Zastoupena v soukromých i státních sbírkách.

STUDIUM:

2009—2015                                                                                         

Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér grafiky II Vladimíra Kokolii (2009—2011),

Ateliér intermediální tvorby III Tomáše Vaňka (2011—2015)

2005—2009

SUPŠ sv. Anežky České v Českém Krumlově, obor Užitá malba

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY (VÝBĚR):

2024    ENTER THE EYES. Galerie Caesar, Olomouc

2023    Fusion. Galerie Václava Špály, Praha

2018    Kolize. Galerie Havelka, Praha                                                                                      

2017    Essentials. nakladatelství Trigon, Praha

2016    Snacks. Galerie DOLE, Ostrava

             Legendy Gr2. Galerie Havelka, Praha

2015    Souvenirs. Galerie NF, Ústí nad Labem

2013    Cabaret Suavité. Galerie Rubrum, Ostrava

SKUPINOVÉ VÝSTAVY (VÝBĚR):

2024    Art Prague. Galerie Havelka / Clam-Gallasův palác, Praha

2023    Ornament. Galerie Klatovy-Klenová, Klatovy

            Pop-up Fresh. Galerie Dolmen, Praha

            Art Prague. Galerie Havelka / Clam-Gallasův palác, Praha

            Květy 2018 – jubilejní výstava. Topičův salon, Praha

2022    Art Prague. Galerie Havelka / Náměstí republiky, Praha

            Florálie. Galerie Artinbox, Praha

2021    Art Prague, Galerie Havelka / Náměstí republiky, Praha

2020    Art Prague. Galerie Havelka / Náměstí republiky, Praha

2019    Unlinemited. Galerie HYB4, Kampus Hybernská, Praha

            Art Prague. Galerie Havelka / Náměstí republiky, Praha

2018    Legendy Gr2. Galerie Havelka / Novoměstská radnice, Praha

            Květy 2018. Topičův salon, Praha

            Principium Nativitatis. Galerie Orient Express, Hradec Králové

            Letní výstava umělců z okruhu galerie. Galerie Millennium, Praha

            Art Prague. Galerie Havelka / Clam-Gallasův palác, Praha

2017    Principium Nativitatis. Masarykovo nábřeží 30, Praha

            Sexposed. FN Motol a Galerie Školská 28, Praha

            All the Beauties of the World. Nová galerie, Praha

            Art Prague. Galerie Havelka / Kafkův dům, Praha

            Sexplicit vol. 3. OD Kotva, Praha

2016    Všichni svatí. Nová galerie, Praha

            On, ona, ono. Galerie Rampa, Ústí nad Labem

            Art Prague. Kafkův dům, Praha

2015    Výstava diplomantů AVU. NG / Veletržní palác, Praha

            Art Prague. Kafkův dům, Praha

2014    Jana Šárová koriguje Darinu Alster. Vinárna-Galerie Krásova 37, Praha

            Setkání generací. Tvrz Třebotov

            Sexplicit. Galerie Art Salon S, Praha

            EROEMPATHY. Galerie Září, Praha

            Art Prague. Kafkův dům, Praha

            1+1, Galerie Garáž, Zlín

2013    Horor, černý humor?. Galerie NoD, Praha

2012    Obraz za roh. Galerie Koridor, Ostrava

2011    Výstava k 20. výročí SUPŠ sv. Anežky. Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice

             Figurama. Galerie NTK, Praha

2010    Všech šest pohromadě. Galerie Nosticova Paláce, Praha

2009    Toto nejsme my. Galerie FAVU, Brno

Jsem malířka. Ve svých obrazech kombinuji prvky ze všech epoch a kultur napříč historií. Podněty čerpám z bezprostřední reality přítomnosti – toho, co mě právě obklopuje. Dříve jsem zpracovávala vizuální podněty doslovně (shluky věcí v místnosti, apod.), dnes si spíše z těchto podnětů vytvářím vizuální databázi, a skládám celý obraz v hlavě – je to fúze viděného, a transformace obsahů z okolního světa (z knih, z médií, z cest – Indie, Řím, přísloví, mýtů, vyprávění lidí, myšlenek o sexualitě, smrti, vztazích, bozích, atd.). Tyto vjemy převádím do obrazového jazyka, který jsem si postupně vytvořila. Obraz si vždy „vysním“ předem. Detaily upřesňuji až při procesu. Prostor obrazu se snažím obsáhnout na maximum. Obdivuji klasický přístup k technice malby, její prostředky využívám postmoderním způsobem. 

Maluji na papír, protože je svou podstatou skromný a intimní, a přitom dokonalý. Miluji preciznost, kterou umožňuje jeho hladký povrch a vlastnosti. Imponuje mi, že má mnohem větší historii a tradici než plátno, např. v Číně a Japonsku. Pracuji převážně technikou akvarelu, kterou zkoumám již 10 let.

Sleduji dvě roviny vnímání obrazu – z odstupu funguje čistě jako abstrakce s vlastním rytmem a prostorem (jako vesmír- pohled na noční oblohu). Zblízka vidíme svébytný organismus složený z konkrétních prvků (ornament jako stavební kámen obrazu). Tyto prvky jsou uspořádány do nového „ekosystému“, který je zvnitřněným odrazem světa venku a místem pro život – obývaným bytostmi (figurami, zvířaty), nebo jen duší, která má oči – pohled (hmotu- tělo), skrze který se identifikujeme. Oči nás zvou do svého světa mezi snem a realitou. Oči vyprávějí  příběhy.

Důležitým vodítkem jsou též názvy obrazů- např. Jaguár Kamenná Ruka, Okurková sezóna, Ponorka je chobotnice, co Ti sedí na hlavě, Sicilská princezna, Crazy garden, Stojím na hranici svého rozumu, Rekviem pro makrelu, The Skull of Ganesha, The Spirit of Ganga, Slavnost lebek, Poslední dech, Three Witches Gang, Criminal dreams, Nepleť si mě se svým snem, Vysmrkám Ti modré z nebe.
 

Dívej se na obraz alespoň dvě minuty!

V dnešní době, která se vyznačuje všeobecným spěchem, vyzývají obrazy Jany Šárové k určitému zastavení a kontemplaci. K obrazu člověk přistoupí a je jen na něm či na ní, co u toho prožije. Jana říká, že pokud chceme obrazu porozumět, je potřeba se do něj ponořit jako do vody. K tomu, aby byl akt dívání se na obraz uskutečnitelný, je potřeba se na chvíli zastavit. Potom se ze svého středu podívat na obraz. Dívat se v klidu několik minut. Dát situaci čas a mentální prostor. Obraz po čase nabídne vstup do prostoru svého vnitřního světa, určitého systému, který obsahuje velmi osobní logiku. Obraz se pomalu rozezní jako určitý hudební námět nebo rytmus. Rytmus je jazyk a vice versa. Obrazy Jany Šárové pečlivě zaznamenávají její vnitřní svět, překládají její život do určitého imaginativního jazyka. Mnohdy tento jazyk funguje i naopak: Imaginární svět se v určité hloubce propisuje do imaginálních[1] vrstev skutečnosti a má schopnost predikovat nebo i formovat životní látku.

Když hovoříme o vnitřním světě její tvorby, způsob, jak se na obrazy dívat, je jedním ze stěžejních témat. V případě Šárové bych dívání se připodobnila k poslechu hudby, a to konkrétně divoce přesných rytmů šamanských bubnů. Rytmů, které člověka dostanou do transu. Trans je v tomto kontextu míněn jako stav povznesené mysli schopné vnímat dříve netušené souvislosti, vnitřní provázanost všech jevů. Je to stav, kdy se otevírají dveře na místě, které původně vypadalo jako neprostupná zeď. Jde o stav, kdy člověka navštěvují vize. Podobně silnou vizualitu nacházím u vyobrazení pokojných i hněvivých tantrických božstev, či halucinogenních struktur amazonských šamanů.

Kulturní souvislosti práce Jany Šárové vnímám směrem na východ, kde se rozprostírá území Indie a Pákistánu, kde se zrodil Budha i říše Dákiní, kudy protéká Ganga, matka všech řek. Setkáváme se také s rozkvetlými sakurami, gejšami, které skrývají žiletky mezi prsty při tanci s vějíři, i se samuraji, kteří disponují ostrými japonskými meči. Směrem na západ vidím souvislost v kultuře Amazonie, kde je hlavní božstvo symbolizováno anakondou. V rámci Evropy vede inspirační linie k římským palácům a fontánám, a konečně k sochařství a celkovému tvarosloví barokního umění. Baroko zachycuje silné emoce, je v něm obsaženo drama lidského života i jeho transformace. Vášeň propsaná do kamene přináší katarzi podobně jako obraz, na který se vydržíme dívat dostatečně dlouho, aby se i on podíval do nás.

„Kompozice obrazu se mi v mysli vyjevuje postupně, nejprve přichází pocit, jako když se člověk dívá do zamlžené krajiny, která se postupně zaostřuje jak mlha časem ustupuje a já pomalu objevuji všechny detaily.“[2]

Akt dívání se na autorčiny malby lze rovněž připodobnit k labužnickému zážitku. Dívání se je určitá forma pojídání. Někdy se jedná o vizuální obžerství, protože každý její obraz je vizuální hostinou. Vizualita Jany Šárové je kombinací mezi haute couture a psychedelií. Metalické detaily jsou citlivé na světlo a tak se obrazy proměňují v různých denních a nočních dobách, nebo i v různých úhlech pohledu. Práce vyniká detailní propracovaností, jež má patrný pevný základ v realistické malbě. Detailně obsedantní malba připomíná šperkařství. Zejména ornamentální prvky v některých autorčiných sériích by bylo možné transformovat na luxusní klenoty. Člověk má skoro pocit, že když se do takového obrazu zanoří, vystoupí z něj se zlatým hadem omotaným kolem paže nebo s briliantovou škraboškou na obličeji.

Šárová pracuje na jednom obraze běžně i více než tři měsíce. Vnitřní světy těchto obrazů se vynořují s chirurgickou přesností. Je velmi příjemné u takto klasicky kvalitně propracovaného díla vnímat i velkou hloubku a určitou syrovost sdělení. Janina malba je starožitné zrcadlo, jímž odráží současný stav světa a postavení člověka, ženy a muže a dítěte, tedy rodiny v něm.

Čas prostupuje vším, i když to není na první pohled patrné. Čas a časovost je jedním z podstatných témat Šárové práce. V některých obrazech se vyskytují přímo hodiny a jinde se čas objevuje jako nezměrná přítomnost. Máme zde k dispozici buď přítomnost, nebo věčnost, na minulosti ani budoucnosti nezáleží.  Čas je katalyzátorem Zrození. Momentem vzájemného průniku, fúzí různých typů času. Narodilo se dítě. Souboj života a smrti vyhrál život. Vesmír je prostor, kde se tento mocný souboj neustále odehrává.

Vesmír není chladný, je plný laskavého vědomí. V momentě zrození jsou planety v určité konkrétní konstelaci. Život je na hluboké úrovni otázkou volby. Duše dítěte si vybrala, že se narodí a kam bude patřit. V obraze První noc na Zemi je alegoricky zachycena nejbližší rodina autorky. Kompozice obrazu připomíná horoskop.

Bytosti v obrazech lze vnímat symbolicky, jsou myšlenkou na konkrétní lidi, kteří jsou autorce blízcí. Všichni tygři, kteří jsou v obrazech přítomni, jsou on, Janin syn Enzo. Tygra objevíme klidně desetkrát v rámci jedné kompozice. V obraze Rok Tygra sedí Amor na tygrovi. Amor střelil šíp do středu, kde se nalézá vejce v očekávání a tím symbolicky sám sebe zplodil. Zároveň jsou zde přítomné všechny fáze jeho prenatálního vývoje. Všechno se děje zároveň. Minulost ani budoucnost nemá žádný význam. Jediné, co existuje, je všeprostupující přítomnost.

Obrazy Jany Šárové jsou velmi komplexní. V malbě vždy rozvine celý svět plný vzájemných vztahů. Zkoumá hranice, jaká smyslová zkušenost bude ještě únosná.

V rámci série Totemy pracuje se středově souměrnou kompozicí, kam se sbíhají různé motivy, které mají oči. Totemy zachycují několika-četné bytosti. Upřený pohled totemů je lehce děsivý, jako by se v mnoha tvářích skrývala jediná bytost, která sama sebe pozoruje v zrcadle. V dávné meditační praxi je dlouho upřený pohled bez mrknutí oka pozvánkou k setkání s multiplikovanou bytostí vlastního nitra. Ovšem tato cesta není pro každého. Setkání s vlastním archetypem vyžaduje odvahu.

Totem je od pradávna spojen s mužskou silou. Je to falický symbol, přítomnost muže v obraze. Mužský princip je v symbolice Janiných obrazů začleněn jako prvek, skrze který vzniká rodina. Maskulinita je zde zachycena jako velmi přátelská, ochranitelská a milující složka. Erotismus nevylučuje přátelství. Každá buňka v těle říká: „Miluji tě!“ Vesmír je plný vědomí. Jsme buňkou ve vesmíru a vesmírem v buňce. Světy v díle této autorky jsou živé a oplývají určitou vlídností.

Dílo Jany Šárové lze dobře vztahovat k filosofickým veličinám typu bytí, věčnost a jsoucno, proto zakončím text citací Karla Vachka z jeho knihy Teorie Hmoty:

„Zaslechneme-li v hloubi srdce onen hlas z podstaty bytí, jsme účastni na svobodě tvorby. Umění měří bytí moudrostí, učí moudrosti a staví zvláštní zrcadla.“[3]

Darina Alster