Pavel Herynek – Vladimír Pospíšil
Intuice a řád

Pavel Herynek i Vladimír Pospíšil již řadu let tvoří součást olomoucké výtvarné scény. Oba zažili dusivou atmosféru komunistického režimu, ve které se jim podařilo navzdory době pořádat kulturní akce dle svého názoru a přesvědčení. Následně po roce 1989 se oba v transformované společnosti stali členy Spolku olomouckých výtvarníků sdružených kolem Galerie Caesar a také součástí obnoveného Klub konkretistů 2, jehož olomoucká pobočka je spojena s charismatickou osobností Arséna Pohribného. Pavel Herynek a Vladimír Pospíšil jsou od začátku jako kmenoví členové spolku součástí programového směru Galerie Caesar. Oba se kromě jiného společně setkávají na každoroční spolkové výstavě Aktuál v prostoru galerie. Nejen členství v obou výtvarných uskupeních, ale především vzájemné přátelství vedlo k uspořádání této společné výstavy koncipované jako dialog dvou odlišných a přeci blízkých tvůrců.

Pavel Herynek je kořeny svázán s rodnou Vysočinou, ovšem svůj tvůrčí život propojil s Olomoucí. Výrazně ovlivnil zdejší uměleckou scénu 70. a 80. let jako kurátor legendárního Divadla hudby, v němž připravil více jak 160 výstav. Poté v 90. letech působil jako pedagog Univerzity Palackého, kde na Katedře výtvarné výchovy založil a vedl zcela jedinečný ateliér zaměřený na práci s kovem a šperky. Ve své volné tvorbě se dlouhodobě zabývá touto specifickou oblastí. A právě jeho precizní šperkařské práce nepostrádající hravost sklidily řadu profesních ocenění a uznání dosáhly za hranicemi tuzemskými i evropskými. Mimo šperk se věnuje tvorbě objektů, kreseb a zabývá se také výtvarným doprovodem knih básní.
Jeho tvorba se stále vyvíjí a přináší nové kreativní podoby. Neměnnost lze najít v případě kresby v materiálu – papír a tuš, který převážně používá a kterému je věrný. Od poloviny 80. let a především v 90. letech zaujal svými dynamickými cirkulárními kresbami a rotokaligrafiemi. Jejich hlavní motiv – kruh – kreslil zcela neotřele pomocí rotující desky. Na začátku nového milénia přišel se skripturálními kresbami připomínajícími východní kaligrafii či západní graffiti.
Již víc jak dekádu svou pozornost obrací převážně k přírodě, která jej podněcuje ke křehkým dynamickým kresbám. Právě aktuální kresby z období posledních tří let prezentuje na současné výstavě. Přírodou inspirovaná díla představil v Galerii Caesar již dvakrát. V roce 2013 pod názvem Darwinůw svět a v roce 2018 ve výstavním projektu Okouzleni krajinou společně s Janem Jemelkou a Jiřím Krtičkou. Nyní opět přichází s novými přírodními reflexemi. Tentokrát se kurátorský výběr z početného souboru autorových prací zaměřil především na tematické dvojice menších formátů. Je z nich patrné promýšlení kresebných motivů, jejich rozvíjení a varírování. V Herynkových kresbách můžete i nemusíte vidět a nacházet let rorýsů, larvy šídel, stračí hnízdo či stébla trávy. Úponky povijnice jej inspirovaly ke kresbám, u nichž obrazovou plochu ovládá jemná dynamická spleť kroucených linií a pro něž zvolil název “ondulační kresby“. Ačkoliv na počátku mohl stát konkrétní impulz, zážitek, vjem, Herynkovy kresby představují autonomní záznamy, které se na první pohled mohou zdát nahodilé, ale ve své podstatě ctí výtvarnou kázeň a řád. Linie Herynkových kreseb jsou intuitivní a živé. Pulzují, hemží se, svíjí, omotávají, plynou či proudí. Přidanou hodnotou k těmto kresbám jsou jeho nejnovější objekty, v nichž svůj kresebný projev zhmotňuje. Linie drátů napodobují tušové linie a převádějí kresbu do prostoru. Pestrost, křehkost a citlivost kresebných záznamů tak získává další rozměr.

Vladimír Pospíšil na výtvarnou scénu vstoupil v polovině 80. let. Tehdy našel právě ve výtvarné tvorbě novou platformu, do níž soustředil svou tvůrčí energii. Předtím, v letech 1981-1987 věnoval velkou část svých aktivit pobočce Jazzové sekce, v níž se podílel na pořádání koncertů alternativní scény a na tvorbě audiovizuálních pořadů. Zpočátku se věnoval především malbě, v níž reflektoval osobní zážitky a postoje. Prostředkem mu byla realistická malba fantaskních snových krajin, jež měla blízko k surrealismu. Tuto polohu zachycující věcnou skutečnost opustil začátkem 90. let a učinil zásadní obrat k abstraktní malbě. Po prvotní fascinaci organickými tvary dospěl k důmyslným až meditativním, barevným kompozicím založeným na geometrických principech. V těchto olejomalbách byl předznamenán matematický a geometrický koncept současných kreseb, který také uplatňoval od konce 90. let v počítačové grafice. Okouzlen novou digitální technologií a jejími možnostmi tehdy kreativně upravoval skeny svých kreseb či fotografií.
Všechny tyto Pospíšilovy výtvarné polohy byly v Galerii Caesar prezentovány v rámci výstavy Není underground jako underground v roce 2019, kdy se společně s dalšími třemi autory zapojil do představení své tvorby provázané s osobním příběhem života v době normalizace. Nyní se Vladimír Pospíšil vrací do Galerie Caesar v ryze kresebné poloze a prezentuje své práce z let 2016–2024. Tyto kresby vytváří pro umělecké prostředí nezvyklými prostředky. Pracuje se šablonami, posuvným pravítkem a barevnými propisovacími tužkami. I v těchto kresbách zachovává výraznou barevnost, která mu byla vlastní již u olejomaleb. Ovšem tentokrát vymezenou škálou barevných propisovacích tužek. Základ vyobrazení tvoří rastr lineární kresby, jakási osnova, síť, na jejímž pozadí rotují geometrické objekty. Někdy planimetricky klade více vrstev na sebe, jindy vyvolává pocit hloubky a pohybu spirálovitým rozložením geometrických tvarů. Vrstvení, řazení, opakování vzbuzuje dojem dynamického, otevřeného, nekonečného vesmíru, jehož pohyb se zdá nahodilý, skrývá však vlastní promyšlený řád. Ačkoliv Vladimír Pospíšil vytváří abstraktní, iluzivní prostorové kompozice, nevzdává se významovosti. Tu zachovává v názvech, které nás utvrzují v tom, co chtěl vyjádřit – Soukromý vesmír, Od desíti k pěti, Detekční kresby. Podstatou jeho tvorby je hledání a vytváření systémů a řádu, což se projevuje i v nejnovějších kresbách, v nichž uplatňuje nový výtvarný prvek – otisk (dekalk). Ačkoliv je otisk spjat s momentem náhody, Vladimír Pospíšil se ji snaží eliminovat a i otiskům dát pomocí šablon jasný řád a vytvořit z nich nový vesmír, který je oproti rýsovaným kresbám měkčí, rozostřený, postrádá přísnost i přesnost barevných propisek a přináší tak nové možnosti i kvality.

Výstava přináší setkání dvou individuálních vnitřních světů. Ten, který do svých kreseb promítá Vladimír Pospíšil je racionální, má svou přesnou metodu a řád. Tvoří jej podle předem připravených šablon, které mu jasně definují možnosti kresby. Oproti tomu Pavel Herynek kreslí se svobodným pocitem, nevyhýbá se náhodě, je ve svém projevu spontánní a intuitivní. Citlivě a s vhledem přenáší na papír své postřehy a dojmy. Umění může svět kolem nás komentovat a zrcadlit, nebo jej může znovu konstruovat a oba autoři s hlubokým vhledem a intuicí ve své tvorbě konstruují tento nový řád.

Šárka Belšíková

Pavel Herynek
kreslíř, šperkař, tvůrce objektů a výtvarných doprovodů knih poezie
Narodil se 1. 11. 1943 v Poličce.
V roce 1963 absolvoval Školu uměleckých řemesel v Brně, v roce 1969 ukončil studium na Katedře výtvarné teorie a výchovy FF UP v Olomouci. V letech 1972–1988 byl odborným pracovníkem-kurátorem více než 160 výstav v Divadle hudby v Olomouci. 1990–2003 působil jako pedagog na Katedře výtvarné výchovy PF UP v Olomouci. Habilitoval se v roce 1994 na Ostravské univerzitě. V současné době pracuje ve svém ateliéru a dílně v Olomouci.
Vystavoval na mnoha domácích i zahraničních výstavách a jeho práce jsou zastoupeny v řadě významných domácích i zahraničních veřejných i soukromých sbírek (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Muzeum umění Olomouc, Vlastivědné muzeum Olomouc, Moravská galerie v Brně, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Muzeum a galerie v Poličce, Národní galerie v Bratislavě, Museum of Fine Arts Boston, Museo Internazionale delle Arti Applicate Oggi, Torino a další).
více na www.herynek.cz

Vladimír Pospíšil
astrolog, kreslíř, malíř a fotograf zabývající se počítačovou grafikou a videoartem
Narodil se 10. 6. 1957 v Olomouci.
Do roku 1994 působil vzhledem k původní profesi a vzdělání ve strojírenském průmyslu. V letech 1994-1998 studoval astrologii, psychologii a filosofii u Josefa Andera, následně školu humanistické a transpersonální astrologie a mundánní astrologie u Pavla Turnovského. 2001-2022 pracoval jako dokumentátor a správce uměleckých sbírek v Muzeu umění Olomouc. Mezi lety 2003-2005 absolvoval školu muzejní propedeutiky. V současné době aktivně působí ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a v Astrologické společnosti ČR.
Samostatně vystavuje od roku 1996 převážně v regionu Olomouce, v rámci skupinových výstav byla jeho tvorba představena v České republice a na Slovensku. Svými díly je zastoupen v tuzemských i zahraničích státních i soukromých sbírkách.