pripravujeme

PŘIPRAVUJEME / DALŠÍ VÝSTAVA – UPCOMING / NEXT EXHIBITIONS

3. 12. 2024–27. 12. 2024
Aktuál 2024

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2025

7. 1.–30. 1. 2025

Pavel Herynek – Vladimír Pospíšil
Intuice a řád.
kurátorka Šárka Belšíková (kurátorka Muzea umění Olomouc)

Pavel Herynek
Narozen: 1. 11. 1943, Polička
kreslíř, šperkař, tvůrce objektů a výtvarných doprovodů knih poezie

Vladimír Pospíšil
Narozen: 10. 6. 1957, Olomouc
astrolog, kreslíř, malíř a fotograf zabývající se počítačovou grafikou a videoartem

Výstava představí nejnovější práce dvou autorů, dlouholetých členů Spolku olomouckých výtvarníků – Pavla Herynka a Vladimíra Pospíšila. Prezentace zaměřená na kresby těchto dvou tvůrců je koncipovaná jako dialog dvou výrazově i tematicky odlišných přístupů k výtvarné tvorbě. Pavel Herynek představí expresivní a přitom křehké tušové kresby a objekty inspirované přírodním děním. Vladimír Pospíšil diváka pozve do svého osobního vesmíru rýsovaných dynamických kreseb.

4. 2.–27. 2. 2025

Karolína Netolická – Ariadna
kurátorka: Barbora Křížová

Narozena: 21. 8. 1993 v Praze
Studium od r. 2016 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér kresby Jiřího Petrboka
2013–2016 Vyšší odborná škola uměleckoprůmyslová, Žižkovo náměstí v Praze
2009–2013 Gymnázium Elišky Krásnohorské v Praze

Karolína Netolická ve své tvorbě se často zaměřuje na magičnost místa, filozofii světa
a vidění.
Doménou v její tvorbě je kresba suchým pastelem na plátno, viditelný je také její smysl
pro kolorismus, kresebná jistota a zručnost, schopnost výtvarného myšlení.
Pracuje s mnohovrstevnatými figurálními kompozicemi či zvířecími kompilacemi, zcela přirozeně inklinuje k velkému formátu.

4. 3.–27. 3. 2025

Samuel Paučo – Masky
kurátorka: Soňa Novotná

Samuel Paučo
Narozen: 28. 2. 1986, Zvolen, Slovensko
Žije a tvoří v Brně.

Vystudoval v letech 2005–2011 ateliér malby u prof. Martina Mainera na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně a poté zde působil jako asistent.
V letech 2012–2018 zastával místo asistenta Mainerova malířského ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze.

Samuel Paučo patří k nejvýraznějším malířům své generace s jasně rozpoznatelným rukopisem. Jeho převážně velkoformátová plátna, která vznikají v tematických cyklech,
zcela samozřejmě překračují hranici mezi konkrétními náměty a abstrakcí.

1. 4.–29. 4. 2025

Filip Raclavský
kurátor: Miroslav Schubert

Narozen: 1976, Olomouc
Žije a maluje ve Velkém Týnci.
Filip Raclavský strávil více než 25 let v bezpečnostních složkách. Absolvoval roční misi OSN v Kosovu, pracoval bezmála 4 roky v Afghánistánu jako policejní poradce a v rámci Útvaru speciálních činností se podílel na realizaci programu na ochranu svědků v České republice.
U Probační a mediační služby koordinoval projekt zaměřený na pomoc obětem trestných činů, a jako sociální pracovník OSPOD se věnoval ohroženým dětem.

Jeho cesta k malbě začala v roce 2004, kdy se rozhodl přenést své nápady a kreativitu na plátno. Od té doby se plně věnuje malbě, která se stala jeho vášní.

Ve své tvorbě se zaměřuje na geometrii a dynamickou abstraktní malbu.
Věří, že akční a gestické prvky spolu s dalšími specifickými technikami dodávají jeho obrazům nezaměnitelný charakter. Jeho díla tak mohou vyvolávat různé pocity a dojmy u diváků, ať už jde o radost z dynamiky a barev, nebo o reflexi nad abstraktními formami a jejich významem.

6. 5.–29. 5. 2025

MICL (Michal Novotný)
kurátor: Miroslav Schubert

MICL, civilním jménem Michal Novotný
Narozen: 20. 2. 1969, Brno
V letech 1992–1997 studoval na AVU v Praze v oboru malířství, sochařství a nových médií
(K. Nepraš, J. Načeradský, J. David). V roce 1996 absolvoval studijní pobyt na Ecole des Beaux Arts Aix-en-Provence ve Francii.

MICL je realista ale s realitou zachází velmi, velmi svobodně.
Ve své tvorbě se snaží být vtipný a myslí si, že pro výtvarné dílo je důležitá krása.

Zhruba v roce 2020 MICL začíná malovat v nové barevnosti inspirované barvou vyžíhaného kovu nerezové roury od kamen, kterou má na své chatě. Začíná série takzvaných Micldelických obrazů. Tato barevnost se v poslední době prolíná s barevností slunečního spektra, a tak jsou nové obrazy jakoby vytvořeny z duhy.
Toto Micldelické období bude základem plánované výstavy.

3. 6.–26. 6. 2025

Zuzana Pernicová
kurátor: Miroslav Schubert

Narozena: 14. 7. 1987, Brno
V současnosti žije a pracuje v Kroměříži.

Studia: 2012–2015 MgA. Fakulta výtvarných umění VUT, Brno
(Ateliér malby II, doc. MgA. Luděk Rathouský)
2008–2012 BcA. Fakulta výtvarných umění VUT, Brno.
Ateliér malby II, prof. MgA. Martin Mainer / MgA. Luděk Rathouský (2010–2012).
Ateliér papír a kniha, doc. Dr. Jiří H. Kocman (2008–2010).
2004–2008 Střední škola umění a designu, Brno (Vedoucí oboru doc. akad. mal. Petr Veselý)

Ve své práci se zabývá tématem osobní paměti, identitou. Pracuje na pauzovací papíře, který překrývá, protrhává, využívá jeho průhlednosti. Pracuje se světlem. Často kresbu úplně zničí
a na jejích fragmentech vytváří kresbu novou. V kresbě často používá i psaný text.

1. 7.–27. 8. 2025

Jana Kučová / Eva Janovská / Natalia Atamanchuk (UA)
kurátor: Miroslav Schubert

Jana Kučová (tvoří pod jménem Janoko)
Narozena: 1976
Studia: 2000–2005 Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Olomouc
2012–2018 Stáž v ateliéru architekta v Olomouci

Inspiračním zdrojem k jejím obrazům a je téměř výhradně příroda a vnitřní svět. Její raná tvorba byla více racionální, stále jakoby pod uměleckým dozorem, cítila se spíše svázaná rozumem. Po osobnostní krizi však nutně potřebovala vystoupit z racionálního světa.
Začala se věnovat dechovému cvičení, józe, meditacím a zajímala jsem se o nativní umění, východní filozofii, šamanismus a posvátné obrazce. Zásadní byl pro mi objev intuitivní kresby a později malby. Díky těmto terapeutickým technikám jsem svého ducha „osvobodila“ a našla svou cestu. Její obrazy vyjadřují klid, meditaci, zastavení, nádech
a výdech. Je pozorovatelka.

Eva Janovská (tvoří pod jménem Avéva Victoria Quentin)
Narozena: 5. 6. 1977
Studia: 1991–1995 SUPŠ, malba, Uherské Hradiště
1995–2002 VŠVU Bratislava (ateliér prof. Rudolf Sikora)
2006–2009 VŠMU Bratislava (divadelní scénografie)

Její tvorba je čistě mediální, ale také multimediální. Co to znamená? Vždy cítila, že to, co skrze ni teče, nejsou záležitosti jejího ega, ale jakési automatické nápady, které se v hlavě objevují bez jejího přičinění. Média, tedy techniky, které dokáže k vyjádření těchto proudů používat jsou velice rozmanité. V některém období života to jde přes animaci, multimediální instalace, objekty, knihy...

Natalia Atamanchuk — vizuální umělkyně, narozená na Ukrajině (Lvov). Maluje více než sedm let. Soustavněji začala kreslit ve svých 12 letech. Nejprve se věnovala grafice, postupně se dostává k malbě olejem, který se stává hlavním materiálem pro její tvorbu. Rovněž v menší míře pracuje s akvarelem a akrylem. Věnuje se převážně abstrakci, realismu a symbolismu a často tyto styly ve svých dílech kombinuje nebo přidává další prvky. Díla byla vystavena na samostatných a skupinových výstavách na Ukrajině a v Evropě.
Autorka praktikuje jógu a její reflexe se v uměleckých dílech objevuje jako jakýsi filozofický podtext a myšlenky.

2. 9.–26. 9. 2025

Jiří Žlebek / Kateřina Žlebková – Oba je víc než dva
Kurátor: Ivo Binder

Sochař Jiří Žlebek s malířkou Kateřinou Žlebkovou připravují výstavu pod názvem Oba je víc než dva. V rámci svého životního jubilea Žlebek představí retrospektivní výběr soch a sochařských objektů. Žlebková cyklus obrazů a velkoformátových kreseb z posledních tří let.

Jiří Žlebek
Narozen: 14. dubna 1946
Studium: Katedra výtvarné teorie a výchovy Univerzity Palackého v Olomouci 1965–1970.

Jiří Žlebek je výraznou osobností české výtvarné scény již několik desetiletí.
Od počátku 80. let proslul jako autor glosující a parodující charakteristické rysy společnosti. Do českého umění vnesl řadu nových prvků. Vedle osobitého humoru také interaktivní řešení soch.

Kateřina Žlebková
Narozena: 30. 4. 1951, Ostrava
malířka, kreslířka, pedagožka

Hlavním motivem jejích obrazů jsou ozvěny času, zastřené vzpomínky, v nichž vystupují
a ožívají sny, fikce, prožitky, děje a postoje. Její práce upoutávají pozornost svou nevšední citlivostí, téměř seismografickým záznamem zážitků nenápadných a zdánlivě reálných výjevů z lidského světa, které zachycuje s neobyčejnou výrazovou lehkostí a mnohdy i jemným humorem.

1. 10. (7. 10.)–30. 10. 2025

Jan Vasilko, Juraj Toman a Vlad Yurashko (UA) – Fragmenty
Kurátor: Vladimir Beskid

Výstava přináší kriticko – poetický malířský rozhovor dvou Slováků (Vasilko, Toman)
a jednoho ukrajinského malíře (Yurashko), který se už po obsazení Krymu usadil na Slovensku. Jejich společnou platformou je tematika města, urbánních fragmentů, každodenních situací, detailů architektury a masmediálních dat, které pronikají do našich obydlí. Takže výstava přináší tři silné malířské programy, tři pohledy na současné město – mozaiku jejich fragmentů. Od komorních, intimních záběrů na člověka v běžných situacích (Toman), přes konstruktivistické architektury a bourání staveb developery (Vasilko), až po manipulativní mocenský svět médií, korporací a politiků, co přináší nové válečné konflikty
a trauma (Yurashko). Tento malířsky rozhovor přináší i rozpětí malířských přístupů – od expresivních podání olejem s výrazným rukopisem (Toman), přes akrylové pole na hranici abstrakce bez poznání tahů štětce (Vasilko) až po nahuštěné nedokončené záznamy, skice, či situace na plátýnkách bez rámu (Yurashko). To vytváří intenzívní dialog a modeluje fragmenty současného města a života v něm. Jan Vasilko (1979) je absolventem Katedry uměni a intermedia TU v Košicích (2005), žije a tvoří v Bratislavě. Juraj Toman (1985) je absolvent VSVU v Bratislavě (2011), žije a tvoří v Trenčíne. Vlad Yurashko (1970, Poltava) je absolventem Akademie uměni v Charkove (2002), dnes žije a tvoří v Galantně a Bratislavě.

4. 11.–27. 11. 2025

„LAG“ (Kristovy roky)
Galerie Caesar
kurátor: Miroslav Schubert

Projekt pojímá a sumarizuje třicet tři let činnosti Galerie Caesar. Je osobním komentářem, selekcí příspěvků, témat a oblastí, která představují základní limity činnosti instituce – obrací se k regionu a jeho komunikaci se světem. Je koncipován jako osobní pohled šéfkurátora instituce.

Jiří Georg Dokoupil, Homer Flynn, Veronika Holcová, Bohdan Hostiňák, Jan Knap,
Mark Kostabi, Jan Kubíček, Milan Kunc, Laibach Kunst, Jiří Lindovský, Michal Macků,
Ludmila Padrtová, Salvo, Antonín Střížek, Zdeněk Sýkora, Adriena Šimotová, Miroslav Šnajdr

2. 12.–27. 12. 2025

Aktuál 2025
kurátor: Miroslav Schubert

Kolektivní výstava Aktuál 2025.
Každoroční výběrová přehlídka – rekapitulace prací okruhu umělců Galerie Caesar,
vzniklé v roce 2025.

SOMA: Zvíře uvnitř

SOMA: Centrum pro současné umění a psychoterapii (ve spolupráci s MUO)

Dům Bedřicha Rozehnala, Fakultní nemocnice Olomouc
Kurátorka: Barbora Kundračíková

Projekt rozvíjí první kapitolu studia traumatu – věnuje se početí.
Akcentuje uzavřenost a neviditelnost domu, jeho tajemnost.
Na realizaci se podílejí umělci (Pavla Beranová, Kolektiv Hlubina, INITI ad.),
místní kulturní veřejnost i frekventanti nemocniční péče.
Vysoká kvalita autorských realizací a jejich přesné zaměření umožňuje sběr dat potřebných pro lékařský výzkum.

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2024

	7. 1.–28. 2. 2021 Domýšlet & Rozpoznávat / Šimon Brejcha, Michal Kindernay, Marie Štefanová společná výstava v rámci Trienále SEFO 2021
	2. 3.–1. 4. 2021 Simona Blahutová (1980, Zlín) Studia: Akademie výtvarných umění v Praze (2000–2006) Gray School of Art, Aberdeen, Skotsko, GB (2005) Autorka se ve své práci zabývá vybranými událostmi 20. století, tématem moci, manipulace a kritickými momenty moderních dějin. Umělecké vyjádření Simony Blahutové se dlouhodobě zaměřuje na napětí mezi vlastní existencí, historickými podmínkami a politickou situací. Její malby a koláže se týkají temných stránek života a světa za oponou, je jí blízká dekadence zjemnělá poetikou E. A. Poea a atmosférou Lynchova pojetí novodobé tragédie v lehké kombinaci s Kellyho rudolfinskou magií. V její tvorbě rezonuje svět reklamy, pokleslé zábavy, pouťového pozlátka v kontrastu s lidskou tragikomedií jakoby odehrávající se v opuštěných kulisách neznámého tajemného představení v žánru Theatrum mundi; smíchaném s jakousi naléhavou a téměř Ruskinovou nostalgií po jiném či novém lepším světě. Tématicky a stylově navazuje svou tvorbou na styl britského pop artu a československou avantgardní tradici koláže. Pro výstavu v Galerii Caesar je připraven výtvarný projekt posledního roku: Jedná se o velkoformátové obrazy, kterým předcházela série fotomontáží, a pro konkrétní prostory vytvořené objekty z plexiskla. Vše dohromady odkazuje k éře pozdních 80.let, k autorčině ranému dětství. Toto období se pokusila zpracovat bez patosu, spíše s absurditou, protiklady a jeho rozpory, očima dítěte - nezaujatého pozorovatele.
	13. 4.–13. 5. 2021 Martin Velíšek (1968 Athény, GR) Studia: Akademie výtvarných umění v Praze (1989–1996, 1999–2003, malba, konceptuální tendence) Martin Velíšek žije a pracuje v Praze. Svou malířskou, kreslířskou a grafickou tvorbu představuje na řadě výstav doma i v zahraničí – mimo jiné ve Velké Británii, Itálii, Belgii, Francii či Německu. Za svou práci získal řadu národních i mezinárodních ocenění (Francie, Švýcarsko, Španělsko). Je zastoupen ve státních sbírkách v České republice, Francii a Lucembursku. Práce Martina Velíška je rozmanitá. Na jedné straně se zabývá parafrází historických obrazů, v nichž hledá prostor pro osobitý dialog. Je okouzlen hyperrealistickou malbou, kterou konfrontuje s ornamentem a dekorativností. Na druhé straně jeho práce spojují konceptuální myšlení s malířskou, kreslířskou a grafickou zkušeností.
	18. 5.–17. 6. 2021 Viktor Pivovarov Narozen 14. 1. 1937 (Moskva). Od roku 1982 žije a pracuje v Praze. Konceptuální umělec, malíř, grafik, ilustrátor. Vystudoval Kalininovu umělecko-průmyslovou střední školu a vysokou polygrafickou školu v Moskvě kterou v roce 1962 absolvoval u A. Gončarova. Malíř, grafik, ilustrátor, ale také básník a spisovatel; pracuje konceptuálně a v cyklech. V tomto směru v roce 1970 vytváří (společně s Iljou Kabakovem) nový výtvarně-literární žánr tzv. Alba. Pivovarov náleží do generace umělců, které politický systém odsunul na výtvarnickou periferii. Jako malíř vychází z tradice ruské avantgardy, kterou ovšem přehodnocuje - pracuje s písmem a citáty. Vychází z dobových souvislostí a sociální situace sovětského občana žijícího v Moskvě. Na pozadí ideologických hesel, jimiž byl v Moskvě od mládí obklopen, objevuje nejenom vlastní originální styl, ale také možnost, jak využít nostalgii vzpomínek a výtvarně pojednat a dál zpracovávat osudové téma hledání ztraceného času, věcí a místa. VÝSTAVA LIDSKÉ PŘÍLIŠ LIDSKÉ Výstava Lidské příliš lidské v olomoucké Galerii Caesar představuje Pivovarovovy ilustrace k básnické sbírce Igora Cholina Nikdo z vás nezná Cholina vydané v nakladatelství Aleše Prstka v Olomouci a část obrazového cyklu Lidské příliš lidské. Viktor Pivovarov poznal básníka tzv. Lianozovské školy Igora Cholina v roce 1964. Stali se nerozlučnými přáteli. Igor Cholin jako představitel neoficiální kultury nemohl v sovětském Rusku publikovat. Jeho slavná sbírka Жители барака (Obyvatelé baráků), kterou Cholin napsal v polovině šedesátých let, vyšla poprvé až v roce 1989 s ilustracemi Viktora Pivovarova. Šlo o vůbec první vydání Cholina v Sovětském svazu. V roce 2012 se olomoucký vydavatel Aleš Prstek obrátil na Viktora Pivovarova s prosbou o ilustrace k sborníku Cholinových básní Nikdo z vás nezná Cholina. Původně bylo v plánu jen několik kreseb, ale Pivovarov se rozhodl ilustrovat celou knihu. Kresby jsou mimo jiné zajímavé tím, že umělec použil záměrně nekvalitní, špinavý, zažloutlý původně balicí papír a vtiskl tak ilustracím uličnický charakter velice trefně korespondující s atmosférou Cholinových básní. Cyklus obrazů Lidské příliš lidské vznikl mezi lety 2013 a 2014. Název si umělec vypůjčil od Friedricha Nietzscheho. Nietzsche ve svém spise vystoupil proti dosavadní metafyzické tradici ve filozofii. Pivovarov se ve svém cyklu snesl z metafyzických výšin na zem a zobrazil ty nejpřízemnější, nejprostší věci spojené s lidským životem: kouření trávy, polykání ranních tabletek, pití vodky, čichání k hovnu, šťourání v nose, škrábání na zádech, praní ponožek, stlaní postele atd. Cyklus Lidské příliš lidské patří mezi nejexpresivnější Pivovarovovy série a společně s ilustracemi k Igorovi Cholinovi představuje velice uvolněnou, svobodnou polohu umělcovy tvorby.
	24. 6.–22. 10. 2021 Galerie Caesar se v roce 2021, kromě individuálních, autorských výstav, připojuje k projektům, které připravuje Muzeum umění v Olomouci, kdy se během výstavního roku bude aktivně podílet na Trienále současné středoevropské kultury a umění - Galerie Caesar / Trienále SEFO 2021. Galerie připravuje svůj vlastní projekt Všední krize. Příprava i realizace této produkční linie probíhá v přímé návaznosti na výstavní program Muzea umění Olomouc. How many yous have you been? How many, Lined up inside, Each killing the last? Kate Tempest Pop-up scéna trienále SEFO v tradiční spolkové Galerii Caesar sleduje všeobecně přítomný moment "krize". Pojem však interpretuje v rovině situační a chápe jej jako běžný fenomén. Sotva také skončila poslední krize ekonomická, nastupuje krize environmentální, respektive epidemiologická. Zjevně se jedná o naši žitou každodennost. Program Galerie Caesar s pojmem krize zachází způsobem, jakoby přímo předpokládal své vlastní překonání, tj. vznik nového systému. Výběr autorů, jejich řazení i samotné expoziční zázemí na tuto poptávku reagují. Reaguje na ně také organizace programu, který - mimo navrženou dramaturgii - umožňuje adaptace (online prostředí, distanční formy) a změny, včetně zásahů do instalace. Podstatným hlediskem je udržitelnost a přímá podpora vizuálního umění. Galerie Caesar představuje pro Olomouc tradiční a důležitý prostor pro současné umění, který je zároveň na dnešní dobu nezvykle vytrvalý a stálý. Galerie symbolicky sídlí v naprostém středu města. Její vernisáže, konající se až na sporadické výjimky každé první úterý v měsíci, udávají rytmus kulturnímu životu města. Přesto znamená zmíněná stálost v některých ohledech uzavřenost. Pro účely Trienále SEFO se galerie výrazně promění. Nově v ní ve spolupráci s kolektivem PAF vznikne kino, které bude sloužit především pro prezentaci aktuální videotvorby. Architekturu přestavby připraví Tomáš Moravec (1985), který bude zároveň prvním ze tří rezidentů určujících dramaturgickou linii projektu. Dalšími rezidentkami budou Julia Gryboś (1988) s Barborou Zentkovou (1986) a projekt uzavře Jan Krtička (1979). Autor přetvoří zbytek výstavní plochy v architektonickou kapsuli, která bude otevřená vstupům a zásahům dalších autorek a autorů. Další umělecké zásahy budou vznikat v reakci na předchozí uspořádání prostoru. Přirozenou součástí galerie se zároveň stane prostor olomouckého Horního náměstí. Do tohoto systému zasáhnou cílené realizace a také přednášky, autorská čtení, koncerty nebo performance. Z participujících autorů jmenujme alespoň Richarda Loskota (1984), Imricha Vebera (1987), Adélu Janskou (1981), Jakuba Čušku (1989), Magdalenu A. Turzovou (1978) a Jiřího Sedláka (1985). Z hlediska Trienále SEFO se jedná o vstup, který jinak věcně i institucionálně ukotvenou přehlídku obohacuje o nové, experimentální a pop-upové formy. Pro tyto účely budou upraveny také otevírací hodiny galerie, nově s pravidelnou večerní dostupností a programem. kurátor: Martin Fišr, Jakub Frank, Miroslav Schubert
	listopad 2021 Ke třicátému výročí založení galerie připravujeme kolektivní výstavu 30 let Galerie Caesar The 30th Anniversary of Caesar Gallery která se pokusí připomenout většinu vystavujících autorů. Galerie Caesar dnes patří k nejstarším galeriím svého druhu v České republice. Byla otevřena v červenci 1991 a do dnešní doby uspořádala 346 autorských i kolektivních výstav.
	2. 12.–30. 12. 2021 Oldřich Šembera / Petr Kutra Výrazné postavy olomoucké výtvarné scény se setkají na společné výstavě, která představí jejich aktuální tvorbu. Malíř a kreslíř Oldřich Šembera se narodil v roce 1948 v Rýmařově. Od roku 1951 žije v Olomouci. V letech 1963 až 1967 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. V roce 1975 absolvoval katedru výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci u malíře Miroslava Štolfy a teoretika Václava Zykmunda. Petr Kutra (1949) vystudoval v letech 1965–1970 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, obor malba. Autor je designér, malíř a kreslíř. Od roku 1999 používal ke své práci počítač. V posledních letech se věnuje převážně abstraktní a geometrické kresbě a tvorbě objektů.

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2020

JAN KNAP (pokračování výstavy z prosince 2019)

4. 2. 2020–27. 2. 2020
SEBERYTÍ / KVV PdF UP
kurrátor: Ondřej Michálek

Výstava představí práce studentů grafického ateliéru Katedry výtvarné výchovy Univerzity Palackého. Kurátorem výstavy je jeho dlouholetý vedoucí, Ondřej Michálek - a cílem je nejen prezentovat současnou mladou, navíc místní školu, ale vůbec ji ustavit v její paralele vzhledem k dalším ateliérům grafických technik v České republice.
Jako taková doprovází reprezentativní sbírkovou expozici, jíž na stejný termín připravuje Muzeum umění Olomouc.
Grafický přístup zároveň zasáhne také veřejný prostor, konkrétně Galerii Lomená, a bude se tak jednat o sdružený program vícero kulturních institucí v Olomouci.

3. 3. 2020–27. 3. 2020
ROBERT BUČEK
4+1 / 3+kk

kurátor: Miroslav Schubert
Narozen: 7. 12. 1979, Uherské Hradiště
Studia: 1996–2000 Umělecké zpracování keramiky a kamene, Střední odborná škola Luhačovice
2001–2007 Sochařství – volná tvorba, prof. Marius Kotrba, Ostravská univerzita
v Ostravě
2006–2008 Pedagogická způsobilost pro 2. a 3. stupeň v oboru výtvarná výchova, Ostravská univerzita v Ostravě
2009–2012 Doktorské studium sochařství, prof. Janusz Kucharski, Akademie krásných umění, Wroclaw, PL

Autor, jehož realizace ve veřejném prostoru můžeme zhlédnout jak u nás, tak v zahraničí (např. Polsko, Holandsko, Turecko), se zabývá především volnou tvorbou a sochařským portrétem. Vyučuje kresbu a keramiku na Katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Robert Buček pracuje převážně s tradičními sochařskými materiály, jako jsou dřevo, kov a kámen. Z dob středoškolských studií má ovšem velmi blízko také ke keramické hlíně. Jeho sochy mají většinou podobu prostých stereometrických těles, jimiž parafrázuje tvary typické pro architekturu. V osobitých variacích na téma domu, rozhledny či archy Buček naplňuje formu intimním obsahem a tuto kvalitu se mu daří přenést z drobných skic také do konečných realizací v materiálu a měřítku. Široké rozpětí jeho tvorby od abstrahovaně symbolistních objektů a instalací až k figurálně pojatým konkrétním příběhům sjednocuje společný jmenovatel duchovního obsahu.

7. 4.–15. 5. 2020
ADAM JÍLEK - Přání.

kurátor: Miroslav Schubert

29. 3. 1989, Praha
Studia: 2010–2016 Akademie výtvarných umění, Praha
2006–2010 Střední umělecká škola Václava Hollara, Praha

Adam Jílek patří k mladé, nastupující generaci českých umělců. Přes svůj relativně nízký věk si stačil vyvinout výrazný vizuální i obsahový rukopis. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, který prošel mnoha ateliéry od klasické malby až po restaurování klasických malířských děl.

Ústředním prvkem Adamovy tvorby jsou zvířecí motivy, kterým propůjčuje lidské vlastnosti. V obrazech také silně dominuje bílá barva symbolizující klid, čistotu a neposkvrněnost, ale i prázdnotu. Děj se soustředí a odehrává především ve výrazu, ale také v očích němé tváře. Zvířata byla po celou dobu v historii umění jako taková opomíjena, až doposud, kde jsou ústředním prvkem právě v tvorbě Adama Jílka. K jejich zobrazování tíhne také z důvodu, že zvířatům rád propůjčuje lidský charakter a používá tak často ve svých dílech satiru.

Výstava představí tři ústřední cykly, které spolu úzce souvisí. Jedním je pomíjivost, kde se určité fragmenty a motivy vytrácejí. Jde o pomyslnou reakci na dnešní zrychlenou dobu. Dalším je vyprávění příběhů skrze němé tváře, které jsou jak z osobního života, tak i pohledu na lidskou společnost nadsázkou, ironií a vtipem. Třetím cyklem je jakýsi život v pohádce. Svět, který je plný virtuálna a daleko vzdálen od skutečnosti. Každý si v obrazech může najit ten svůj vlastní příběh, jak na nej obraz působí a co v něm vidí.

19. 5.–26. 6. 2020
MAREK NENUTIL – Každý čas myslí na svou budoucnost.
kurátor: Miroslav Schubert

Marek Nenutil je zvláštním solitérem české výtvarné scény už tím, že nastoupil na střední i vysokou výtvarnou školu, ale vzápětí studia zanechal, přesvědčen, že je k ničemu nepotřebuje.
Marek Nenutil (8. 12. 1978), tvoří také pod uměleckým pseudonymem Openmindz360, který odkazuje k jeho začátkům v prostředí streetartu a graffiti. Tyto tendence se v jeho tvorbě alespoň v náznaku objevují dodnes. V současnosti se volně a bravurně pohybuje na mezích současné dynamické figurativní malby, objektu a instalací. V minulosti také ilustroval knihy, časopisy, plakáty, namaloval desítky interiérů a exteriérů s celými vizualizacemi po celé České republice.
Marek Nenutil / Openmindz360 je pozoruhodnou stálicí na současné výtvarné scéně. Jako bytostný umělec je závislý na vizuálním projevu. Koncentrovaně analyzuje scénu a sám se zabývá tématy, která ho utvářejí a determinují. Nemocniční prostředí, stavy lidské mysli až pantograficky přenáší na plátno v osobitém expresivním, avšak stále konkrétním podání. V jeho projevu nacházíme také intermezzo streetartu, které je však z větší části upozaděno ve prospěch klasického malířského zvyku. Tvorba Marka Nenutila je nedílnou částí současné malby.

Neméně zajímavou a důležitou etapou Nenutilovy tvorby je jeho dílo sochařské, respektive nemalířské. Vychází z obecné nutkavosti prostého tvoření a hledání vhodného způsobu napříč vizuálními prostředky výtvarné škály. Práce s keramikou, případně s dalšími materiály, jsou do jisté míry inspirovány malbou samotnou a velmi často reflektují postavy nebo fragmenty v malbě užité. Odlišná je situace scénických boxů, ve kterých Marek Nenutil rozehrává autonomní příběhy, které například parafrázují Art veletrhy a reagují na příbuzné práce Chapman Brothers. Obecně je zde (stejně jako v instalacích) patrné, že v tomto médiu je autorovi blízká a sympatická jistá formální autonomie, která je však vymezená danými (pevnými) fragmenty modelářského světa a jazyka. Jistota a zároveň svoboda utvářejí pomyslný koktejl, který je v malbě tolik vzácnou esencí.

Galerie Caesar / červenec 2020
BRONISLAVA ŠNAJDROVÁ – Přes sebe.

kurátor: Miroslav Schubert

Narozena 3. 4. 1973, Šternberk

Žije a tvoří v Olomouci.

Studia: 1987 –1992, Gymnázium, Uničov

1992–1998 FF UP v Olomouci (česká filologie – výtvarná výchova)

Počátky její tvorby jsou spjaté s krajinou a zátišími. Později se zabývala geometrickou abstrakcí.

Bronislava Šnajdrová je spíše minimalista introvertní povahy, která pro svou tvorbu vyhledává spíš přírodní motivy, jemnou, decentní a křehkou tvorbu.

Postupně do její práce vstupovaly prvky, které nebyly tak věcně vázány, ale také se začaly objevovat malby s citáty - interpretace, což je již důležitý dobový fenomén. V případě interpretací se jedná o malby na plátnech klasických formátů, realizované akrylovými barvami. Rukopis je uvolněný, malba osciluje od jemných dotyků k expresivním barevně výrazným realizacím. Pro umělkyni je předloha impulzem, inspirací, od které se odráží. Broniny nové obrazy nejsou přepisem zvolené předlohy. Ta je jen východiskem k volným parafrázím v jejich úsporné zkratce a znovu v jasné barevnosti. Nejsou to pro ni jenom skvrny, tvary a barvy, vrstvy anebo plochy a kroužky, ale i nekonečná hra světla, rychlost a pomalost tahu štětce, barevná skladba celku, ať čistý tón vedle tónu nebo třeba zelená na fialové... Někdy převažuje jen pár dotyků štětcem s barvou, vynořují se jakoby ze světla, z bílého plátna. Jindy je prostor obrazu zcela zaplněn barvami. Převažují gesta a rychlost, celková energie. A někdy dokonce dochází k syntéze i více obrazů od stejného autora, ba i přemalbám obrazů různých autorů.
Její tvorba je čirá radost z malování, a ta je tu rozhodující.

Galerie Caesar / 4. 8.–27. 8. 2020
ZBYNĚK KULVAIT - A z očí vytryskne světlo.
Autoři výstavy: David Voda, Miroslav Urban
Kurátor výstavy: Miroslav Schubert

Narozen: 26. 6. 1954, Opava / zemřel 30. 12. 2018, Olomouc
Žije a pracuje v Olomouci.
Studia: autodidakt.
Vystavuje od roku 1977.
Věnuje se malbě, kresbě a grafice.

Výstava olomouckého malíře, kreslíře, grafika a sochaře Zbyňka Kulvaita (1954-2019) připomene průbojnou tvorbu jednoho z členů bývalé skupiny Neprůbojní, která se pozoruhodně rozvíjela po celá desetiletí bez většího zájmu odborné i laické veřejnosti. Autorova retrospektiva představí vedle několika ukázek jeho raných prací především Kulvaitovo neutuchající experimentování zejména na poli „kresby a malby“, v průběhu desetiletí neustále oscilující mezi abstraktním, konkrétním a zároveň až snovým výrazivem.

Zbyněk Kulvait již od počátku osmdesátých let realizoval svým objevem radikálně oproštěná díla – nejprve černým sprejem stříkané kresby, možná vlastně jedinou olomouckou paralelu toho, co přinesl minimal art.

Občas vznikají malby s volnějším quasigeometrickým řádem, jeho doménou jsou především netradiční techniky a média, počínaje sprejovými kresbami, v nichž stále nachází jedinečné vizuální objevy, které můžeme vnímat jako jakousi fascinující kresebnou paralelu fotogramu – ty nejstarší byly de facto zcela černé a v podstatě minimalistické, postupně vznikaly monochromy různých barev podle užitého spreje, pořád krajně oproštěné s novými, jemnými sémantickými kontexty. Pro umělce byl důležitý i objev možnosti otiskovat jako grafiku nejrůznější materiály – skládané papíry nebo třeba různě mačkané staniolové fólie, v nichž mohl vytvořit svou vlastní, ryze estetické kvality akcentující paralelu informelu, neseného imanentním řádem skladby a strukturální artikulací, oproštěného, a proto stále živého.

Galerie Caesar / 1.9.–25.9. 2020

PAVEL MRKUS - Observatory
(audiovizuální instalace)
kurátor: Miroslav Schubert

Narozen: 28. 3. 1970, Mělník

Studia

1985–1988 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Kamenický Šenov
1989–1995 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha
1991 Polytechnic University, Stoke on Trent, Velká Británie
1998–1999 Institut ekumenických studií,
Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Pavel Mrkus je audiovizuální umělec, který využívá digitální obrazové a zvukové prostředky často ve spojitosti s konkrétním prostorem. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, jeho studium religionistiky spolu se zkušeností čtyřletého pedagogického působení na japonském Toyama City Institute of Glass Art jej přivedly k unikátnímu mixu kulturních paradigmat, který se projevuje v jeho tvorbě. Po účasti na Benátském bienále v roce 2003 byl prezentován na řadě mezinárodních skupinových i samostatných výstav v zahraničí. Za výstavu Next Planet v brněnském Domě pánů z Kunštátu byl vyhlášen Osobností roku 2012 za nejvýraznější počin. Společně s Danielem Hanzlíkem založili ateliér Time-based Media na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde od roku 2015 působí jako děkan.

Pavel Mrkus patří mezi autory pevně vrostlé do současného vizuálního umění, v němž reprezentuje linii tvorby s nejnovějšími médii. V posledních letech se soustředí převážně na práci s datovými audiovizuálními projekcemi. Odhmotněnost formální stránky projekcí, virtuální, avšak sofistikované projekce jsou v případě Pavla Mrkuse tematizovány přítomností základních životních vztahů (vztah k bohu, univerzu, přírodě). Právě tento kontrast mezi nejmodernějším technickým médiem a mytologickou či spirituální rovinou představuje základní charakter autorovy tvorby, která i v mezinárodním kontextu oslovuje diváky vytříbenou technologickou formou, existenciálním a mytologickým obsahem, ale také jemností a hravostí.

Umělec pro Galerii Caesar připravuje speciální audiovizuální instalaci.

Galerie Caesar / 6.10.–1.11. 2020

Terezinalia: Archeologie změny (Andere Seite Studio)
kurátor: Ondřej Dadejík

V rámci prvního ročníku Trienále s názvem Universum, jež připravuje Muzeum umění Olomouc pod hlavičkou Středoevropského fora, se uskuteční program v paralelních liniích v dalších kulturních institucích města. Reprezentativní výběr bude umístěn v prostorách muzea, Galerie Caesar bude v rámci projektu sloužit coby kunsthalle pro své specializované projekty. Vybraní umělci a připravené výstavy by měly reflektovat problém organizace a systematizace, hledání a vytváření řádu.

Tvůrčí dvojice Radka a Zdeňka Květoňových (nar. 4. 6. 1974, Litoměřice) zabývající se volnou tvorbou v oblasti fotografie, kresby, instalace a videoartu s důrazem na výzkum a posouvání jejich hranic.
Společně studovali fotografii, video a grafický design, nejprve na Fakultě umění a designu Univerzity JE Purkyně (FUD) v Ústí nad Labem a poté na Filmové a televizní škole Akademie múzických umění v Praze (FAMU) a FUUD (Ústí nad Labem) a nadále spolupracují a vystavují pod názvem projektu Andere Seite Studio (dříve Pudon).

Andere Seite Studio je multidisciplinární tvůrčí kolektiv Radka a Zdeňka Květoňových, působící v severních Čechách, a to zejména v Litoměřicích a jejich okolí. Studio je dlouhodobě zaměřeno na rozvíjení topografické fotografie jako hlavního nástroje prozkoumávání dynamiky kulturních a přírodních procesů, rytmů a vrstev žitých míst. V aktuálním výstavním souboru Terezinálií jsou obsaženy vybrané výsledky propojení dvou zásadních linií tvorby A.S.S. První linií je dlouhodobý fotografický průzkum Terezína a jeho blízkého okolí, založený na pravidelném sestupu do terénu zkoumaného místa, splynutí s jeho rytmem a následném konstrukčním výběru a systematizaci mnohotvárně zachycených pozůstatků a stop změny. Druhou linií je překračování hranic média fotografie, odstředivé pátrání po možnostech jeho proměny. Dlouhodobé mapování Terezínského prostředí dalo vzniknout rozsáhlému, spletitému archivu. Tato výstava je dalším z dlouhé a nikdy nekončící řady pokusů jej uspořádat.

Výstava je součástí programu Trienále současného středoevropského umění a kultury, které připravuje Muzeum umění Olomouc v rámci programu Středoevropského fora pro rok 2021. To, pod názvem Universum, reflektuje způsoby našeho vztahování se ke světu a uvažování o něm. Motiv archivu, s nímž Radek a Zdeněk Květoňovi soustředěně pracují, navíc v oblasti fotografie, která dala promýšlení tohoto moderního způsobu shromažďování a organizace dat prvotní impulz, je jedním z klíčových momentů, k němuž se samozřejmě vztahuje také jakákoli paměťová instituce - tedy i muzeum. Zařazení výstavy do rámce Trienále se nicméně - za současné krize - zdá být ještě příznačnější. Kvůli posunům zahájení jednotlivých programů, včetně samotného Trienále, totiž dochází k podobnému míšení a revokování sedimentů, které způsobila povodeň v terezínské zahrádkářské kolonii. A Terezinalia dík tomu přirozeně zapadla také do jiné tradiční dramaturgické linie muzea - Dnů židovské kultury. Zdá se, že alespoň v jistém smyslu skutečně vše souvisí se vším a mnohost se přirozeně obrací v jedno, což je nakonec původní význam slova Universum.

Galerie Caesar / listopad 2020

Šimon Brejcha, Michal Kindernay, Marie Štefanová

(Muzeum umění Olomouc – Středoevropské forum/ Galerie Caesar)

Výstava tří autorů a tří kurátorů (Jakub Frank, Barbora Kundračíková, Martina Mertová) reaguje na hlavní téma letošních EDO – a staví argument v argumentu. Jestliže je dnes ekologie a vztah ke krajině jedním z hlavních témat, která sledujeme, jestliže se zároveň pozornost soustředí na několik málo vybraných oblastí, jak je to s těmi, která jsou pro běžné vnímání příliš marginální a křehká – jak je to s vlastní zkušeností s krajinou? Vybrané umělce spojuje zájem o efemérní, o nenápadné, ale soustavně se opakující fenomény, které se v jejich tvorbě vzájemně zrcadlí a zpřesňují, místy ovšem také popírají. Kant po Duchampovi je zjevně pasé, Kant po antropocénu získává na zajímavosti.

AKTUÁL 2020

kurátor: Miroslav Schubert

Kolektivní výstava Aktuál 2020, každoroční výběrová přehlídka – rekapitulace prací okruhu umělců Galerie Caesar, vzniklé v roce 2020.

Vystavující umělci: Otto Bébar, Jana Bébarová, Kristýna Boháčová, Jakub Čuška, Ladislav Daněk, Lubomír Dostál, Vladimír Havlík, Pavel Herynek, Jan Herynek, Otakar Hudeček, Vincent Chignier, Adéla Janská, Eva Janovká, David Jedlička, Inge Kosková, Miroslav Koupil, Jiří Krtička, Jana Kučová, Petr Kutra, Markéta Kuxová, Michal Macků, Ondřej Michálek, Vladimír Pospíšil, Oldřich Šembera, Miroslav Šnajdr, Miroslav Šnajdr ml., Bronislava Šnajdrová, Jindřich Štreit, Magdalena Turzová, Miroslav Urban, Milena Valušková, Jiří Žlebek, Kateřina Žlebková

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2019

	*8. 1.–31. 1. 2019* Není underground jako underground. (Polooficiální výtvarná kultura v Olomouci v 70.-80. letech. Tvorba Martina Buriana, Dagmar Havlíčkové, Vladimíra Pospíšila a Jaroslava Vacla)

	5. 2.–28. 2. 2019 Vladimír Havlík Jako pták host: Petra Feriancová vernisáž v úterý 5. 2. 2019 v 18:00 hod úvodní slovo: autor hudební vložka: Ostrý zub 60 let. Život performera v socialismu i kapitalismu. 30 + 30. Vertikální nostalgie protíná horizont událostí. Čas se krátí, teplota stoupá, ledovce tají. Ze Slovenska přilétne hejno holubů...

	5. 3.–29. 3. 2019 Václav Buchtelík / Jan Špaček Světla stín Výstava tvorby dvou mladých výtvarníků je příležitostí k nahlédnutí možností práce v médiích malby a sochařství dnes. Oba umělce spojuje zkušenost studia na Fakultě umění Ostravské Univerzity u pedagogů o generaci starších, jmenovitě Daniela Balabána, Máriuse Kotrby a Jaroslava Koléška. Tito jim předávali svou zkušenost, svá moderní i postmoderní výtvarná východiska, ale i poučení z umění napříč dějinami. Sami si pak hledají vlastní výtvarný výraz, ovlivněný diskurzem své generace, zároveň adekvátní svým genuijním zážitkům, myšlení a temperamentu.

	2. 4.–26. 4. 2019 Adam Kašpar - Argument oka Adam Kašpar absolvoval pod vedením Martina Mainera studia malby na Akademii výtvarných umění v Praze (2018). Je realistou, je krajinářem, a spadá tak do oblasti na první pohled až nebezpečně tradiční - jež je však v poslední době právě především díky nastupující umělecké generaci velice živá (Lenka Falušiová, Alena Kožená, Ondřej Minář, Michal Nagypál, Eva Vápenková ad.). Ve svém projevu je rychlý, uvolněný, tvoří se smyslem pro obrazový prostor, pro světlo a barvy. Podobně jako John Ruskin, s nímž se cítí být jistým způsobem spřízněn, ale sleduje konkrétní cíl "mimo obraz" - geologickou strukturu, tvar, charakter místa, určité skály, určitého stromu, které se snaží zachytit. Jako nejvyšší trumf vynáší "argument oka" a soustředí svou i naši pozornost na svět, který nejen vidíme, ale na půdoryse zraku celistvě vnímáme, poznáváme - a přemýšlíme o něm. V návaznosti na Atlas lesa (2018), který byl prezentován mj. v pražské Nové galerii, vznikl cyklus poměřující vlastní možnosti malby a malovaného obrazu. Pokud má Adam pravdu, když tvrdí, že "realistický obraz není na první pohled poznatelný podle vizuality, je to o druhu přístupu," je možné se o tom nyní přesvědčit.

	29. 4.–4. 5. 2019 Dana Štěrbová Co dávám do obrazů– stále u mě platí, že nemohu malovat „na povel“. Že musí přijít vlna a pak se tvoří. Že vlastně ani nevím, co vznikne. Že jsem do procesu ponořena. Že stále hledím třeba měsíc, dva na bílé plátno v obýváku a čekám. Že je mi i s tím bílým plátnem dobře.

	7. 5.–30. 5. 2019 Petr Zatloukal Narozen: 13. 9. 1956 v Kojetíně. Studia: 1976–1981 Vysoké učení technické v Brně, obor technická kybernetika. 1986–1989 Institut výtvarné fotografie SČF v Praze. Od roku 1992 vyučuje na katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci fotografii a počítačovou grafiku. Aktivně fotografuje od roku 1981. Do roku 1990 se zabýval výhradně živou fotografií (dokumentární, divadelní a hudební). Toto období vrcholí obrazovou publikací Gaudeamus ze zákulisí okupační stávky studentů olomoucké university v roce 1989. V roce 1996 uskutečnil studijní pobyt na americké universitě St. Cloud University. V současné době pracuje jako volný fotograf a pedagog. Výstava - TEENS 2k18 Na začátku byla práce na portrétech pro tablo olomouckého gymnázia, kde chodila i moje mladší dcera. Jak přistupovaly jednotlivé osoby před objektiv uvědomoval jsem si, že způsobem, kterým je fotím, vzniká jistá sonda „Do hlubin študákovy duše 21. století“. Nejedná se o obličeje uhlazené, podle obecných měřítek krásy z doby Oldřicha Nového, ani o hippíky šedesátek a ani o Supermany přelomu Milénia. Téměř všichni byli velmi přirození, hraví a tvůrčí ve smyslu vyjádřit sebe, své pocity i svoji lhostejnost k okolí… Jakub Sobotka Jakub Sobotka se narodil 7. října 1968 ve Valašském Meziříčí. Fotografii se věnuje od svých osmnácti let. V letech 1989 až 1994 byl členem olomoucké skupiny M, kolem fotografky Mileny Valuškové. V roce 1993 ukončil studium na Palackého Universitě v Olomouci. V roce 1996 absolvuje u Vladimíra Birguse bakalářské studium na Institutu Tvůrčí Fotografie v Opavě. Od roku 1995 se živí užitou grafikou a fotografií v reklamní agentuře. Ve své volné tvorbě se zabývá černobílou fotografií krajiny, krajinného detailu a zátiším.

	4. 6.–28. 6. 2019 Johana Střížková \| Antonín Střížek - Hladce Johana Střížková 31. 12. 1984, Jablonec nad Nisou Studium: 2005–2011 Akademie výtvarných umění, Praha (Miloš Šejn, Veronika Bromová, Jiří Příhoda) 2008 Cooper Union School, NYC- Department Art Rezidenční pobyt: 2012 Mexico City, Foundation Fonka 2008 Cooper Union School, NYC- Department Art Ocenění: 2016 Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého Tvorba Johany Střížkové je intermediální. Jak sama tvrdí, vychází z „tvoření z ničeho“. Uplatňuje tak zájem o banálnost, intimitu a minimalizaci forem. Volně prochází médii performance, videoartu a objektu. Lidské tělo vnímá jako nástroj vizuální a nonverbální komunikace. Antonín Střížek se narodil 22. května 1959 v Rumburku. V letech 1983 až 1988 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1989 měl na pět desítek samostatných výstav doma i v zahraničí. Jeho obrazy vlastní tyto instituce (výběr): Národní galerie v Praze, Středočeská galerie v Praze, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Galleria Nazionale d'Arte Moderna San Marino.. Antonín Střížek patří mezi nejvyhledávanější české umělce své generace.

	1. 7. –12. 7. 2019 Re:Sitte „Dokončená“ třída Svobody v Galerii Caesar ukáže potenciál centra. Hlavní třída města dokončená v duchu zakladatele Camilla Sitteho, ale v současném pojetí. To je unikátní projekt studentů brněnské architektury, jehož výsledek uvede v červenci Galerie Caesar. Navržené řešení obsahuje i nové budovy zimního stadionu a tržnice s přestěhovanou radnicí a magistrátem a ukazuje obrovský potenciál nejen stěžejní olomoucké ulice, ale celého centra. Projekt vznikal v ateliéru Jana Mléčky na Fakultě architektury VUT v Brně. Multidisciplinární pojetí předvede divákům na modelu, prostorových schématech a projekci, jak studenti „domysleli“ principy autora třídy Svobody, klasika urbanismu Camilla Sitteho, a přitom je adaptovali na dnešní možnosti a potřeby moderního města. Projekt vznikal za podpory olomouckého architekta Tomáše Pejpka. Vernisáž proběhne v pondělí 1. července v 18 hodin, výstava potrvá do 12. července.

	16. 7.–29. 8. 2019 Jana Jemelková – Tichá pozorovatelka Vzpomínková výstava na výraznou olomouckou umělkyni a pedagožku. Ve své volné tvorbě se zaměřovala na malířské a grafické ztvárnění motivů z historické Olomouce, zpracovávala rovněž náboženské motivy nebo hledala inspiraci v krásách přírody. Zaměřovala se též na exlibris, grafiku malých formátů či PF.

	3. 9.–27. 9. 2019 Magdalena Turzová – Cizí dům

	1. 10.–30. 10. 2019 Aktuál 2019 Kolektivní výstava Aktual 2019, každoroční přehlídka – rekapitulace prací okruhu umělců Galerie Caesar, vzniklé v roce 2019.

	5. 11.–29. 11. 2019 Martin Mulač Martin Mulač je absolventem grafické školy Jiřího Lindovského, což je samo o sobě dostatečně vypovídající – znamená to znalost věci a nemizící zájem o ni, kresebnost a vysokou estetickou kvalitu obrazu, vážnost (občas skrytou), také ale živý vtip a překvapivost. Ačkoli dekadence obyčejně evokuje smutek, melancholii a rozpad celku (osobnosti i obrazu), a ačkoli tak nakonec může vypadat i v tomto případě, přesto si od Mulačů opakovaně odnáším pocit, že je to dobré – být a žít. Důvodem je ohromující spektrum možností, her, gest, významů, které produkují jeden druhý a každý tisíc dalších. I to co mizí, dík tomu zůstává – což je nakonec nejpůsobivější dovednost grafiky jako takové.

	3. 12. 2019–30. 1. 2020 Jan Knap Narozen / born: 8. 7. 1949, Chrudim Malíř, kreslíř, ilustrátor, grafik / Painter, draughtsman, illustrator, graphic artist 1968–1969 studia / studies: Stavební fakulta VUT, Praha / Faculty of Civil Engineering CTU in Prague 1969 emigroval / emigrated Brazílie a později do Německé spolkové republiky. 1971–1972 studia / studies: Staatliche Kunstakademie, Düsseldorf (prof. Gerhard Richter) 1972–1982 žil a pracoval v New Yorku / lives and works in New York 1979 Jan Knap s Milanem Kuncem a Peterem Angermannem spoluzakládá skupinu Normal / Forms together with Milan Kunc and Peter Angermann the Normal Group 1982–1984 studia teologie Řím / studies theology, Roma 1984–1989 žil a pracoval / lives and works in v Köln, 1989–1992 Modena Od roku 1992 žije a pracuje v České republice / since 1992 lives and works in the Czech Republic od 1994 volně spolupracuje s Galerií Caesar v Olomouci Samostatně vystavuje od roku 1985 (Německo, Španělsko, Itálie, Anglie, Belgie, Nizozemí, Rakousko, ČR, USA), kolektivně od roku 1980.

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2018

	9. 1.–27. 1. 2018 Ivana Štenclová & Pavel Forman Kontakt 2 Vernisáž 9. 1. \| 18:00 Pavel Forman Narozen: 11. 11. 1977, Bruntál Ivana Štenclová Narozena: 27. 11. 1980, Vítkov Žije a pracuje v Ostravě Společný příběh i práce Ivany Štenclové a Pavla Formana a samotný proces tvorby je pro ně formou vzájemné neverbální komunikace, která se rodí bez předběžného plánu, intuitivně a živě. Na pozadí jsou jen společné názory budoucí atmosféry a ta si sama volí své prostředky. Paralelně pracují na dvou snímcích najednou a navzájem je předávají. Pavlovy malířsky zpracované prostory modelované znakovými rastrovámi, které nejsou nepodobné podvratným vzorům nástěnných váleček z babiččiny obývačky, jsou obývané Ivaninými filigránsky vykreslenými bytostmi - někdy s tvářemi lidí, jinými zvířaty, ale často i s takovými démony, kteří se krouží v nich. Klube se tak mytologie nového věku, založená nejen na soukromých osudech obou umělců, ale hlavně na prosakujících úmorů kolektivního nevědomí, které tak svědčí o nové ikonografii.

	31. 1.–28. 2. 2018 František Turcsányi Dezoriental / Chlazená vášeň František Turcsányi (1953) Je slovenský malíř, řazený obvykle do art brut. Autor není profesionálním malířem. Mnohé z jeho děl přetínají hranice minimalizmu, abstrakce a geometrizmu. Inspirací k tvorbě se mu stal několikaletý pobyt v Africe v Libyi, který reflektuje část jeho umělecké činnosti. Na jeho obrazech tak nacházíme lidskou figuru doplněnou bohatou pouštní vegetací, či prvky architektury. K realističtějšímu zobrazování skutečnosti mají nejblíže portréty autorových nejbližších. Podněty z Afriky autor po návrate dlouho zpracovával, postupem času se však začal od nich osvobozovat. František Turcsányi svojí uměleckou činností už dávno překročil rámec amatérské tvorby. Avšak statut amatérského umělce je pro něj spíše výhodou, protože ho k tvorbě nenutí nic kromě vnitřní potřeby přenést na plátno svoje emoce a inspirace.

	6. 3.–31. 3. 2018 Radek Bigoš, Michal Ožibko, Zdeněk Trs Cizí světy. Radek Bigoš Narozen: 1987, Ostrava Michal Ožibko Narozen: 1981, Šumperk Zdeněk Trs Narozen: 1985, Liberec Pojem transpozice označuje převod či přenos významu při zachování jeho podstaty. Příkladem budiž hudební skladba převedená z jedné tóniny do jiné, typologicky shodné varianty, přičemž vztahy mezi jednotlivými tóny zůstávají totožné, stejně jako tempo, rytmus a přednes. Právě využívání tohoto principu spojuje trojici autorů, Radka Bigoše, Michala Ožibka a Zdeňka Trse, kteří se shodně pokoušejí reflektovat odlišný, vysoce komplexní systém a převést jej v jiný, ještě komplexnější, aniž by utrpěla jeho podstata – a to ať už se jedná o vnitřně atomizované předměty reálného světa (MO), metaforickou poezii (RB) nebo obecné principy astronomie (ZT).

	4. 4.–27. 4. 2018 René Hábl Osamělost prvočísel Narozen: 29. 11. 1968, Uherské Hradiště René Hábl patří do generace umělců, kteří zahajovali své studium na pražské Akademii výtvarných umění na sklonku komunistické totality a absolvovali školu v nové svobodné době, která si přes rychlost faktických politických změn teprve hledala za plného provozu „vlastní tvář“. Autor si během studia odžil transformační proces, kterým procházela nejen společnost, ale také nejstarší vysoká umělecká škola v ČR. Stopy a ohlasy těchto „velkých metamorfóz“ se staly základním motivem Háblovy malířské tvorby, pro niž je charakteristická procesuálnost, integrační a dezintegrační pohyb motivů, střídání malovaného a distančního rukopisu a především intuitivní zrušení hranice mezi tzv. abstraktním výrazem a figurací.

	9. 5. - 31. 5. 2018 Jakub Tomáš Smuggler Narozen 4. 4. 1982, Jihlava Jakub Tomáš se profiluje na české umělecké scéně jako výrazný malíř nejmladší generace, kterému se daří aktualizovat tradiční médium závěsného obrazu pro současnost. K obrazu přistupuje jako k živé otevřené struktuře, kterou je třeba pokaždé zpochybnit, aby mohla být ve své platnosti znovunastolena. Na jeho obrazy je potřebné se dívat jako na formy jazyka samotné malby ve vztahu k trojdimenzionálnímu objektu a papírové, perforované koláži. Ta je součástí celé řady jeho malířských sérií. Umělec svou tradiční malbou překračuje hranice tradiční malby a zároveň je schopný posunout vnímání závěsného obrazu, otevřít ho směrem ke koláži, instalaci nebo architektuře a malebnými prostředky neustále pokoušet jeho limity. V současnosti dál pracuje s principem koláže, jako by se ale při tom obloukem vrátil na začátek, tedy ke kresbě. Jenže tentokrát kreslí nůžkami. Mimo to pokračuje ve své scénické skládané malbě, s motivy zasazenými do drobných objektů, pronikáním různých prostředí a nekonečnou zásobárnou reprodukcí a fotografií. Ve skutečnosti to, co zajímá autora nejvíc je rozhraní mezi realitou a iluzí.

	5. 6. - 28. 6. 2018 Jan Kovářík Statuofilia Narozen: 28. 3. 1980 Kyjov Výstavní projekt připravený přímo pro specifický prostor galerie autor staví na základech klasického sochařství a jeho přesahů do experimentální polohy hledající nové formy, možnosti vyjádření a účinku. Jedná se o prezentaci tří projektů, které se v jeho tvorbě volně prolínají a samy sebe doplňují. Jsou to projekt uzavřené formy, projekt otevřené formy a projekt kontrolované náhody.

	3. 7. - 27. 7. 2018 Svatopluk Otisk Stůl na Vagoně s přáteli kurátoři: Petr Veselý, Miroslav Schubert Malíř Svatopluk Otisk se narodil 11. prosince 1950 v Doubravě, zemřel 14. května 2017. Vyučil se dřevomodelářem a poté studoval malířství v Brně na Střední uměleckoprůmyslové škole (1969–1973). V první polovině 80. let žil na Vysočině, v Osové Bítýšce s nedalekým Demlovým Tasovem a na opačném konci Vysočiny ležícím Reynkovým Petrkovem, jejichž díla mu byla blízká. Od poloviny 80. let až potom žil se svojí rodinou v Dolní Lutyni v domku, obklopeném zahradou a polem. Svatopluka Otiska můžeme pokládat za umělce, který větší část svého života stál na okraji výtvarného dění. Především životní okolnosti mu neumožnily, aby se trvale integroval v nějakém uměleckém prostředí. Určité zázemí snad měl v Brně, kde studoval a v Olomouci, kde získal řadu přátel, kteří jeho práci sledovali a vážili si jí. Teprve v posledních letech se svojí tvorbou začal dostávat do širšího povědomí. Domnívám se, že jedním z podstatných momentů pro pochopení povahy jeho práce je právě vztah k místu, ve smyslu jeho utváření, zabydlování v souznění s jeho danostmi, doslova ustavování.


	31. 7. - 31. 8. 2018 Antonín Sondej Identity Kurátoři: Miroslav Schubert, Barbora Kundračíková Narozen: 7. 5. 1992, Rychnov nad Kněžnou Antonín Sondej patří mezi nejvýraznější a nejtalentovanější studenty současného ročníku v ateliéru grafiky pod vedením Dalibora Smutného. Výstava bude jeho první větší prezentací a představí práce na papíře i v malbě, zaměřené na téma portrétu. Ukáže jak expresivní, tak niternou polohu jeho tvorby, která je svou koncentrovaností a řemeslnou zdatností zcela výjimečná. Sondejově talentu se nakonec dostalo pozornosti při řadě kolektivních, výběrových výstav, včetně grafiky roku (2015 – 21. ročník Grafiky roku / Clam-Gallasův palác, Praha). Výstava tohoto mladého autora naplňuje výstavní koncept galerie – představovat a dávat příležitost začínajícím talentovaným autorům.

	4. 9.–28. 9. 2018 Pavel Herynek, Jan Jemelka, Jiří Krtička Okouzleni krajinou Kurátoři: Šárka Belšíková a Miroslav Schubert Výstava prací Pavla Herynka, Jana Jemelky a Jiřího Krtičky, v jejichž díle dlouhodobě rezonuje příroda a krajina. Výstava bude prezentovat malířská, grafická a kresebná díla z posledních tří let. Kromě přátelských vazeb je v profesní rovině pojí hlavně jejich bytostný vztah k přírodě, k jejím proměnám. Každý podle svého rozdílného naturelu obráží ve svém výtvarném vyjádření inspiraci bohatým světem přírody. Nepopisně, s tvůrčím úsilím a výtvarným přetvářením inspiračních pramenů, nalézají svoji vlastní formu vyjádření krásy, rozmanitosti, bohatosti a vznešenosti přírody. V dalším plánu jde na této výstavě o vícebarevný obraz pohledu na tvář krajiny/přírody jak v malbě a grafice, tak i ve volné kresbě.

	1. 10.–26. 10. 2018 Iva Vodrážková – Viktorie Langer (Valocká) Periferie v pohybu Kurátor: Mirek Vodrážka Iva Vodrážková, rozená Pelikánová Narozena 4.srpna 1951 v Olomouci Viktorie Valocká Narozena 1988, Žiar nad Hronom Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého 2017 Společný výtvarný projekt Viktorie Valocké a Ivy Vodrážkové PERIFERIE V POHYBU se inspiruje symbolem okraje jako rituálně neklidným a přechodovým veřejným místem. Znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání nového počátku. Společná výstava Viktorie Valocké a Ivy Vodrážkové je vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií. Projekt PERIFERIE V POHYBU vytváří dvě generačně odlišné umělkyně, které spojuje fascinace textilními materiály, které byly tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní, politická zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů, uměleckých inspirací a emocionálních zkušeností, symbol látkové periférie pro ně představuje důležitou hodnotu, kterou se snaží vyjádřit pomocí výtvarných prostředků.

	*Miroslav Šnajdr st.* Kurátor: Miroslav Schubert Miroslav Šnajdr st. Narozen 8. listopadu 1938 v Toveři (u Olomouce). Malíř, kreslíř, příležitostný grafik. Miroslav Šnajdr st. patří od poloviny šedesátých let mezi přední české malíře nejen své generace. Vystavuje od roku 1965 a od roku 1990 je členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků v Brně, od roku 1991 Spolku olomouckých výtvarníků a od roku 1992 Umělecké besedy. V roce 1999 mu byla udělena Cena města Olomouce za celoživotní tvorbu. V roce 2001 obdržel cenu Michala Ranného za významný přínos jeho tvorby české výtvarné kultuře.

	Aktual 2018 Kurátor: Miroslav Schubert Kolektivní výstava Aktual 2018, každoroční přehlídka – rekapitulace prací okruhu umělců Galerie Caesar, vzniklé v roce 2018.

Celoroční výstavní program Galerie Caesar je finančně podporován z grantu Ministerstva kultury ČR,
města Olomouce a Olomouckého kraje.

	4. 1. 2024–27. 1. 2024 Miroslav Šnajdr st. Malá rekapitulace. Výstava k 85. narozeninám umělce. Kurátor Miroslav Schubert
	1. 2. 2024–1. 3. 2024 František Chrástek – objekty
	5. 3.–29. 3. 2024 HAYEK & PROKOP Kurátorka: Marika Svobodová
	2. 4. 2024–26. 4. 2024 Miroslava Klesalová Krajinná RE-konstrukce Kurátorka: Barbora Kundračíková Výstava se koná ve spolupráci s EDO a MUO. VÍCE>>>ZDE
	30. 4. 2024–31. 5. 2024 Radka Bodzewicz Reverie
	4. 6. 2024–28. 6. 2024 Ivan Václavek - Nihil Kurátor: Miroslav Schubert Vernisáž 4. 6. v 18:00
	2. 7. 2024–29. 8. 2024 Peter Angermann (D) / Antonín Střížek Kurátor Miroslav Schubert
	3. 9. 2024–27. 9. 2024 Petr Veselý - SRDCE Kurátorka: Barbora Kundračíková
	1. 10. 2024–31. 10. 2024 Trienále SEFO 2024 Kurátorka: Martina Mertová spolupráce: MUO-SEFO
	5. 11. 2024–29. 11. 2024 Jana Šárová
	3. 12. 2024–27. 12. 2024 Aktuál 2024 Kurátor Miroslav Schubert

	6. 1.–28. 1. 2022 Miroslav Šnajdr ml.

	1. 2. –26. 2. 2022 David Mazanec

	1. 3.–30. 3. 2022 Jiří Thýn


	5. 4.–29. 4. 2022 Tomáš Císařovský Nevěřící Tomáš

	3. 5.–28. 5. 2022 Jana Farmanová


	2. 6.–30. 6. 2022 Kateřina Adamová V TICHO-STI


	7. 7.–26. 8. 2022 Herní svět / Umění v českých videohrách


	1. 9.–30. 9. 2022 Milan Kubeš


	4. 10.–28. 10. 2022 Helgi Þorgils Friðjónsson

	1. 11.–1. 12. 2022 Nikola ČULÍK


	6. 12.–30. 12. Martin Kuriš MODRÁK

„Dokončená“ třída Svobody v Galerii Caesar ukáže potenciál centra.