GALERIE (obrazy, fotografiky,realizace)...



Oldřich Šembera
Člen SOV od roku 1991
narozen / born 6. 7. 1948,  Rýmařov, od r. 1951 žije v Olomouci

studia / studies
1963–1967    Střední uměleckoprůmyslová škola v Brně
1970–1975    Univerzita Palackého Olomouc, 
                            Katedra výtvarné teorie a výchovy Filozofické fakulty 

kontakt / address
Stará Víska 4, 772 00 Olomouc-Hodolany
sembera.o@email.cz

ocenění / awards
2009     Cena olomouckého kraje

	samostatné výstavy / solo exhibitions
1976 1979	Obrazy. (s Petrem Kutrou) Výstavní síň ZK ROH Chronotechna,  Šternberk Krajiny. Výstavní síň Psychiatrické léčebny, Kroměříž Krajiny. M-klub, Valašské Meziříčí
1980	Krajiny. Brno, Galerie mladých
1981	Krajiny. Minigalerie VÚVEL, Brno Krajiny. Výstavní síň Domu kultury, Orlová
1982	Krajiny. Sovinec
1983	Krajiny . Galerie pod podloubím, Olomouc
1985	Nová krajina. Výstavní síň krnovského muzea, Krnov
1988	Obrazy. Výstavní síň OKS B. Václavka, Třebíč
1989	Kresby / obrazy / objekty. Divadlo hudby OKS v Olomouci Obrazy / kresby / objekty. Výstavní síň SKP, Hranice
1990	Obrazy / kresby / objekty. Dům kultury, Rýmařov Obrazy / kresby / objekty. Katedra ekologie PřF UP, Olomouc
1993	Obrazy / kresby / objekty. Výstavní síň Future, Praha Obrazy – kresby / Galerie města Zábřeha Tunklův dvorec, Zábřeh
1997	Obrazy. Univerzita Palackého – Konference Kalokagathia, Olomouc
2007	Fotografiky. Café Restaurant Caesar, Olomouc Fotografiky. Seminární hotel Akademie, Hrubá Voda
2008	Řekou, loukou, křovinami. Galerie Caesar, Olomouc
2009	Obrazy. Galerie Octopus, Muzeum Rýmařov, Rýmařov
2010	Přírodou. Flemmichova vila, Krnov   Genom Landskap. Tjeckiska Centret, Stockholm, Sweden
	společné výstavy / group exhibitions
1977	Konfrontace 77. Psychiatrická léčebna, Kroměříž (J. Hastík, J.  Lindovský, O. Michálek, V. Stratil, O. Š., J. Žlebek)
1979	Severomoravští mladí výtvarníci. Nový Jičín, Katovice, Ostrava, Přerov
1982	Prostor – architektura – výtvarné umění. Mladí architekti, malíři a sochaři. Ústav makromolekulární chemie, Praha
1984	Současná krajina. Oblastní galerie v Liberci Ekologie, výchova, výtvarné umění. Hrad, Šternberk  Výstava severomoravských výtvarníků. Muzeum, Nový Jičín Olomoucká kresba. Klub B. Václavka, Dům umění města Brna Přírůstky. Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci  Minisalon. Jazzová sekce, Praha, (výstava zakázána)
1985	VIIème Grand prix artistique international du Fousseret. Fousseret, Francie Barevná socha. Galerie H, Kostelec n/Č. lesy Česká kresba 2. pol. 20. stol.. Žilina, Povážska galéria 200. výstava v DH. Olomouc, Divadlo hudby OKS, Olomouc
1986	Olomoučtí výtvarníci. Ústav aplikované kybernetiky, Bratislava Výstava v soukromé galerii. Chicago, USA A 4. Kostelec n/Č.lesy, Galerie H Výstava olomouckých výtvarníků, Kulturní dům, Hnojice
1987	Olomouciána *87. Muzeum, Krnov
1988	Linie – Prostor 3. Galerie H, Kostelec n/Č. lesy 1. jarní den. Galerie H, Kostelec n/Č. lesy Vítr a objekt. Křížový vrch, Ruda Hostinné 88. Galerie antického umění, Hostinné Pohyb. Galerie H, Kostelec n/Č. lesy
1989	OL–13–89. Výstavní sál prostějovského zámku, Muzeum prostějovska, Prostějov
1990	Nové cesty kresby a grafiky, 90 autorů v roce 90. Palác  kultury, Praha Kruh – členská výstava. Galerie H, Kostelec n/Č. lesy Brněnský spoj I. Galerie Port art, Brno
1991	III. setkání výtvarníků. Hněvotín 1. výstava Spolku olomouckých výtvarníků (SOV). Vlastivědné muzeum v Olomouci Situace 1970–1989. České a  slovenské výtvarné umění v 70. a 80. letech na Ostravsku. Muzeum Beskyd Frýdek-Místek / Městské kulturní středisko Český Těšín / Dům kultury Orlová-Lutyně  Výstava Unie výtvarných umělců Olomoucka. Vlastivědné muzeum v Olomouci
1992	Situace 1970–89,… Galerie výtvarného umění v Ostravě Výstava SOV. Pallais Cellier de Clairvaux, Dijon, Francie Černobílá krajina. Zámek, Zlín / Dům umění města Brna SOV, 3. část. Galerie Caesar, Olomouc Svetlo v tmách – Divadlo hudby Olomouc 1968–1989. Považská galéria  umenia v Žiline Olomoucký okruh. Výstavní síň Viléma Wünsche, Havířov Možnosti  drobné plastiky, z moravské tvorby 1988–92, Dům umění města Brna Minisalon. Nová síň, Praha / Musée de Beaux Arts, Mons, Belgie
1993	Galerie Caesar in Luzern. Kornschütte Luzern, Švýcarsko
1994	Minisalon. Art and Cultur Center, Hollywood / /The Contemporary Arts Center, Cincinnati / The World Financial Center -Courtyard Gallery, New York / Center of Culture, Chicago, USA
1995	Výstava na velvyslanectví České republiky. Vídeň (O. Bébar, O. Šembera, M. Šnajdr st.) 100 let výtvarné kultury v Olomouci. Muzeum umění Olomouc
1998	2. výstava SOV. Vlastivědné muzeum v Olomouci
2001	Horizonty. Galerie u prstenu, Praha (Jiří David, Michal Hendrych, Jiří Kubový, Ivana Lomová, Michal Nesázal, Jan Pištěk, Michal Rittstein, O. Š.) Magické číslo tři. Galerie Caesar, Olomouc
2002	Okruh autorů Galerie Caesar. Galerie Caesar, Olomouc
2004	Zpráva o kresbě - olomoucký okruh 80. let, Galerie Caesar, Olomouc
2005	aktuál 05. Okruh autorů Galerie Caesar. Galerie Caesar, Olomouc
2006	aktuál 06. Okruh autorů Galerie Caesar. Galerie Caesar, Olomouc
2007	Kalendáře pro Jindru Štreita. Galerie Mona Lisa. Olomouc aktuál 07. Okruh autorů Galerie Caesar. Galerie Caesar, Olomouc
2008	Přátelské setkání IV. Galerie Patro, Olomouc Jeden svět – sedm proměn. Kostromské muzeum, Kostroma, RUS Velké prádlo. 200. výstava Galerie Caesar. GC, Olomouc
2009	Dimensions of Photography. Galleria Emil, Tampere, FIN

Text Ladislava Daňka k výstavě Oldřicha Šembery Řekou, loukou, křovinami. Galerie Caesar, Olomouc, 2008      

Pozoruhodný návrat Oldřicha Šembery

Přiznám se, že bylo období, kdy jsem sdílel obavy, zda malíř a kreslíř Oldřich Šembera (1948) vytvoří ještě něco nového. Počátkem 90. let se totiž z existenčních důvodů vzdal volné tvorby a věnoval se jenom užitému umění, tedy práci na obživu. Vedle toho byl jedním z nejaktivnějších výtvarníků, kteří se zasloužili o vznik olomoucké Galerie Caesar1/ a dodnes se stará o její chod. Zkrátka spoustu drahocenného času místo vlastní tvorby věnoval druhým, a tak o to víc vítám jeho návrat na výtvarnou scénu.
        Než se ale budeme věnovat jeho nové tvorbě, připomeňme si alespoň ve stručnosti její předchozí vývoj. Šembera v roce 1975 absolvoval katedru výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci u malíře Miroslava Štolfy a teoretika Václava Zykmunda. Již v průběhu studia se intenzivně stýkal s Václavem Stratilem (1950), Petrem Jochmannem (1951), Ondřejem Michálkem (1947) a několika dalšími budoucími absolventy zmíněné katedry. Po absolvování pražské Akademie se přibližně v téže době do Olomouce přišel Jiří Lindovský (1948) a vrátil se Jan Jemelka (1953), čímž de facto vzniklo kvalitativní jádro zdejší, tehdy nejmladší, výtvarné generace.2/ Šembera se v tomto společenství individualit, jež nepojil společný výtvarný program, ale odpor proti mizerii doby, snažil zpočátku prosadit především malbami zátiší poněkud morandiovského vyznění, přestože byly malovány hutnými pastami v potemnělé škále hnědí a okrů. Jimi se také představil na dnes již legendární výstavě Konfrontace ´77 v Psychiatrické léčebně v Kroměříži.3/ Avšak rok před tím se přestěhoval s rodinou na okraj Olomouce, do Hodolan, kde prožil dětství a tím bylo rozhodnuto o jeho dalším výtvarném vývoji. Návrat do míst, kde jako kluk intenzivně vnímal přechod města (civilizace) do volné přírody, způsobil jeho obrat k zájmu o krajinu, respektive o zachycení zvláštního napětí mezi „romantickou“ krajinou a „chladnou“ civilizací.
          Šemberovo pojetí krajiny tedy bylo netradiční, přestože v obrazech uplatňoval klasickou techniku splývané lazurované olejomalby. V závěrečné fázi malby pak do ní často vstupoval buď rytou exaktní (geometrickou) kresbou nebo americkou retuší, případně obojím. Tímto přístupem záměrně reagoval na tehdejší kult expresivní, divoké malby. Rovněž náměty jeho obrazů byly značně vzdálené tehdy protěžovanému postmodernímu návratu k mýtům a různým kulturním citacím. Malíře totiž intenzivně zajímal fenomén periferie jako místa, kde, aniž si to mnohdy uvědomujeme, dochází k dennodennímu střetávání anebo vzájemnému prorůstání přírody a techniky, či přímo k jejich prazvláštní symbióze. Mezi nejčastější náměty jeho maleb i kreseb tak patřily motivy autostrád, podchodů, skleníků a vedle toho, jak sám zmiňuje, „krajiny rekonstruované, krajiny s protisvětly a paprsky přírodními i smyšlenými.“ (O. Š., 2008). Na první pohled vizuálně i emotivně úderný kontrast mezi klasickou olejomalbou a současným námětem byl tehdejší kritikou vnímán jako jeden z výrazných projevů tzv. ekologického umění (Jiří Valoch, 1981). 4/ K tomu lze dodat, že dnes se nám Šemberovy obrazy ze zmíněného období mohou jevit jako ještě aktuálnější než tehdy. S jistým odstupem od vzrušené doby „postmoderního třeštění“ se totiž ukazuje, že do tohoto proudu spadají – a jsou mnohem osobitější – i projevy, které teoretici tehdy považovali za přístupy stojící v opozici vůči postmoderním tezím. 5/ Do určité míry to platí i o dalších se Šemberou názorově spřízněných vrstevnících, kteří se rovněž zabývali aktuálními ekologickými nebo civilizačními tématy. Pro nedostatek místa zde alespoň zmiňme Jiřího Lindovského, libereckého Jiřího Dostála a dále pozoruhodné slovenské autory: Rudolfa Sikoru, Dezidera Tótha, Michala Kerna,Viktora Hulíka a Daniela Fischera, 6/ s nimiž ostatně tzv. olomoucký okruh udržoval dlouhodobé kontakty. 
        Jak již bylo řečeno, někdy kolem roku 1991 Šembera rezignoval na víc jak deset let téměř úplně na vlastní tvorbu. Toto nelehké rozhodnutí mělo pochopitelně vliv i na jeho současnou práci, jejíž nesmělé počátky se datují rokem 1998, kdy autor začal pracovat s počítačem, respektive v něm upravoval jím pořízené snímky – jak jinak než s námětem krajiny – do podoby digitálních tisků. Tato přechodná fáze však nabrala jasný směr až po jeho opětovném přestěhování z centra města do Hodolan. Zřejmě definitivní návrat do prostředí, kde měl v druhé polovině 70. let svůj první ateliér, v něm vyvolalo silný pocit dejá-vù, a tak bylo jen otázkou času, kdy se probudí také jeho léta potlačovaná výtvarná kreativita.
           Počátek Šemberova návratu na výtvarnou scénu spadá do roku 2005, kdy vznikly jeho první fotografiky. Jejich základem jsou fotografie pořízené autorem, jež následně převede do počítače, který mu usnadní vyhledat to, co ho na záběru nejvíce zaujalo. Vzhledem k tomu, že výtvarník bezvýhradně respektuje zdrojové informace snímků a pouze v nich posiluje změnou parametrů počítačových programů své výchozí představy, tak výsledné tisky pořízené na plotru (prezentované ovšem jako tradiční závěsné obrazy),7/ jsou obsahově i esteticky velmi pozoruhodné. A to hned z několika důvodů. Šemberovy snímky z důvěrně známého prostředí jsou na první pohled běžné, ne-li rovnou nudné fotografie. Autor však velmi dobře ví, proč si ten který záběr vybral. Jeho vizuální paměť a ostrý zrak totiž dokáží neomylně rozpoznat to, co je pro zachycené prostředí charakteristické. Kdo pochází z některého z olomouckých předměstí, anebo má cit pro objevování fragmentů původní krajiny, tak tomu jistě dobře rozumí. Pro ostatní dopovězme, že Šemberovým raison ďêtre jsou zejména místa se zbytky původní lužní vegatace, zachované v blízkosti příměstské zástavby. To je moment, který obloukem spojuje jeho obrazy z 80. let s těmi současnými. Jinak ovšem nová plátna, či chcete-li velkoformátové tisky, mají zcela odlišnou estetiku. Ta ale paradoxně není určována počítačem, neboť komputer autorovi pouze umožňuje „vytáhnout“ z vybraného motivu to, co je na něm nejpodstatnější, tedy jeho kresebnou strukturu. Když si to uvědomíme, pak je až ohromující, jak jeho obrazy mají blízko na jedné straně k impresionistickému pojetí zobrazení (např. 06–41, 2006) a na straně druhé k japonským dřevořezům z konce 19. a počátku 20. století (např. 06–20, 2000; 06–43, 2006), či k secesní stylizaci (např. 07–07, 2000, 06–19, 2006). Přičemž jiné zase vypadají jako s přírodní realitou zhola nesouvisející abstrakce (např. 06–32, 2006; 07–02, 2007). To, co nám malíř, byť s myší v ruce, nabízí je vlastně úžasné vizuální a intelektuální dobrodružství, pokud nám opravdu dojde, že nejsme v jeho případě účastníky jen jedné z dalších One Man Show, ale velkolepého přírodního představení.
          Šemberův návrat na výtvarnou scénu tedy považuji za víc jak vydařený, neboť jeho nová tvůrčí etapa je mimo jiné také dokladem mého pevného přesvědčení, že v současné době hrubé relativizace časem prověřených lidských i uměleckých hodnot, jsou výsostnými tvůrčími činy jen ty, které jsou kryty umělcovou životní zkušeností a bytostným vztahem k místu a kultuře, v níž žije.

Ladislav Daněk, 22. 5.–25. 5. 2008

Poznámky:

1/ LaD [Ladislav Daněk]: Galerie Caesar. Nová Encyklopedie českého výtvarného umění, N–Ž, Praha, Academia 1995, s. 995.

2/ Blíže a přesněji viz Zatloukal, Pavel: Olomouc. Výtvarné umění - Zakázané umění II., 1996, č. 1–2, s. 186–188. – Daněk, Ladislav: Olomoucký okruh. Výtvarné umění - Zakázané umění II., 1996, č. 1–2, s. 189–216.

3/ Viz Konfrontace ´77. Obrazy – grafika – sochy mladých olomouckých výtvarníků. [Katalog výstavy]. Nepodepsaný text [Jiří Hastík]. Kroměříž, Psychiatrická léčebna 1977.

4/ Oldřich Šembera. Kresby. [Katalog výstavy]. Text Jiří Valoch. Brno, Minigalerie VUVEL 1981.

5/ Srv. Bieleszová, Štěpánka (red.) – Zatloukal, Pavel – Olič, Jiří et al.: Nechci v kleci! České a slovenské výtvarné umění 1970–1989 ze sbírek Muzea umění Olomouc. [Katalog krátkodobé expozice]. Olomouc, Muzeum umění 2008.

6/ Hrabušický, Aurel (ed.): Slovenské vizuálne umenie 1970–1985. [Katalog výstavy]. Bratislava, Slovenská národná galéria [2002].

e-mail: info(at)galeriecaesar.cz