|
Peter
Angermann
Narozen /
Born: 1945 in Rehau, Bayern
Studia /
Study: 1966-68 Akademie der Bildenden Künste, Nürnberg (painting
class Gerhard Wendland)
1968-72 Kunstakademie Düsseldorf (Joseph Beuys)
1969
zakládá skupinu YIUP / Forms YIUP-Gruppe with Robert Hartmann,
Hans Rogalla, Hans Henin, Hans Heiniger
1979 s
Janem Knapem a Milanem Kuncem spoluzakládá skupinu Normal /
Forms together with Jan Knap and Milan Kunc the Normal Group.
1981 Cena
za malířství / Lisa and David Lauber-Prize for Painting.
1986 Hostující docent / Visiting Professor Academy of the Arts
Reykjavik (Listahaskoli Islands) Iceland.
1992-1993 Hostující profesor malby / Visiting Professor of
Paintig Gesamthochschule Kassel.
1996-2002 Profesor malby / Professor of Painting Staedelschule
in Frankfurt am Main
Od – do / seit 2002 to 2010 Profesor malby / Professor of
Painting Akademie der Bildenden Künste in Nürnberg.
Žije a
pracuje / Lives and works in Thurndorf
Veřejné
sbírky / Public Collections
Bayerische Staatsgemaeldesammlung, Muenchen
Das Neue Museum in Nuernberg
MMK Frankfurt am Main
Hessisches Landesmuseum, Darmstadt
Centraal Museum, Utrecht
National Gallery of Iceland, Nylistasafn Islands, Reykjavik
Groninger Museum
Germanisches Nationalmuseum, Nuernberg
Trevi Flash Art Museum di Arte Contemporanea
Deutsches Historisches Museum, Berlin
Museum Kelvingrove, Glasgow
Galleria d'Arte Moderna e Contemporanea, San Marino
Staatliche Kaliningrader Kunstgalerie
MACI Isernia
Museum Abteiberg, Moenchengladbach
Museum am Ostwall, Dortmund
Muzeu umění Olomouc
Galerie Klatovy / Klenová
|
Antonín Střížek
Antonín Střížek prožil své dětství v Ostravě-Porubě.
Jeho umělecká tvorba je ovlivněna postmodernou a věnuje se také
cestování. Procestoval různé části světa, včetně Číny, Mexika,
Jižní Ameriky, Španělska, Itálie a Japonska.
V roce 2002 se podílel na zpracování realizace opony pro Státní
operu v Praze.
Střížkova tvorba je charakterizována postmoderní estetikou, a
jeho práce odrážejí různorodé kulturní vlivy a inspirace z jeho
cest. Je známý jak pro své malířské, tak fotografické práce,
které reflektují jeho pestrý pohled na svět.
Antonín Střížek
se narodil 22.
května 1959 v Rumburku, působí v Praze.
V letech 1983 až 1988 studoval na Akademii
výtvarných umění v Praze.
Mezi lety 1997 až 2011 zde vedl malířský ateliér.
Zúčastnil se řady domácích i zahraničních výstav
(Galerie umění Karlovy Vary 2017; Muzeum umění Olomouc, 2016;
Pražský dům, Brusel, 2013; Národní galerie v Praze, 2012;
Galerie Rudolfinum 2011; Galerie moderního umění v Hradci
Králové, 2008; Galerie Klatovy/ Klenová, 2006; Städtische
Galerie Kubus, Hannover2004; Moravská galerie v Brně, 2003;
Moravská galerie v Brně, 1998; TheSouth Bank Centre, Londýn,
1993; Alšova jihočeská galerie, 1993; Muséed‘Art Moderne de la
Ville de Paris – ARC au Couvent des Cordeliers, Paříž,1992,
Museo di Stato – Galleria D‘Arte Moderna e Contemporanea, San
Marino, 1991; Galerie der Künstler, Mnichov, 1991; Galerie der
Stadt Esslingen, 1988; Konfrontace I–V, 1984–1986).
Samostatně vystavoval mj. v Galerii výtvarných
umění v Ostravě (2017), Alšově jihočeské galerii (2013), v Dome
umenia v Bratislavě (2012), v Galerii Václava Špály (2001,
2022), na Universität Innsbruck (1993) ad.
Je zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze,
Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Galerie výtvarného umění v
Roudnici nad Labem, Galleria Nazionale d’Arte Moderna San Marino
ad.
|
|
Peter Angermann se narodil v Rehau, 6 km od Aše;
nyní žije nedaleko od Chebu v Thurndorfu v Horní Falci. Po
studiu na akademii v Norimberku byl v roce 1968 přijat do třídy
Josefa Beyuse na düsseldorfské akademii, ohnisku
nejaktuálnějších tendencí. Tehdy však již byl vášnivým malířem,
což vůbec nekorespondovalo s Beyusovým aktivistickým
konceptualismem. Po absolutoriu se spojil s dalším podobně
naladěným Beuysovým žákem, Čechem Milanem Kuncem, a společně
vyvinuli nový malířský jazyk, v němž se objevovaly odkazy na
každodenní život i tradiční ikonografii, sociální kritika a
především v umění dlouho nevídaný prvek – humor. V roce 1979 se
k nim připojil další Čech Jan Knap, který v Düsseldorfu studoval
u Gerharda Richtera, a založili skupinu NORMAL. Ta se během své
krátké existence zúčastnila důležitých přehlídek nastupující
postmoderny, např. newyorské Time Square Show nebo pařížského
Bienále.
Od 80. let se Angermann kromě tematických obrazů
intenzivně věnuje i plenérové krajinomalbě, jež z moderního
umění téměř vymizela.
Pro Petera
Angermanna je zvláště inspirativní blízké okolí jeho o samotě na
pahorku stojícího domu s úžasným výhledem na malou vesničku mezi
kopci v Bavorsku.
Krajinu zachycuje bez jakékoliv idealizace se všemi
„nemalebnými“ industriálními doplňky, jako jsou zemědělská sila
či větrné elektrárny.
Zdá se, že
autor v současné krajinářské práci stále více přesouvá důraz na
techniku a tradiční zákony malířství. Ačkoliv
krajinomalba je dnes spíše na okraji zájmu, umělec, tak jako
vždy,
naslouchá svým
vlastním potřebám, které bez ohledu na současné trendy rozvíjí.
Angermann je výborný kolorista a ve svém díle uplatňuje
své malířské mistrovství a práci s barvou. Jeho obrazy jsou
příjemně prozářené sluncem. Podobně se stejnou uvolněností a
nesmírnou chutí,
rychlým a výrazným
rukopisem maluje zimní motivy. Nejednou tvoří
obrazy téhož místa, které vznikají v určitých cyklech – časových
(roční doby) nebo proměnlivosti (v barvě a světle).
Spolu s Peterem Angermannem lze konstatovat:
Umělec je člověk,
který nám předkládá svůj zvláštní způsob pozorování. Když
zaznamená i něco, co není vidět.
|
Impulsem pro namalování obrazu a vůdčím zájmem
při jeho malování je pro Antonína Střížka touha po harmonizaci
všech prvků obrazu. Ta ho nutí k malování, které se mu stává,
právě pro tuto činnost, trvalým zdrojem radosti. Jaké prvky jsou
harmonizovány, není lehké vyjádřit, protože, obraz je, jak
známo, věcí estetického myšlení a to neumožňuje adekvátní
pojmový popis.
Prvním popudem k malbě je u Střížka příběh. Ten
může pocházet z osobního prožitku, nebo z nějakého obrazového
vzorce spatřeného třeba na staré fotografii. K příběhu zaujme
malíř osobní vztah a ten je pak základním motorem pro tvorbu
obrazu. Zároveň se však objevuje druhý člen tvůrčího procesu,
a tím je umělcova potřeba korigovat jednostrannost osobního
zaujetí a celou osobní historii, která příběh barví svým
vlastním koloritem. Od té chvíle obraz vzniká jako výsledek
zápasu mezi touhou vyjádřit osobní prožitek příběhu a potřebou
dát osobním ideám nadosobní obecně platnou formu. Ta se
projevuje pravidly, která malíř při své práci nachází, pravidly
výstavby obrazu. Tato pravidla, ať jde o vztah barev, linií,
ploch, světla, jednotlivých ikonických znaků, jsou případy
vztahu mezi jednotlivými prvky a celkem. Celek obrazu vytvořený
souborem detailů zpětně formuje každý ze svých členů tak, aby
žádný prvek nevybočil z harmonie celku.
Není to ale jen harmonizace forem, které by
sloužily sdělování obsahu. I obsah sám je jen jedním z prvků
celku a podléhá stejné hře jako tak zvané formální prvky. Příběh
je líčen jen v takové míře realismu, která je dána harmonií
obrazového celku. Celek obrazu je výsledkem hry, která má na
jedné straně své dané hřiště a svá přesná pravidla, na druhé
straně, jako ostatně každá lidská hra, je výhledem do tajemství
lidského žití.
Střížek důsledně usiluje o „objektivitu“ s jasným
vědomím, že je to snaha marná. V tomto napětí vidím kouzlo
Střížkových obrazů: v obraze se přede mnou otevírá prostor, ve
kterém spatřuji připomínku své vlastní svobody, tj. povinnosti
sám znovu a znovu ručit za to, čemu se říká realita.
|
