Ivan Václavek - Nihil

Kurátor: Miroslav Schubert
Vernisáž 4. 6. v 18:00

4.  6. 2024–28. 6. 2024

 





 

 

Ivan Václavek

9. 11. 1979, Přerov

Malíř, tvůrce koláží, asambláží, montáží, environmentů a objektů, performer

Výtvarně je činný od roku 1995

Žije a pracuje v Olomouci



 

Výstavy

1999 – Čajovna Vitriol, Olomouc

2000 – Hostinec U kostela, Senice na Hané

2001 – V rámci Alterantiva festivalu, Výstaviště Flora, Olomouc

2002 – Prasofest, Happening se Škodou 125, Festival Na Letním, Mariánské údolí

2003 – Coporuce, Kulturní dům Na Letním, Mariánské údolí

2003 – Hospoda u Muzea – Ponorka, Olomouc

2003 – Koncert hardcore a punku, zámecký park, Hustopeče nad Bečvou

2004 – Hospoda u Muzea – Ponorka, Olomouc

2004 – Umění vzpoury, Galerie Caesar, Olomouc

2005 – Coporuce – kulturní dům Na Letním, Mariánské údolí

2007 – Pocta Pranksterům, Muzeum Prostějovska, Prostějov

2008 – White Light, Pohořanská bouda, Pohořany

2012 – Socrealistickéartdeco, Galeryje 9, Brno

2014 – Všichni svatí, Hospoda u Muzea – Ponorka, Olomouc

2016 – Le monde occulte, Galeryje 9, Brno

2018 – Alelůja, Hospoda u Muzea – Ponorka, Olomouc

2019 – Noční můry, Hospoda u Muzea – Ponorka, Olomouc

2020 – Špatný zprávy, Oakfest, Dub na Moravě

2022 – No Future, Hospoda u Muzea – Ponorka, Olomouc

2022 – Spi sladce, Uncle Ferro, Olomouc

2005 Kdo jde stopou rosomáka, Divadlo hudby Olomouc,

Divadlo v 7 a půl, Brno,

Reggae festival, Rožnov pod Radhoštěm

Festival na Rybníčku, Příkazy

kolektivní výstavy v Galerii Caesar, Olomouc

 

 

V názvu výstavy „Nihil“ se skrývá špetka provokace a kupa skromnosti. Latinské nic zde neznamená popření světa, negaci života či nedůvěru v možnosti poznání, ale anarchistické vyjádření odporu k veškerým falešným autoritám, hloupým nařízením a absurdním zvyklostem – a ovšem i neustálé pochyby o sobě samém.

Pod povrchem všeho, co se v Ivanově díle jeví na první pohled provokující či vulgární, teče hluboká řeka humanismu. Smrt, sex a pohlavní orgány, stejně jako někdy až nesnesitelná repetitivnost a pečlivost, jsou zde ve skutečnosti nástrojem kritiky a hlasitým protestem proti absurditě, hlouposti či nespravedlnosti. Obsesivní sdružování zvířat, lidí, orgánů či strojů plodí hybridy, jež se z imaginativního světa vysmívají nezřízenosti konzumu a povrchnosti popkultury. Surreálný podtón Ivanových koláží připomíná švankmajerovskou fascinaci rudolfinským manýrismem. Ivanova díla jsou svého druhu kunstkamery, v nichž se stýká art brut, erotismus, fetišismus a umění přírodních národů. A rozhodně jim nechybí humor.

Za pomoci všech těchto prostředků – nepravděpodobných setkání, provokací i humoru – Ivanova výtvarná díla zneklidňují náš rozum, který příliš snadno upadá do pohodlné ochablosti. Jsou výrazem kritiky civilizace, která se vydává za rozumnou, a přitom ničí samy podmínky své existence. V takové době je koláž skutečně přiměřenou formou vyjádření. Je obrazem světa, který se rozpadá. Tvorba koláže dovoluje svět rozstříhat, pomeditovat nad jeho složením, připustit k ruce náhodu a stvořit ho nově a jinak. V rámci tohoto procesu se zjevuje tak často opomíjená mnohorozměrnost skutečnosti.

Patrný je kosmopolitní charakter Ivanových prací, jenž je vedle jiného ozvěnou jeho letitých pobytů ve Francii, kde se živil prací v jabloňovém sadu. Se stejnou bravurou, s jakou stříhá stromy, kultivuje i papír.

Jiří Kolář v úvaze Snad nic, snad něco popisuje, jak ho v padesátých letech proměnila návštěva osvětimského vyhlazovacího tábora a přivedla k básnickému a výtvarnému experimentu, jak „skutečnost jako vždy znovu zaskočila umělce“. Vzpomíná Mallarmého, jehož dílo „nevyrůstalo z půdy pohnojené touhou šokovat, ale z laboratoře, z toho, co přinese nepředvídatelnost, co odhalí a zjeví vědomý pokus.“ Přitáhlo ho to prý tehdy „k těm, kteří věděli, že v umění nejde o nic soukromého nebo veřejného, polického nebo poetického, krásného nebo ošklivého, všedního nebo absurdního, nahého nebo symbolického, ale o to, kde se soukromé a veřejné, politické a poetické, krásné a ošklivé, všední a absurdní, nahé a symbolické, kde se krása a smrt, dějiny a příroda, fantazie a skutečnost, sen a vzpomínka nedají od sebe oddělit.“ To platí beze zbytku také o tvorbě Ivana Václavka.

 

Otakar Bureš


 


 

POHLEDY DO VÝSTAVY  / VERNISÁŽ  - Foto: Oldřich Šembera

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

ZPĚT


 



Celoroční výstavní program Galerie Caesar je realizován za finanční podpory 
Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje, statutárního města Olomouc a Café Restaurant Caesar.


The year-round exhibition programme of Caesar Gallery is made possible with the financial support
of the The Czech Ministry of Culture, the Olomouc Region, the City of Olomouc and the Cafe Restaurant Caesar.
Thank you.

 

 

             © Galerie CAESAR  

 

NAVRCHOLU.cz