JAN KNAP

Biografie / Biography

Narozen / born:  8. 7. 1949, Chrudim
Malíř, kreslíř, ilustrátor, grafik
Painter, draughtsman, illustrator, graphic artist
1968–1969 studia / studies:  Stavební fakulta VUT, Praha
/
Faculty of Civil Engineering CTU in Prague
1969 emigroval / emigrated
Brazílie a později do Německé spolkové republiky.
1971–1972 studia / studies: Staatliche Kunstakademie, Düsseldorf (prof. Gerhard Richter)
1972–1982 žil a pracoval v New Yorku / lives and works in New York
1979  Jan Knap s Milanem Kuncem a Peterem Angermannem spoluzakládá skupinu
Normal
/ Forms together with Milan Kunc and Peter Angermann the Normal Group
1982–1984 studia teologie Řím / studies theology, Roma
1984–1989 žil a pracoval  / lives and works in v Köln, 1989–1992 Modena 
Od roku 1992 žije a pracuje v České republice / since 1992 lives and works in the Czech Republic
od 1994 volně spolupracuje s Galerií Caesar v Olomouci

Samostatně vystavuje od roku 1985
(Německo, Španělsko, Itálie, Anglie, Belgie, Nizozemí, Rakousko, ČR, USA),
Kolektivně od roku 1980


Zastoupení ve sbírkách / Representation in collections: 
Muzeum moderního umění Olomouc, Východočeská galerie v Pardubicích,
Regionální muzeum v Chrudimi, Chrudim

Safn, Reykjavik; The Living Art Museum, Reykjavik, Iceland, Centraal Museum, Utrecht,
Stedelijk Museum, Amsterdam, Deutsche Bank, Museum Boymans-van Beuningen, Rotterdam,
Gian Enzo Sperone, Roma; Sperone–Westwater Gallery, New York,


Private
collection
David Hockney; P. Giuliano, Milano;
collection Madonna, Verga, Cadorago; A. Cardilo;
Martijn
Sandres, Amsterdam; Mimmo Paladino, Milano; Peter&Roz Bonerz, Los Angeles;
Carla Coppo, Milano; P. Consolandi, Milano; Ahmadpour Massound, Modena,

další soukromé sbírky ČR, SR, Belgii, Holandsku, Chile, Itálii, Japonsku, Německu, USA,
Venezuele, Islandu, Švýcarsku, Rakousku
private collections Czech Republic, Slovakia, Belgium, Netherlands, Chile, Italy, Japan,
Germany, USA, Venezuela, Iceland, Switzerland, Austria
 


 

Metafyzika každodennosti

Davide Auricchio

Aktuálnost umění nás často nutí vnímat současné dění jako něco velkolepého a zkresleného, senzačního a obscénního, přehnaného a strašlivého, někdy dokonce až jako něco odporného.
Hranice mezi uměním a komunikací už velmi často neexistují a sám umělec vystupuje jako tvůrce, politik, novinář, občas dokonce jako kritik či filozof.
Podle rozšířené logiky propůjčování vlastní identity jiným společenským subjektům, totiž logiky užívané a zneužívané marketingovými strategiemi, se postava umělce rýsuje spíše rozmazaně
a téměř naznačuje eklektismus, který se ihned stává synonymem kvality.
Zároveň zanikly kategorie umění a slovo dílo se stalo zastaralým pojmem, který byl nahrazen tvrdšími a moderními výrazy jako „kus“, „práce
či produkt
“, „artefakt“.
I když vynecháme veškeré slovní úvahy, které také hrají důležitou roli, je zjevné, že v dnešní době je náročné definovat prostor umění, jeho funkce, vlastní postupy tvorby, jejich užívání a jeho samotné efektivní nástroje.
Řečeno analogickým způsobem, naše každodennost je omezována komplexní různorodou rozměrností naší přítomnosti
a musí stále hledat smysl a jazyk, kterým by nalezený smysl sdělovala. Je to každodennost,
která kopíruje téměř zrcadlově některé sociální makro-dynamiky: rozpad, ne-místo, nehmotná ekonomika, kyberprostor a globalizace.
Žijeme v dimenzi absolutní všudypřítomnosti, kde schizofrenie už není patologií,
nýbrž normalitou, kde čas nezná rytmus a prostor už nemá hranice. Málokdy a vzácně prožíváme místo, které by nebylo jakýmsi ne-místem, příběh, který by byl vlastním příběhem nebo příběhem, který má minulost a budoucnost, v němž jsou já a Ty, podmět a kontext.
Nevím, jestli je to jasné, hovoříme jednoduše o identitě v dvojím pojetí: individuálním
a kolektivním, což má svoji sounáležitost v umělecké debatě.
Právě jsme zmiňovali vzácná setkání, to stejné přece platí i v malířství, hlavně v této době,
tak nakloněné nevkusu a necudné ikonografii. Je náročné najít obraz, který s námi komunikuje, který nám vypráví o životě, myslím tím každodenní život, který zkrátka vypráví příběh, ale zároveň dokáže vyjádřit city nebo alespoň naznačit neznámou perspektivu.
A přece, i když je to vzácné a sporadické, stává se, že občas natrefíme na obraz,
a omluvte prosím zastaralý výraz, na malířské dílo, které dokáže zaujmout naši pozornost, vyvolat řadu tvořivých a svobodných asociací, dílo, které nám pomáhá, i to je velmi blahodárné, vzpomínat a především rozpoznávat.
Nuže, už dlouhá léta, pokaždé když se dívám na nějaký obraz od Jana Knapa, právě toto všechno ve mně nastane: zůstávám zcela uchvácen pohledem, který mi jeho dílo odhaluje. V Knapových postavách je něco obecně známého, něco hluboce zakořeněného v naší mysli.
Jasná čistota barev, zářivé a zároveň mírné odstíny, jemné rysy uvolněných postav, to všechno jsou základy velké malířské originality, která tvoří jak plynulý a příjemný, tak i komplexní
a tajemný příběh každodennosti.
Asi právě v tom je jedinečnost Jana Knapa, v jeho velké schopnosti vyvolat komplexní úvahu
o lidském chování a základních životních otázkách, přitom autor nezanedbává krásu malby
a života, ani nezapomíná na záhadnost vesmíru. Nikdy se nezříká krásy a pojmu komunity, která ještě dokáže sdílet prostor a děj: z tohoto vnímání vychází jeho systematická záliba v rodinných tématech, což je jasný odkaz na pravdivé a nevysvětlitelné city.
Autor znázorňuje celou řadu každodenních mikro-událostí, které jsou zakomponovány do časové roviny, jež střídá zrychlení a pauzy, práci a meditaci, veřejné dění a domácí intimitu.
A pak, spousta dětí, které naplní scénu a život radostí a úžasem.
A proto se stane, že i ten nejroztržitější pozorovatel vnímá Knapovu literární duši, jeho stálou snahu vytvářet velké malířské vyprávění o každodennosti, založené na jeho schopnosti utkat jednotnou osnovu v komplexním rozkouskování naší přítomnosti a připomínat tajemství,
které se skrývá za řádem a chaosem světa.

 

Publikováno in: Viatico (2007–2010), Anno XII, Numero 46, gennaio – febbraio 2008.



 
   
170 x 250 cm 60 x 75 cm
 2019
   
75 x 60 cm
 2015
75 x 60 cm
 2014
   
60 x 80 cm
 2019
75 x 110 cm
 2019
   
60 x 80 cm
 2019
175 x 220 cm
 2019
   
   
   



Pohled do výstavy  / Vernisáž. Foto Oldřich Šembera


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 
 
 




 

ZPĚT


 

Celoroční výstavní program Galerie Caesar je finančně podporován z grantu Ministerstva kultury ČR,
města Olomouce a Olomouckého kraje.

 

 

             © Galerie CAESAR  

 

NAVRCHOLU.cz