Vernisáž bude aktualizována dle vládních opatření.
 

Simona Blahutová

 

Narozena: 23. 9. 1980, Zlín

Žije a pracuje v Praze


Studium

2005–2006  AVU Praha (ateliér Vladimíra Skrepla)

2005  Robert Gordon University (Gray School of Art), Aberdeen, UK

2002–2004  AVU Praha (ateliér Michaela Rittsteina)

2000–2002  AVU Praha (ateliér Karla Nepraše)

 

Samostatné výstavy / výběr

2021 Zavři oči, všechno bude fajn. Galerie Caesar, Olomouc

2020 V kuchyni pod stolem, v mém atomovém krytu. Art Space NOV, Pardubice

         Tenkrát v Gottwaldově. Galerie Optika, Zlín

         Můj atomový věk. Cargo Gallery /virtuální výstava), Praha

2019 Můj atomový věk. Galerie nEUROPA / Kultur Aktiv, Drážďany, Německo

         A_TEN_TÁTY__. Galerie UFFO, Trutnov

2018 Upálím démona v kabrioletu. Galerie HŠ, Holešovická Šachta, Praha

2017 Zpráva Kurta Gersteina. Galerie Suterén, Brno

2016 Poslední den spiklenců. Galerie 1.2.3., Praha

          Přišla jsem na to, agente Coopere. Galerie Panský dvůr, Veselí n. Moravou

          Možná přijde i kouzelník (s Bárou Lungovou). Galerie Dole, Ostrava

          Horký letní den plukovníka Stauffenberga. Kongresové centrum, Zlín
2015 Černý tudor přijíždí (s Pavlem Klvaňou). Galerie Kabinet, Polička

 

Skupinové výstavy / výběr

2020 Strömungen „Glocal Emotions“. Runde Ecke, Drážďany, Německo

2019 Malba III. Galerie Millennium, Praha

         Improvized and Experimental. Hosek Contemporary, Berlín, Německo

         International Art Colony. Výstavní síň Gábor Sillye Hajdúböszörmény, Maďarsko

         Jiné hlasy, jiné pokoje. Galerie města Plzně

2017 Třetí prostor (prezentace projektů). Galerie 2. Patro / Radnice, Zlín

          Odpad a umění III. Art space NOV, Pardubice

          Memento Tiziani. Galerie slováckého muzea, Uherské Hradiště

2016 Forest-ink. The Chemistry Gallery, Praha

         NordArt. Kunstwerk Carlshütte, Büdelsdorf, Německo

         Multipoint. Galerie UFFO, Trutnov

         Memento Tiziani. Galerie Orlovna, Kroměříž

2014 Multipoint. Galéria SPP, Bratislava, Slovensko

           Multipoint. Slovenský institut, Varšava, Polsko

           Multipoint. Oravská galéria, Dolný Kubín, Slovensko

2012 Odnikud nikam, pro nic za nic, blízko hranic. Kostel sv. Antonína Peduánského, Sokolov

         Tělo je pozemská zahrada utrpení. Moving station, Plzeň

          Milující Antikrista. Divus Prager Kabarett, Praha

2011 Salon 1. Galerie Gottfrei, Opava

         Salon 2011. Galerie Vednevnoci, Hodonín

         Setkání mladých XII. (mezinárodní trienále mladých umělců). GVU, Hodonín

2010 Artyčok.TV - Art Fair. MeetFactory, Praha

          Multipoint (International Art Symposium Slovakia). Galerie Univerzum, Nitra

          Parádní příběhy někoho jiného. Galerie Orlovna, Kroměříž

          Dívčí sen 2009. Galerie Důl Michal, Ostrava

          Dívčí sen 2009. Výstavní síň Synagoga, Hranice

2009 Zlínský obraz světa. KGVU (grafický kabinet), Zlín

         V. Zlínský salon mladých. KGVU, Zlín

         Dívčí sen. Divadlo Reduta, Brno

2008 „Malý formát“. GVU, Hodonín

         Mladé setkání XI. (mezinárodní trienále mladých umělců). GVU Hodonín

         Tři. Galerie Dolmen, Brno

2007 Intimita. Zámecká galerie, Uherský Ostroh

2006 Spoon pool. Galerie AVU, Praha

          Diplomanti AVU 2006. Národní galerie, Veletržní palác, Praha

          Slečno, milujete mého muže? Galerie AVU, Praha

          IV. Zlínský salon mladých. KGVU, Zlín

          Ateliér Vladimíra Skrepla. NoD, Praha

           

Zastoupení ve sbírkách

Sbírka Marek

Galerie výtvarného umění, Hodonín

Galerie umění Hajdúság, Maďarsko

soukromé sbírky

 


Atomový věk

Věk, kterému propůjčil název nový zdroj energie, se formoval ve složité situaci rozděleného světa. Ve vzduchu tehdy visel světový, vše-zničující konflikt mezi Západem a Východem (vzpomeňme na Kubrikovu filmovou fikci Dr. Strangelove). Tato hrozba jako vše pronikající pocit, který právě „visí ve vzduchu“ (jak o něm psal např. Karl Jaspers, viz Atomová bomba a budoucnost lidstva. Politické vědomí v naší době), je ve světě přítomna dodnes. Atomový věk s rozpadem bipolárního světa nezmizel. Pouze se transformoval a sublimoval do nových forem. Jinou podobu měl na přelomu 40. a 50. let 20. století. Jinou v době pozdní fáze husákovského reálného socialismu, kdy prožívala Simona Blahutová (nar. 1980) své jedinečné, neopakovatelné dětství, ten čas, kdy se v člověku zakládá vše podstatné pro budoucnost.

Dítě vnímá specificky. Nerozlišuje vjemy, protože nemá vyvinuté kritické myšlení. Proč se autorka vrací právě k této době své ne-paměti? Možná právě proto. Je totiž zdrojem poznání, které je obsaženo mimo jazyk popisu a komunikace, jenž ještě není dostatečně osvojen. Dítě je součástí „jiného“ časoprostoru. Toho, který je především situační. Situace se obrazově řetězí a vyplňují dosud nestrukturovaný čas. Den je opakující se inscenace, v níž se ustavuje střídající se jistota světla a tmy (stejně tak dobra a zla). V „inscenaci“ vystupují různé známé a méně známé tváře, hlasy, zvuky a obrazy. Ale protože dítě nerozlišuje, existují po určitou dobu tyto podněty jako korálky na niti navléknuté hned vedle sebe. Igráček – socialistická hračka reprezentující mechanické pojetí člověka jako užitečné bytosti, jež se svou prací obětuje společnosti – tu vystupuje jako pseudo-pohádkový průvodce. Jeho fyziognomie je neměnná. Věčná čerstvost a věčný optimismus. Časoprostor se komprimuje do koláží, které sjednocují pocitovou rozpornost. Šedivou realitou protékají (z hlediska dramaturgie) černobílé zprávy. Barvy jsou pouze revoluční (rudá) nebo signální (černožluté pruhy). Ostatní vyplňuje tvrdost a chlad betonových šedí. Socialistická životní kultura je modelována stínem ideologické manipulace směrem k nivelizaci, prefabrikaci a redukci. Hodnotou je stejnost. Stejnost vyprahlosti. To sice dítě neví, ale cítí. Žije uprostřed divnosti, pro kterou v dospělosti nalezne kritické slovo: ABSURDITA.

Dítě je obklopeno zmrzačenou kulturou a pokřivenou společností. Všemu vládne duch výchovy v kolektivu a pro kolektiv. Něco se tu křečovitě zadrhává. Echo tohoto procesu vyprázdnění rezonuje v dobových plakátech, kalendářích, obrázkových časopisech, novinách, televizním vysílání nebo populární hudbě. Vnější nepřítel (tehdy Západ) je rozpouštěn v nedokonalém zrcadlení jeho vlastní pop-kultury. I socialismus má svůj druh konzumu. Konzum výchovný, byrokratický, prostoupený školením a řídícími orgány, které zastřihují svobodnou bytost v zakrslou bonsaj životně závislou na uměle stanovených podmínkách. Člověk budoucnosti se v socialismu nerozhoduje. Je za něj rozhodováno v plné míře. A jednoho dne rodiče zapomenou dítě u televize a ono poprvé v životě vidí jaderný hřib. Neví, co to je, ale cítí nepatřičnost. Stejně jako když poprvé vidí objímat se muže a ženu v plné nahosti. Svět se počne komplikovat. Zesložiťuje se. A dítě dospívá k jazyku, který začne situace pojmenovávat a rozlišovat. Člověk ztrácí své dětství, aby opět začal bloudit v tom, co si myslel, že konečně obsáhl. A kdesi v druhém plánu vyskakuje „čert z elektriky“, metá na přemýšlivého jedince výsměšné pohledy a varovně připomíná: Atomový věk trvá. A morální zodpovědnost za něj také.

Petr Vaňous

 

 

 

Atomový věk 1. 2020, akryl na plátně, 200 x 130 cm

 
 

Atomový věk 2. 2020, akryl na plátně, 200 x 140 cm

 
 
 

Atomový věk 3. 2020, akryl na plátně, 200 x 140 cm

 
 
 

Atomový věk 4. 2020, akryl na plátně, 200 x 150 cm

 
 
 
PC fotomontáž, 2020
 
 
 
PC fotomontáž, 2019
 


 

Pohledy do výstavy foto:


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

ZPĚT


 

Celoroční výstavní program Galerie Caesar je finančně podporován z grantu Ministerstva kultury ČR,
města Olomouce a Olomouckého kraje.

 

 

             © Galerie CAESAR  

 

NAVRCHOLU.cz