Pavel Herynek –
Vladimír Pospíšil
Intuice a řád
Pavel Herynek i Vladimír Pospíšil již řadu let
tvoří součást olomoucké výtvarné scény. Oba
zažili dusivou atmosféru komunistického režimu,
ve které se jim podařilo navzdory době pořádat
kulturní akce dle svého názoru a přesvědčení.
Následně po roce 1989 se oba v transformované
společnosti stali členy Spolku olomouckých
výtvarníků sdružených kolem Galerie Caesar a
také součástí obnoveného Klub konkretistů 2,
jehož olomoucká pobočka je spojena s
charismatickou osobností Arséna Pohribného.
Pavel Herynek a Vladimír Pospíšil jsou od
začátku jako kmenoví členové spolku součástí
programového směru Galerie Caesar. Oba se kromě
jiného společně setkávají na každoroční spolkové
výstavě Aktuál v prostoru galerie. Nejen
členství v obou výtvarných uskupeních, ale
především vzájemné přátelství vedlo k uspořádání
této společné výstavy koncipované jako dialog
dvou odlišných a přeci blízkých tvůrců.
Pavel Herynek je kořeny svázán s rodnou
Vysočinou, ovšem svůj tvůrčí život propojil s
Olomoucí. Výrazně ovlivnil zdejší uměleckou
scénu 70. a 80. let jako kurátor legendárního
Divadla hudby, v němž připravil více jak 160
výstav. Poté v 90. letech působil jako pedagog
Univerzity Palackého, kde na Katedře výtvarné
výchovy založil a vedl zcela jedinečný ateliér
zaměřený na práci s kovem a šperky. Ve své volné
tvorbě se dlouhodobě zabývá touto specifickou
oblastí. A právě jeho precizní šperkařské práce
nepostrádající hravost sklidily řadu profesních
ocenění a uznání dosáhly za hranicemi tuzemskými
i evropskými. Mimo šperk se věnuje tvorbě
objektů, kreseb a zabývá se také výtvarným
doprovodem knih básní.
Jeho tvorba se stále vyvíjí a přináší nové
kreativní podoby. Neměnnost lze najít v případě
kresby v materiálu – papír a tuš, který převážně
používá a kterému je věrný. Od poloviny 80. let
a především v 90. letech zaujal svými
dynamickými cirkulárními kresbami a
rotokaligrafiemi. Jejich hlavní motiv – kruh –
kreslil zcela neotřele pomocí rotující desky. Na
začátku nového milénia přišel se skripturálními
kresbami připomínajícími východní kaligrafii či
západní graffiti.
Již víc jak dekádu svou pozornost obrací
převážně k přírodě, která jej podněcuje ke
křehkým dynamickým kresbám. Právě aktuální
kresby z období posledních tří let prezentuje na
současné výstavě. Přírodou inspirovaná díla
představil v Galerii Caesar již dvakrát. V roce
2013 pod názvem Darwinůw svět a v roce 2018 ve
výstavním projektu Okouzleni krajinou společně s
Janem Jemelkou a Jiřím Krtičkou. Nyní opět
přichází s novými přírodními reflexemi.
Tentokrát se kurátorský výběr z početného
souboru autorových prací zaměřil především na
tematické dvojice menších formátů. Je z nich
patrné promýšlení kresebných motivů, jejich
rozvíjení a varírování. V Herynkových kresbách
můžete i nemusíte vidět a nacházet let rorýsů,
larvy šídel, stračí hnízdo či stébla trávy.
Úponky povijnice jej inspirovaly ke kresbám, u
nichž obrazovou plochu ovládá jemná dynamická
spleť kroucených linií a pro něž zvolil název
“ondulační kresby“. Ačkoliv na počátku mohl stát
konkrétní impulz, zážitek, vjem, Herynkovy
kresby představují autonomní záznamy, které se
na první pohled mohou zdát nahodilé, ale ve své
podstatě ctí výtvarnou kázeň a řád. Linie
Herynkových kreseb jsou intuitivní a živé.
Pulzují, hemží se, svíjí, omotávají, plynou či
proudí. Přidanou hodnotou k těmto kresbám jsou
jeho nejnovější objekty, v nichž svůj kresebný
projev zhmotňuje. Linie drátů napodobují tušové
linie a převádějí kresbu do prostoru. Pestrost,
křehkost a citlivost kresebných záznamů tak
získává další rozměr.
Vladimír Pospíšil na výtvarnou scénu vstoupil v
polovině 80. let. Tehdy našel právě ve výtvarné
tvorbě novou platformu, do níž soustředil svou
tvůrčí energii. Předtím, v letech 1981-1987
věnoval velkou část svých aktivit pobočce
Jazzové sekce, v níž se podílel na pořádání
koncertů alternativní scény a na tvorbě
audiovizuálních pořadů. Zpočátku se věnoval
především malbě, v níž reflektoval osobní
zážitky a postoje. Prostředkem mu byla
realistická malba fantaskních snových krajin,
jež měla blízko k surrealismu. Tuto polohu
zachycující věcnou skutečnost opustil začátkem
90. let a učinil zásadní obrat k abstraktní
malbě. Po prvotní fascinaci organickými tvary
dospěl k důmyslným až meditativním, barevným
kompozicím založeným na geometrických
principech. V těchto olejomalbách byl
předznamenán matematický a geometrický koncept
současných kreseb, který také uplatňoval od
konce 90. let v počítačové grafice. Okouzlen
novou digitální technologií a jejími možnostmi
tehdy kreativně upravoval skeny svých kreseb či
fotografií.
Všechny tyto Pospíšilovy výtvarné polohy byly v
Galerii Caesar prezentovány v rámci výstavy Není
underground jako underground v roce 2019, kdy se
společně s dalšími třemi autory zapojil do
představení své tvorby provázané s osobním
příběhem života v době normalizace. Nyní se
Vladimír Pospíšil vrací do Galerie Caesar v ryze
kresebné poloze a prezentuje své práce z let
2016–2024. Tyto kresby vytváří pro umělecké
prostředí nezvyklými prostředky. Pracuje se
šablonami, posuvným pravítkem a barevnými
propisovacími tužkami. I v těchto kresbách
zachovává výraznou barevnost, která mu byla
vlastní již u olejomaleb. Ovšem tentokrát
vymezenou škálou barevných propisovacích tužek.
Základ vyobrazení tvoří rastr lineární kresby,
jakási osnova, síť, na jejímž pozadí rotují
geometrické objekty. Někdy planimetricky klade
více vrstev na sebe, jindy vyvolává pocit
hloubky a pohybu spirálovitým rozložením
geometrických tvarů. Vrstvení, řazení, opakování
vzbuzuje dojem dynamického, otevřeného,
nekonečného vesmíru, jehož pohyb se zdá
nahodilý, skrývá však vlastní promyšlený řád.
Ačkoliv Vladimír Pospíšil vytváří abstraktní,
iluzivní prostorové kompozice, nevzdává se
významovosti. Tu zachovává v názvech, které nás
utvrzují v tom, co chtěl vyjádřit – Soukromý
vesmír, Od desíti k pěti, Detekční kresby.
Podstatou jeho tvorby je hledání a vytváření
systémů a řádu, což se projevuje i v
nejnovějších kresbách, v nichž uplatňuje nový
výtvarný prvek – otisk (dekalk). Ačkoliv je
otisk spjat s momentem náhody, Vladimír Pospíšil
se ji snaží eliminovat a i otiskům dát pomocí
šablon jasný řád a vytvořit z nich nový vesmír,
který je oproti rýsovaným kresbám měkčí,
rozostřený, postrádá přísnost i přesnost
barevných propisek a přináší tak nové možnosti i
kvality.
Výstava přináší setkání dvou individuálních
vnitřních světů. Ten, který do svých kreseb
promítá Vladimír Pospíšil je racionální, má svou
přesnou metodu a řád. Tvoří jej podle předem
připravených šablon, které mu jasně definují
možnosti kresby. Oproti tomu Pavel Herynek
kreslí se svobodným pocitem, nevyhýbá se náhodě,
je ve svém projevu spontánní a intuitivní.
Citlivě a s vhledem přenáší na papír své
postřehy a dojmy. Umění může svět kolem nás
komentovat a zrcadlit, nebo jej může znovu
konstruovat a oba autoři s hlubokým vhledem a
intuicí ve své tvorbě konstruují tento nový řád.
Šárka Belšíková
Pavel Herynek
kreslíř, šperkař, tvůrce objektů a výtvarných
doprovodů knih poezie
Narodil se 1. 11. 1943 v Poličce.
V roce 1963 absolvoval Školu uměleckých řemesel
v Brně, v roce 1969 ukončil studium na Katedře
výtvarné teorie a výchovy FF UP v Olomouci. V
letech 1972–1988 byl odborným
pracovníkem-kurátorem více než 160 výstav v
Divadle hudby v Olomouci. 1990–2003 působil jako
pedagog na Katedře výtvarné výchovy PF UP v
Olomouci. Habilitoval se v roce 1994 na
Ostravské univerzitě. V současné době pracuje ve
svém ateliéru a dílně v Olomouci.
Vystavoval na mnoha domácích i zahraničních
výstavách a jeho práce jsou zastoupeny v řadě
významných domácích i zahraničních veřejných i
soukromých sbírek (Uměleckoprůmyslové muzeum v
Praze, Muzeum umění Olomouc, Vlastivědné muzeum
Olomouc, Moravská galerie v Brně, Muzeum skla a
bižuterie v Jablonci nad Nisou, Muzeum a galerie
v Poličce, Národní galerie v Bratislavě, Museum
of Fine Arts Boston, Museo Internazionale delle
Arti Applicate Oggi, Torino a další).
více na www.herynek.cz
Vladimír Pospíšil
astrolog, kreslíř, malíř a fotograf zabývající
se počítačovou grafikou a videoartem
Narodil se 10. 6. 1957 v Olomouci.
Do roku 1994 působil vzhledem k původní profesi
a vzdělání ve strojírenském průmyslu. V letech
1994-1998 studoval astrologii, psychologii a
filosofii u Josefa Andera, následně školu
humanistické a transpersonální astrologie a
mundánní astrologie u Pavla Turnovského.
2001-2022 pracoval jako dokumentátor a správce
uměleckých sbírek v Muzeu umění Olomouc. Mezi
lety 2003-2005 absolvoval školu muzejní
propedeutiky. V současné době aktivně působí ve
Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a v
Astrologické společnosti ČR.
Samostatně vystavuje od roku 1996 převážně v
regionu Olomouce, v rámci skupinových výstav
byla jeho tvorba představena v České republice a
na Slovensku. Svými díly je zastoupen v
tuzemských i zahraničích státních i soukromých
sbírkách.
|