkou nebo Docent. V těchto i dalších souborech se
Stratil zaobíral nejen otázkou vlastní identity, ale také problematikou
originality autorského díla. Tímto postojem, rozšířeným o polemiku, co
to vlastně je tzv. vysoké výtvarné umění, se pak zabýval i v řadě
dalších cyklů (např. Dělám do novin /2008/ nebo v převážně
rýsovaném souboru Standardní minimalismus /2010–2012/).
V oblasti malby je nejznámější jeho cyklus Lišky (2004–2007),
v němž nově tématizoval vlastní dětské kresby. V duchu Stratilovského
humoru umělec svá stylově zdánlivě nesourodá díla opařuje provokativními
signaturami (Miloš, Děda, Bába, End, TGM, THC ad.). Václav Stratil je
dnes zařazován mezi nejvýraznější, neustále provokující představitele
současného českého umění.
|
